4.6.2018
Kategorie: Společnost

Řízená dobročinnost: Aneb co všechno by neziskovky chtěly kontrolovat

Sdílejte článek:

NAFTALI

Je až neuvěřitelné, co všechno hodlají různé „neziskové” organizace monitorovat, řídit a koordinovat, nejlépe za podpory dotací z EU.

[ad#textova1]

Třeba i dobré sousedské vztahy. Ty hlavně na venkově bývaly v minulosti otázkou dobrých mravů, neboť platí, že tam, kde se sousedé navzájem respektují a pomáhají si, žádného koordinátora nepotřebují. Tam, kde dobré vztahy nejsou, to ani koordinátor nezachrání. Řeč je o takzvaném projektu Sousedé plus, který přineslo do ČR Mezigenerační a dobrovolnické centrum TOTEM, z.s. z Plzně v roce 2012 ve spolupráci s rakouským a německým vzorem Zeitbank 55+ („časová banka”).

Princip projektu SOUSEDÉ plus je jednoduchý. Každý člen spolku za sebe nabídne oblast, činnost, kde může být druhým nápomocný a na druhou stranu vyjmenuje věci, se kterými by sám potřeboval pomoci. Platidlem je 1 hodina. Tyto hodiny se vyměňuji uvnitř spolku mezi členy, ale lze je věnovat i lidem mimo spolek, kteří pomoc potřebují. Mimo tuto výměnu se spolek pravidelně schází a podniká různé aktivity. „Nejedná se výhradně jen o seniory. Projekt je mezigenerační, mohou se tedy zapojit i třeba maminky na mateřské dovolené, studenti, nebo každý, kdo má čas a chuť pomáhat a nechat si pomoci. Já umím to a ty zas tohle. Hodiny odvedené pomoci jinému člověku se zaznamenají na časové konto, kde se střádají a tyto nastřádané hodiny využije účastník pro svoji potřebu,“ tvrdí organizátoři tohoto pekelného projektu.

Už samotná podstata „řízené dobročinnosti” je komická. Člověk, který vykoná pro svého souseda něco dobrého, poběží zřejmě s notýskem za nějakým koordinátorem, který mu do sešitku dobrý skutek v délce jedné hodiny zaznamená. No a pak ten „koordinovaný dobrák” může na základě záznamu žádat po svých bližních podobnou satisfakci stylem něco za něco. Že řízená dobročinnost je v podstatě směšná, ba co hůř, je cestou do pekel, netřeba zdůrazňovat. Obec, která na svém území spustí něco podobného, bychom měli politovat. Jsme totiž jenom lidé. Dřív či později se ve skupině „řízených dobrodinců” najde někdo, kdo začne mít dojem, že za svoji hodinu dobra nedostal odpovídající náhradu. Nebo začne mít chuť z rozjetého vlaku vystoupit, protože bude mít pocit, že je do dobrých skutků vlastně nucen. Celý projekt organizované dobročinnosti může skončit nenávistí všech vůči všem, bez ohledu na to, jak dobře se lidé do projektu zapojení mezi sebou znají, a projekt sousedské dobročinnosti se zvrhne v sousedskou zášť. Což ovšem neznamená, že bychom neměli pomáhat druhým.

Naopak, pomáhejme těm, kteří to potřebují, ale ne s notýskem v ruce, jen pro vlastní dobrý pocit. Čiňme dobré svým bližním a nikdy nedovolme, aby naše dobré skutky někdo monitoroval, řídil, koordinoval a tím je vlastně zneužíval pro svoje dobré jméno, či teplé „neziskové” místečko.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (24 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...