Progresivní rozklad

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilO hloubce úpadku římského císařství v prvním století našeho letopočtu svědčí četné, dnes jen těžko uvěřitelné příběhy. Obzvláště čestné místo mezi nimi zaujímá historka o konzulovi, jménem Incitatus. Nešlo totiž o člověka, nýbrž o koně. O oblíbeného klusáka šíleného císaře Caliguly. Který svého koně jmenoval do jedné z nejvyšších státních funkcí té doby. Zčásti tak učinil z bláznovského rozmaru, ale zčásti také proto, aby naštval senátory, mezi nimiž měl Incitatus velebně zasednout.

Jaké motivy vedly presidenta Joe Bidena, aby do funkce šéfa poradců pro jadernou politiku, což je jedna z nejvyšších pozic na americkém ministerstvu energetiky (DOE), jmenoval Sama Brintona, to zatím není známo. Ale je to taky síla! I když teoreticky,  na papíře, vypadá všechno úplně normálně. Sam Brinton má velmi dobré vzdělání v oboru, je jaderným inženýrem a svému „fochu” zjevně rozumí. Ale v reálu…

Podívejte se sami. Kdykoli si zadáte do vyhledavače „Sam Brinton”, vypadne na vás záplava fotek, ze kterých vám zaskočí. Ale budiž, pomiňme pro tuto chvíli vzhled a mávněme rukou nad (zjevně záměrnou) sebestylizací Sama Brintona do provokativně vyhlížejícího úchyla. Projděme si fakta. Třeba Brintonovu dosavadní činnost. A místo jaderného inženýra uvidíme progresivistického aktivistu. Zapáleného a kovaného.

Začínal ve washingtonském, genderovém think-tanku, Third Way.  Dva roky působil jako hlavní politický analytik v Bipartisan Policy Centre. V roce 2017 založil Core Solutions Consulting, – neziskovou organizaci, jejímž cílem je zabránit sebevraždám mezi LGBTQ+ mládeží. Tam „pracoval” do září 2021. Ovšem té nejvyšší neziskově-aktivistické mety dosáhl za Obamovy éry. Stal se poradcem presidenta pro otázky LGBT….

Sám sebe označuje za transsexuála, drag queen a “psovodku štěňat”. Což je úchylárna non plus ultra. Ta takzvaná štěňata jsou lidé, kteří v kožené kukle se psíma ušima, s ocasem a dalšími „doplňky” pobíhají po čtyřech a vyžívají se v hraní štěněte. Jejich páníčkové (a nezřídka paničky)  je „vychovávají”. A také s nimi… no však víte. Cokoli byste chtěli o této zvrhlosti vědět, najdete třeba zde. A cokoli byste vědět nechtěli, tak také. Asi stačí, že?  Uzavřeme proto tuhle nechutnou kapitolu suchým konstatováním, že homosexuálním partnerem Sama Brintona je osoba, na štěňátko si hrající, o níž hlavní hrdina našeho příběhu mluví jako o „manželovi”.

Ale tou pravou, hlavní náplní pracovního života Sama Brintona, a zjevně i celoživotní vášní, je provokace. Do Kongresu a do Bílého domu, kde „poradcoval”, chodil vždy a zásadně v ženských šatech, nalíčen a na vysokých, prý až šestipalcových podpatcích. Prý aby „ukázal mladým mužům a ženám všude, kudy chodí, že mohou být tím, kým jsou, a dodal jim odvahu.” Na svých webových stránkách mluví o tom, jak rád nosí dámské oblečení na pracovišti jako způsob, jak vyprovokovat lidi k “rozhovorům” o záležitostech LGBT. Což jeho zvrhlost jen dokresluje.

Proč zvrhlost? Inu, představte si to prostředí. Jste na vysokém postu, v prestižní instituci, v dnešní, hyperkorektní, woke Americe. Stálo vás to veliké, nezřídka celoživotní  úsilí, dostat se až tam. Dáváte si proto setsakra pozor. Mlčíte, zatínáte zuby a díváte se jinam. A tu vás kolemjdoucí hnusák schválně osloví a provokuje k „diskusi” o LGBT tématech. Na veřejnosti, přede všemi. On neřád ví, jak vás to vnitřně užírá a ponižuje, ale také ví, že (z pudu sebezáchovy) nesmíte dát nic najevo… Jak malý, drzý pes za plotem. Řve a vyskakuje, protože ví, že je beztrestný a nezasažitelný.

Proč máme vůbec potřebu tyhle cizí a vzdálené, americké úchylárny probírat? Ze dvou důvodů. Ten první je takový spíše praktický. Osoba, která má v Americe pozici šéfa jaderné bezpečnosti, je z principu nucena komunikovat se zahraničními partnery, účastnit se mezinárodních jednání a v rámci delegací vyjíždět do zahraničí. Do jiných, také jaderných států. Třeba do takového Ruska, Číny a Iránu… Dovedete si představit jednání šéfa iránského (nebo pakistánského) jaderného programu s transkou, drag queen a “psovodkou štěňat”? Anebo jinak, je vám také jasná úroveň, na jakou se po osobním setkání s americkými specialisty dostane v Číně či Rusku pověst Spojených států? Bez ohledu na odbornost Sama Brintona? A s ní i prestiž celého Západu? Normálně uvažujícímu člověku to jasné je. A přesto…

Druhý důvod je tak říkajíc vnitřní. Vnitro-západní. Instalaci takto kontroverzního aktivisty do vysoké funkce není totiž možné chápat jinak, než jako další, úmyslný krok v řízeném rozkladu institucí a společnosti Západu. Ten člověk je zjevně rozhodnutý dál „provokovat k diskusi o LGBT tématech”. Když už to s touhle taktikou dotáhl až na ministerstvo. A hodlá „být příkladem ostatním”. Což bude v americké praxi znamenat jen další stupeň útisku a nový level stressu normálních spolupracovníků. V zemi, kde i slušný, zdvořilý nesouhlas může být důvodem k ukončení kariéry… Ostatně, známe to sami z naší vlastní, nebo zprostředkované zkušenosti. Kolik zla může na pracovišti napáchat jeden aktivní, zapálený svazák. Zkrátka, Sam Brinton a jeho jmenování do vysoké státní funkce je neklamným signálem sílícího útoku progresivistů, směřujícího k zahnání většiny společnosti do mlčení, strachu a ústraní. A to se nás už dost bezprostředně dotýká.

Podívejte se proto ještě jednou na fotky Sama Brintona a jeho „psího” manžela. Uvidíte naši možnou budoucnost. Spatříte „progresivní” zítřek, který vám, vašim dětem a vnukům chystají ti, co vodí nejrůznější Bideny. Tedy… pokud se od toho západního hroutícího se nevěstince zavčas neoddělíme. Je pět minut po dvanácté.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...