28.2.2020
Kategorie: Historie

Putinovy nehorázné lži

Sdílejte článek:

ALEXANDER TOMSKÝ

Blíží se oslavy půlkulatého výročí vítězství Rudé armády nad nacistickou říší a ruský diktátor, jenž považuje pád sovětského impéria za největší tragédii, která kdy postihla ruský národ, měl v prosinci potřebu ani ne snad ovlivňovat západní historiky, kteří svorně považují Stalinův pakt s Hitlerem za počátek 2. světové války, jako spíš plivnout jedovatou slinu na Poláky a očistit reputaci velkého sovětského vůdce.
Dryáčnické titulky ruských dezinformačních webů, které se šíří českým prostorem a ohlupují nevzdělance, mluví samy za sebe: „Rusi nezačali válku”, „Toto jsou Poláci”, „Hitlerovi kolaboranti”, „Napadli Těšínsko”, „S Hitlerem podepsali mírovou smlouvu”.Každý, kdo má alespoň elementární znalosti evropských dějin, ví, že se Poláci už od Reformace nachází v nešťastné poloze jako katolický meč mezi expanzivním protestantským Pruskem a neméně agresivní pravoslavnou svatou Rusí. Třikrát je jeho imperiální sousedé (včetně Rakouska) rozkrájeli a anektovali, mimo jiné za schválení demokratické ústavy (1791), a tak tak že se vůbec ubránili bolševické invazi v roce 1920.

Otevřenou mírovou smlouvu podepsal Hitler na uchlácholení Poláků a takových pseudodohod bylo v Evropě více. Tajná smlouva Ribbentrop-Molotov o společné invazi je něco diametrálně odlišného, měla jediný účel — agresi proti třetí straně — a umožnila nacistům krýt si záda, aby nemuseli válčit na dvě strany. Francie a Británie nebyly na válku, vzhledem k dlouhodobému pacifismu svých občanů, připraveny a Polsku nepomohly.

Obě totalitní diktatury měly v té době naprosto společné zájmy, obě hodlaly revidovat Versaillský pořádek v Evropě a rozpoutat válku (ještě téhož roku přepadl Stalin Finsko) a jejich smlouva rozjela také vzájemnou hospodářskou spolupráci. Hitler potřeboval ruské suroviny, zejména naftu, pro invazi do Francie. Světová válka by možná bez tohoto paktu vůbec nevypukla nebo by měla zcela jiný průběh. Často zapomínáme, že nacionální socialismus a komunistický internacionalismus mají společného jmenovatele: totalitarismus.

Málokdy mluví samotná historická fakta při interpretaci tak jasnou řečí jako v tomto případě. Zábor Těšínska při rozpadu Československa je zcela podružná záležitost a dávno před nacismem zapadá do sporů o národní menšiny v celé střední Evropě. Poláci si jej nepochybně měli odpustit. Vlekl se už od konce první světové války a jistě byl v době tak děsivého vlastního ohrožení zbytečný. Nebyl ale žádnou kolaborací s Hitlerem.

Nezapomínejme, že teprve Hitlerův útok a ohrožení komunistického režimu přiměly Stalina, aby se stal spojencem nenáviděného Západu. Poválečné sovětské „osvobození” střední Evropy znamenalo teror a smrt desítek tisíc nevinných obětí. To už je ale jiný příběh.

Sověti z okupovaného území odvlekli více než milion Poláků do gulagu a v Katyni zavraždili zhruba 22 000 polských důstojníků. Podzemní Armija krajowa bojovala proti hitlerovcům v naprosto zoufalých zeměpisných podmínkách bez importu zbraní, její partyzáni vykrváceli ve Varšavě za nečinného přihlížení Sovětů. Polsko se stalo největší obětí zločinného paktu. Za války zahynul každý pátý Polák, a přesto ještě dlouho po válce vedli marný odboj proti sovětským okupantům. Čest jejich památce.


Poznámka: Je vcelku známo, že dějiny píší vítězové a nikdy je nepíší tak, aby v jejich světle vypadali jakkoliv špatně. Proto se do dějin nezapisují věci nepěkné a zřídkakdy se věci staly přesně tak, jak je vítěz nadiktoval. Jenže dějinné události je třeba vnímat komplexněji a nezřídka se najdou i fakta, která měla zůstat navěky pohřbena v zapomnění. A není žádnou výjimkou, kdy ti největší lháři a překrucovači dějin po letech řvou, že jim někdo rozboří jejich umělou verzi historie.

Stalin se už v roce 1920 účastní jako velitel bolševické expanze do Polska, ve vedení války však má ostré spory s Tuchačevským a Trockým, Stalin neposlouchá rozkazy a i jeho vinou Rusko prohrává a ztrácí část Běloruska a Ukrajiny. Přesto se v roce 1921 stává generálním tajemníkem strany, má však závažné spory s Leninem, v roce 1924 Lenin umírá a sepisuje závěť:

Soudruh Stalin jako generální tajemník soustředil ve svých rukou obrovskou moc a já si nejsem jist, že jí dokáže vždy dost obezřetně užívat… S. Stalin je příliš hrubý. Tato jeho vada … je nepřijatelná ve funkci generálního tajemníka. Proto navrhuji s. Stalina z této funkce odvolat.“

Od dvacátých let až do roku 1933 však existovaly v SSSR na základě tajných dohod německé výcvikové a vývojové základny pro výstavbu letectva (Lipeck), pro tankovou válku (Saratov) pro chemickou válku (Kazaň) a pro výcvik důstojnického sboru. Další základny byly zřízeny a provozovány také v Estonsku, Litvě, Lotyšsku a také v Itálii (Grotaglia). To vše jen z důvodu obcházení podmínek Versailleské mírové smlouvy z června 1919, kterou byla ukončena světová válka mezi Státy Dohody a Centrálními mocnostmi. Adolf Hitler se stává říšským kancléřem až v lednu 1933, všeobecná branná povinnost byla oficiálně v Německu zavedena až 7. září 1935, pakt Molotov-Ribbentrop je podepsán (včetně tajných dodatků) až 23. 8. 1939.

Například měl také zůstat na věky skryt dosti hanebný pakt Molotov-Matsuoka, v němž se sovětští komunisté a japonští fašisté 13. 4. 1941 v Moskvě dohodli, že si budou celou válku krýt záda (!). Tato hanebnost vydržela/fungovala až do 8. 8. 1945, kdy se konečně Sovětský Svaz až pod tlakem konferencí přidal k v Asii těžce bojujícím spojencům a zaútočil na Japonsko. Nutno uvést, že se tak stalo až dva dny po Hirošimě (!!!).

A abychom nechodili daleko, stálo by za rozsáhlý článek například to, jak slovenští Hlinkovi gardisté a ozbrojené síly Slovenského štátu po boku SS likvidovali partyzány ještě v době, kdy v Košicích už jednala Československé exilová vláda o Košickém vládním programu. Popravdě, nebýt rychlokvašeného Slovenského národního povstání, Slovensko by zůstalo poraženým státem a obnova Československa by jen stěží byla možná.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (42 votes, average: 2,21 out of 5)
Loading...