Prolhaná učebnice dějepisu pro střední školy

Tuto učebnici s názvem Dějepis pro střední odborné školy vydalo nakladatelství Scientia, jejími autory jsou Vratislav Čapek a Jaroslav Pátek a moc se jim nepovedla. Tím samozřejmě neztvrdím, že neexistují kvalitní středoškolské učebnice dějepisu. Jedním z nich jsou určitě dvoudílné Dějiny Zemí koruny české, dílo to renomovaných historiků, které jsou rovněž středoškolskou učebnicí a to je dobře.

Bohužel o této publikaci to říci nemohu. Chápu, že není jednoduché napsat historickou publikaci pro středoškolskou výuku, když počet hodin dějepisu je omezený. Ovšem to nemůže být omluvou pro vážné nedostatky tohoto díla.

Tak například na straně 57 se v souvislosti s husitstvím opakují vytrvalé omílaná klišé o zkaženosti církve, a jak ta zlá katolická církev škodila lidem. Nepopírám, že existovaly církevní zlořády, z nichž mnohé mistr Jan Hus právem pranýřoval, ty se však zveličují. Historici, kteří se touto dobou zabývají, již dokázali například z úředních listin pražského arcibiskupství z počátku 15. století, že kněží, kteří budili svým životem pohoršení a porušovali pravidla, například celibát, byli v menšině.

Za závažnější ovšem považuji fakt, že v knize chybí jakákoliv zmínka o pomoci pocházející většinou z amerických zdrojů UNRRA, která po II. světové válce pomohla zachránit Evropu od hladu. Přitom jen Československo z ní získalo od května 1945 do konce roku 1947 zboží za 270 milionů dolarů, přepočteno na dnešní ceny se jednalo řádově o desítky miliardy korun.

Naše země tak dostala 793 451 tun potravin, polovinu z toho tvořily obilí a mouka, dále pak maso, masové a rybí konzervy, mléko, káva a kakao. Do naší země také dorazily potraviny, které byly za války prakticky nedostupné. K nim patřily rýže, špagety, burská pomazánka, různé druhy čajů, pro děti pak čokoláda, burské oříšky, cukrovinky, ovocné šťávy, ovocné konzervy, jablečné protlaky a džemy. V tucích a olejích pokrývaly dodávky UNRRA 33% naší celostátní spotřeby, v mase a obilí pak 15%. Důležité byly i dodávky strojů, dopravních prostředků a spotřebního zboží. Výrazně nám pomohla i americká léčiva, hlavně antibiotikum – penicilin, který se u nás tehdy nevyráběl a jenž pomohl zachránit životy tisíce nemocných lidí.

Ovšem korunu tomu všemu nasadili autoři na stranách 160 – 161, v nichž se žáci například dozvědí, že „Na IX. sjezdu KSČ byla přijata linie socialistické výstavby. Do budovatelského úsilí se zapojily všechny složky Národní fronty.“ Dále se tak nějak opatrnicky píše o tom, že vnitřní situace Československa byla na počátku padesátých let složitá. V knize je kromě jiného uvedeno, že proti novému zřízení vystupovala církev (míněna katolická), dále že na Všesokolském sletě v červnu 1948 došlo k protistátním akcím, a uvnitř Československa existovaly protistátní skupiny, některé z nich používaly i teroristických metod a jako důkaz se uvádí zabití tří funkcionářů místního národního výboru v Babicích na Třebíčsku. Hlavní nehorázností však je tvrzení, že projevy nepřátelství vůči socialismu vedly k důraznějšímu uplatňování represivních funkcí socialistického státu. To je zaměňování příčin a následků.

To je velmi nehorázná a lživá komunistická propagace. Já bych si jenom dovolil poznamenat, že rudý teror začal hned po komunistickém puči v únoru 1948 a z hlediska platného zákona je protikomunistický odboj hodný úcty. Ten také nezačal z nepřátelství vůči socialismu, ale jeho prvotním impulsem byly represe vládnoucích komunistů proti většině společnosti. První lidé byli z politických důvodů uvězněni hned po únoru čtyřicet osm, rovněž katolická církev nezačala vystupovat, její představitelé chtěli být vůči nové vládě loajální, jenomže byl to opět stát, který začal terorizovat katolickou církev, věznit duchovní a laiky, a zasahovat do jejich vnitřních záležitostí. Známý je také skandál ze zasedání československé biskupské konference na Štrbském plese, kde v jednací místnosti nainstalovala státní bezpečnost odposlouchávací zařízení.

Sokolové při slavnostním průvodu Prahou pak odmítli vzdát poctu prezidentu Klementu Gottwaldovi a odvrátili hlavy od tribuny, kde byl i s manželkou Martou. To nepovažuji za protistátní akci, ale za správnou reakci na komunistické násilnictví. Rovněž babická událost není tak jednoznačná, jak ji podávají autoři v knize. Podle současného stavu historického bádání se s velkou pravděpodobností jednalo o provokaci státní bezpečnosti. Pravdou také je, že kvůli ní byli popraveni i nevinní lidé včetně několika katolických duchovních.

Tento odstavec je zkrátka postaven na lži, že komunisté pouze reagovali, na projevy nepřátelství protistrany. Ne, byli to oni, kteří si začali s terorem vůči společnosti a dočkali se rázných a spravedlivých odpovědí.

Komunistické represe včetně věznění hrdinů protinacistického odboje, mučení vězňů, nelidských podmínek v lágrech v Jáchymově, na Bytízi a dalších, dětských obětí na hřbitově v pražských Ďáblicích a a podbné takové události by měly být zdůrazněny, protože padesátá léta byla jedním z nejhorších období našich dějin. A to vše je jaksi zamlčeno. Z hlediska toho, že se jedná o školní učebnici, to považuji za špatné a školy by měly sáhnout po jiných kvalitnějších historických publikacích.