4.10.2016
Redakce
0
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Proč jít k volbám?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Co myslíte, co bude hlavním tématem nadcházejících krajských a senátních voleb? Budou to děravé silnice druhé a třetí třídy, nedostatek zdravotních sester ve vaší nemocnici a padesátikoruna navíc pro důchodce? Anebo spíše to temné zlo, které všichni cítíme kdesi v pozadí? Ta děsivá záplava, rozlévající se bez odporu, nezastavitelně Evropou. Islamizace.

[ad#clanek-respo]

Media a mainstreamoví politikové dělají vše proto, abyste si mysleli, že to první. Že půjde o chodníky, školství, dostupnost lékařské péče a „čerpání evropských dotací“. O věcí místní. O komunál. A že každý, kdo by sem chtěl plést celostátní politická témata je hlupák a politický ignorant, který nepochopil vůbec nic.

Proč to dělají? Proč ta zoufalá, křečovitá snaha omezit debatu pouze na „komunál“? Odpověď je jednoduchá: mají plné gatě. Bojí se, a to tak, že moc. Protože přichází čas, kdy „nastolicovaný“ občan dostává (byť jednorázově) do rukou politickou zbraň. Zas jednou může dát průchod svým citům a zasáhnout nemilované „elity“ více než citelně. Jak? Jednoduše.

Politická strana hlavního proudu, to totiž není jen ten moula předseda a pár lidí okolo něj, které znáte z televize. Ti tvoří jen jakousi viditelnou hlavu hydry. Ale strana má i tělo. V zásadě skryté. Tvoří je nespočet místních a krajských bossů, bafuňářů, šéfíků a lidí s nimi spřažených. A právě tahleta neveřejná pavučina vztahů, postů a korýtek „zasloužilých soudruhů“, místních šíbrů a drobných, skrytých „odkláňečů“ financí ve prospěch partaje, jejích záměrů a projektů, představuje svaly strany. Na počtu takovýchto „křesílek“ a na výši jejich postavení v hierarchii moci závisí jak příjmy strany, tak i její praktická schopnost vůbec něco ovlivnit.

Proto se o tyto posty, o tyto tisíce místních krmelců vedou líté boje. A každého maličkého, lokálního náměstka si partaje drží zuby nehty  Ano, samozřejmě, pár seslí se musí pustit i těm otrapům ze spoluvládnoucí smečky, aby byl v koalici takový ten klid na práci, že… Ale počet a „síla“ židliček je vždy tou hlavní známkou úspěšnosti strany. Protože ty židle tvoří skutečnou výkonnou moc.

A teď, právě v těch zdánlivě nevýznamných krajských a senátních volbách, máme příležitost, jim do toho odporného hemžení s gustem načůrat. Jak? Volbou politických subjektů, kteří v tom s nimi nejedou. Opravdové opozice. Těch, které současný politický establishment zprava i zleva ostrakizuje, vylučuje a zamlčuje. Volbou stran a osobností, které se v průběhu doby výrazně vyprofilovaly, proti EU a proti muslimské invazi.

Tím můžeme dosáhnout hned trojího zisku: Rok před parlamentními volbami alespoň trochu zatřást mocenskou a ekonomickou základnou zavedených partají. Vytvořit v nich a jejich členstvu pocit ekonomického a mocenského ohrožení. A znovu, tentokrát důrazněji naznačit, kterým že to směrem se ubírají naše preference. Oni to sice dávno vědí. Ale teprve zděšený řev náhle bezprizorních krajských bafuňářů, a zoufalé kvílení bývalých náměstků, spolu s bouřící se členskou základnou, nespokojenou, k jakým výsledkům to ti v Praze dopracovali, může vyvolat dostatečný tlak na změnu.

Protože právě tato (částečná) změna nemilovaných, zkorumpovaných a zprofanovaných hlavních partají je prozatím maximem, v co můžeme doufat. Nemylme se. Naši favorité nebudou vítězi. Teď ještě ne. Nebudou hejtmany a neovládnou kraje. Prozatím. Ale dostanou se tam, kopnou do kurníku a zatřesou shnilou stavbou. A ona se začne měnit. Z pudu sebezáchovy. A tak, jako australští Liberálové pod vedením Johna Howarda v podstatě převzali protiimigrační politiku „protisystémové“ strany One nation, tak jako slovenský SMER pod předsednictvím Roberta Fica vybrakoval větší část politiky a rétoriky „fašisty“ Kotleby, tak i naši „vítači“ a humanisti začnou co nevidět otáčet.

Ona totiž představa, kterou nám vnucují media, že stranu řídí její předseda, který s několika nejbližšími spolupracovníky pevně třímá kormidlo stranické politiky a určuje její směr, je (jako mnoho jiného) pouhou iluzí. ANO, s jedinou vyjímkou, jasně, pane Bureši… Ale běžná megapartaj má, podobně jako jiná veliká konsorcia, jakousi správní radu. Utajenou. Skrytý orgán, který směřuje firmu k úspěchu. K posílení moci, k získání dalších postů, vlivu a benefitů. Zcela pragmaticky.

Předseda, nebo takzvaná „tvář strany“, tvrdě hájící stávající politickou linii, nemusí být a taky zpravidla nebývá nejmocnější figurou. Je to velmi často jen nastrčený maňásek, který se v případě potřeby schová za kulisy (nebo do Bruselu) jako na divadle a před diváky se vystrčí jiný paňáca.  Aby se tak snadněji vybrala prudká zatáčka v politice. A aby té ideologické piruetě alespoň někdo uvěřil.  Jo, nový ksicht, nové teze, nová, jiná, lepší politika…. Kolikrát už to tu bylo. Vzbouřená členská základna dokáže divy. A v zahraničí se to „našim“ multikulturním a politicky korektním přátelům, mentorům (a protektorům)  taky sype… Možná přichází čas přepřahat, škrábou se už teď, v zákulisí stranických sekretariátů, šedé eminence starostlivě na hlavách.

Tak jim pomozme se správně rozhodnout! Volme PROTI! Proti kvótám, proti multikulturalismu, proti politické korektnosti. Volme ty, kteří se dlouhodobě profilují proti Bruselu, za národ a proti islamizaci Evropy. Osobnosti i strany. A nenechme se přitom zmást novou, náhle nabytou (předvolební) „odvahou“, zajetých partají, lhostejno, zda v koalici či opozici, které najednou bouří proti kvótám a proti Unii.

Sázka na opravdovou opozici je sázkou na jistotu! Protože je současně také sázkou na to nejhorší z hlubokých struktur „zavedených stran“. Na zištnost a mocichtivost skutečných šéfů. Na strach, ze ztráty krytí a možnost postihu za megašmeliny uplynulých desetiletí. Zkrátka na životní zájmy těch, co jsou schopni zatáhnout za záchrannou brzdu a přehodit výhybku, když hrozí „firmě“ krach a strmý pád akcií. A vznešené ideály? Dejte pokoj… O ty jde přece vždycky až v poslední řadě.

[ad#clanek-respo]

A tak pojďme k volbám a volme ty, kterým fandíme a které bychom chtěli, abychom tím měnili ty, které nechceme a nesnášíme. Protože to je zatím ta nejpravděpodobnější varianta postupného obratu v politice.

vylicil

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 4,84 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky