Pro zničení Agrofertu není žádná zemědělská oběť dost velká

Vy, kdo mě čtete dlouhodobě, tak znáte zemědělský příklad, který jsem omílal už mnohokrát. Připomenu ho asi už podvacáté pro nové čtenáře. Je totiž důležitý. 

Mám v práci kolegu, který je ve svém volném čase soukromým zemědělcem.  S bratrem mají takovou malou farmu. Eseróčko. Pracuje s nimi i jejich otec, který už je dávno v důchodu, ale traktor ještě uřídí. Obdělávají zhruba 160 hektarů. (Kdysi jsem psal menší výměru, ale čas plyne a jim postupně přibývá plochy). Oba chodí do práce a zemědělství se věnují po odpolednech. Protože obdělávat 160 Ha nestačí na rozumnou obživu. Sice v tom točí docela solidní peníze, ale když si to spočítají, jednoho by to uživilo, ale ten by to zase nestíhal dělat a na dva plnohodnotné platy pro dvě rodiny to prostě není. 

Majitel firmy, která mi dodává technologii na silo, obhospodařuje asi 70 hektarů. Obdělává je také po večerech a dělá to úplně sám. Jinak by to v černých číslech neudržel. 

Oba tyto příklady mají společné to, že v jejich vlastnictví je asi třetina půdy a dvě třetiny mají v pronájmu od různých malých vlastníků, kteří zpravidla ani nevědí, kde ten svůj skrojek půdy mají. Jen existuje smlouva, díky které vědí, kolik dostanou za pronájem a je to cca 4000 Kč za hektar. Stejné to mají i ostatní čeští zemědělci. Vlastní zhruba třetinu půdy a zbytek obdělávají na základě pachtovních a nájemních smluv. Bez ohledu na to, zda jde o Juru s jedním traktorem nebo o koncern zvící třetiny regionu. 

Průměrný malý český zemědělec, který dělá svojí práci na plný úvazek a plnohodnotně to živí jeho rodinu (táta se synem jezdí traktorem, mladá manželka sedí u počítače a komunikuje se zemědělskou správou, obhospodařuje nájemní smlouvy a vyběhává dotace…  a tchýně dělá účetnictví), obdělává 500 – 1000 hektarů. Průměrné bývalé JZD obdělává 1500 – 3000 hektarů řekněme v pěti až deseti lidech. Velký koncern pak obdělává v rámci jednoho okresního střediska 7.000  – 10.000 hektarů. Agrofert jakožto největší koncern je velký vlastně jen tím, že je přítomen ve většině zemědělských okresů, ale jen asi ve třetině z nich je největší. Jinde bývá co do velikosti druhý až třetí. Dohromady je Agrofert suverénně největší, ale i tak obdělává jen asi 6% zemědělské půdy u nás. A vlastní z toho zhruba třetinu – tedy 2% půdy. Agrofert sám o sobě je holding – půdu obdělávají jeho dceřinné společnosti prostřednictvím menších dceřinných společností. Třeba na Znojemsku se jedná (tuším) o tři firmy. 

• Velký vlastník = 10.000 hektarů
• Střední vlastník = 3000 hektarů
• Malý vlastník = 500 hektarů. 

Všichni menší se kromě zemědělství přiživují ještě na něčem dalším. Tahají traktorem klády v lese, chodí na kus úvazku do práce a nebo prostě žijí z podstaty – grunt zdědili, jejich předci ho postavili pořádně a oni teď neinvestují, neobnovují a než se jim stroje i budovy rozpadnou, budou už dávno v důchodu. Ale nejvíc zemědělců u nás se z výměrou pohybuje někde mezi těmi 500 – 3000 hektary. 

Jasné? Takhle vypadá naše zemědělství. Ano, máme tu zemědělce na plný úvazek vlastnící i méně než 50 hektarů, ale to jsou zpravidla zelináři. Na tento obor si mohou troufnout jen skuteční nadšenci a zároveň znalci. Zpravidla je poznáte podle nejrozdrbanějších trakorů. Pěstovat v dnešní době brokolici je šílenost. Potřebujete jednu prodat za 10 Kč kus a potřebujete je prodat, když jsou zralé. Za čtrnáct dní jsou už shnilé, takže je nemůžete uskladnit. Musíte je prodat. Co asi uděláte, když se ze supermarketu dozvíte, že ve stejnou dobu mohou přivézt brokolice z Polska v ceně 5 Kč kus? Musíte prodat za stejnou cenu…. Já vlastně znám jen jednoho zelináře, který je víceméně v plusu a vím to, protože platí faktury za hnojivo v termínech splatnosti. 

