Rozkol v britské politice nabírá dramatické tempo plné překvapivých zápletek

Do dvou dnů se k nové parlamentní skupině přidaly tři poslankyně od konzervativců, s vysvětlením v rezignačním dopise premiérce Mayové, že „stranu unesli pravicoví anti-unijní brexitářští extrémisté“ a že ony v ní už nemohou zůstat, neboť strana přestala „modernizovat“, aby se stala tou slibovanou umírněnou racionální „stranou jednoho národa“ a místo toho „zfialověla“. To je narážka na fialovou barvu strany UKIP. „Posledním stéblem“ je „katastrofální vedení brexitu“, který „kompletně redefinoval konzervativní stranu.“. Vláda Mayové se prý po referendu „nepokusila vytvořit konsensus obou stran“. Což je samozřejmě nesmysl. Právě že naopak pokusila, snahou vyjít vstříc zůstávačům, kteří se naopak radikalizovali proti brexitu, a tím vytvořila brexit, který by navždy přivázal Británii k EU se všei nevhodami, bez jakýchkoli výhod.

Téhož dne vyskočily preference TIG na třetí místo se 14 procenty. Corbynovy labouristy to srazilo na 26 procent. Konzervativci zůstávají na špici s velkým náskokem 38 procent. Ale kdo ví, jak nadlouho. Už teď procentuálně klesla její parlamentní většina na úroveň, kde její přežití závisí na benevolenci Unionistické strany Severního Irska. Spekuluje se o dalších až dvaceti možných poslancích přeskakujících do nové skupiny z obou hlavních stran. Spolupráci a možná i volební koalici skupině nabídla Liberální strana, která spadla na čtvrté místo se 7 procenty preferencí a jistě si chce popošplhnout.

Premiérka Mayová, v té době na jednání v Bruselu, se zmohla jen na už tolikrát opakované klišé „Jsem odhodlaná, že pod mým vedením Konzervativní strana nabídne onu decentní, umírněnou a vlasteneckou politiku, kterou věřím, že si lid Spojeného království zaslouží.“ A že se z Bruselu vrátí s vylepšeným a přijatelným brexitem. Čemuž nikdo nevěří. A že odchod oněch tří je pro stranu škoda.

Není. Všechny tři poslankyně od samého začátku vedly výraznou protestní kampaň proti brexitu a připojily se k hnutí za opakování referenda. V nezastřené pohrůžce konzervativní stranu zničit, jedna z poslankyň, na dotaz, zda by se někdy do konzervativní strany vrátila, odpověděla: „Uděláme-li svou práci dobře, žádná konzervativní strana, do níž by se dalo vrátit, nebude existovat.“.

Na každou z nich teď média vytahují i dva dva roky staré události, které někteří nazývají zradou na jejich voličích. Nejvýraznější byla přeměna poslankyně doktorky Wollastonové z „odcházečky“, za niž se vydávala ve volbách v silně odcházečském obvodě, na „zůstávačku“ po zvolení. Její obvod má početnou obec rybářskou, která přišla o svrchovanost britských vod při vstupu do EU a těšila se na návrat rybolovu do svého výlučného vlastnictví a obnovu ztracených pracovních příležitostí.

Co je na vzniku nové strany pozitivní a co negativní?

Pozitivní je na prvním místě zánik hrozby volebního vítězství extrémní levice  Corbynovy labouristické strany, která možná bude následovat své kontinentální sestry na dno volitelnosti. Pozitivní je i následné vytříbení konzervativní strany směrem k patriotismu a tradičnímu konzervatismu, bez oné „modernizace“, která znamenala posun k „středovému“ levicovějšímu liberalismu. Negativní je to, že s novou silou uprostřed politického spektra s euronadšenectvím sabotujícím nejen samotný brexit, ale možná i politiku po brexitu, možná končí staletý systém vlád jedné vítězné strany a Británie vstupuje do éry komplikovaných a často labilních koalic, jaké vládnou v kontinentální Evropě.

Autor: Benjamin Kuras