No a pak tu máme pražské zemědělce, co si koupili na Šumavě penzion a k němu třicet hektarů. Za penzionem mají stáj na dobytčí jednotku (jednoho koně) aby návštěvníci měli na co koukat a těch třicet hektarů luk musí několikrát ročně posekat. A dostává dotace. Stačí mu traktor s mulčovačem, seno ani nedělá, protože to je lepší koupit. Někdy nemá ani ten traktor – prostě nechá svoje louky posekat od jiného zemědělce. Náklady jsou tisíc korun na hektar ročně. Díky dalším nenárokovým dotacím a dávno prolobovaným výhodám dostávají na hektar skoro 12.000,- Kč dotací. To jde ne? Jednáct tisíc čistá ruka za hektar ročně. Někteří i víc. Dělají dobře dotovanou agroturistiku a jsou víc hoteliéři než zemědělci.  Tihle samozřejmě mluví obráceně. Těm to bude vyhovovat. Ale… tihle nevypěstují nic. Ani obilí, ani maso. Tihle prostě sklízejí prachy. Ne jídlo. 

Ještě jednou: Velký zemědělec 10.000 hektarů, střední zemědělec 3000 hektarů, malý zemědělec 500 hektarů. Někde pod hranicí pěti set hektarů začíná být problém se jako zemědělec uživit a stává se to přivýdělkem. Někde kolem výměry 100 hektarů (pět polí) se to stává vysloveně koníčkem nebo hnusným životem v rozdrbaném domečku, na rozdrbaném traktoru a s věčnými dluhy. 

A teď vám povím vysoce aktuální příběh o tom, kterak naše vláda plná evropských hodnot zkouší splnit svůj předvolební slib, že zemědělskou dotační politiku otočí ve prospěch malých zemědělců. 

Doteď platilo (a neberte mě úplně za slovo, protože dotační politika je svinsky komplikovaná), že všichni skuteční produkční zemědělci brali stejné dotace a to cca 6000 Kč na hektar. Z toho asi půlku dostávali napřímo bez řečí a druhou půlku si museli různým způsobem zasloužit. Museli dělat tzv. greening – část plochy osít “zelenou” plodinou, kterou pak zaorali, museli dodržet určitou druhovou skladbu plodin – malí zemědělci museli na své výměře mít alespoň tři plodiny, velcí pak pět, apod apod. K tomu pak byly ještě dotace podle zasaženosti krajiny, podle dobytčích jednotek, atd. atd. Ale v průměru dostal  zemědělec cca těch 6000 Kč na hektar. 

Při průměrném úspěchu průměrného zemědělce tyto dotace představují “zisk”. Hospodaří se na kladnou nulu –  hodnota prodaného obilí víceméně vydělá na hnojiva, naftu, chemii, pronájmy pozemků, daň z nemovitosti a opravy vozového parku. V dobrém roce zbude i na část platů. Za vyplacené dotace (zpravidla naráz) se pak platí prémie, kupují nové traktory a nářadí, dotuje se z toho živočišná výroba a tak. Pokud není výjimečně dobrý rok (jako třeba ten loňský) dá se říci, že každý hektar vydělá cca 5000 Kč ročně. Samozřejmě jiné je to na Vysočině v nadmořské výšce 600m a jiné je to v Polabí. 

Pětisethektarový zemědělec pracující s rodinou na plný úvazek tak vydělá za rok cca 2,5 milionu korun. Z toho pokryje životní náklady rodiny otce a rodiny syna a platí leasing za nějaký ten traktor. Jen opravdový zarputilý a úskočný šelma sedlák dokáže z hektaru vytřískat víc. Zpravidla ale za cenu drancování půdy, využití techniky až na dřeň a výjimečně dobrého čuchu na plodiny i počasí. 

Naše nová spravedlivá, pravdomluvná a evropsky hodnotná vláda se zaměřením na Havlovy myšlenky teď v naprostém utajení spustila akci mající za cíl odstřihnout velké vlastníky od dotací. ANO Babiš musí jít od válu, je třeba deagrofertizovat nejen státní správu, ale i zemědělství. A tak v tichosti připravili materiál pro EU (protože ona nám posílá peníze na zemědělské dotace), ve kterém přepracovali pravidla pro dotace, aby malý vlastník dostal na hektar víc a velký vlastník aby dostal míň. Opět, neberte mě za slovo, je to zase o dost složitější, ale v principu by malý vlastník (co má dostat víc)  měl dostat  opět 6.000,- Kč/ha a velký vlastník by měl dostat 1.500,- Kč/ha. Do padesáti hektarů dostane zemědělec 6.000,- Kč/ha, zemědělec nad 150 hektarů je už velký a dostane 1.500,- Kč/ha. Ať se ten STBák Andrej smaží ne? Svině jedna. 

Říkali to přece různí BIO a EKO zemědělci na demonstracích Milionu chvilek, že největší žábou na prameni je Babiš ne? Stáli u svých obrovských traktorů vhodných na obdělávání tisícovky hektarů ověšených drahým vybavením v cenách milionů korun, skandovali a drželi v rukou transparenty, že agrobaron musí pryč.

A teď je to tady… Fialova vláda s čerstvě jmenovaným Nekulou se do toho pustila. Malý zemědělec má podle nich do padesáti hektarů… a od sto padesáti  hektarů jde podle nich o velkého giganta. Doteď jsem o Nekulovi nic nevěděl, ale teď už je jasné, že v mém žebříčku imbecilů bude atakovat první příčky.  To co tam vymysleli, to nemůže být z jejich vlastních hlav. Tohle je nějaká splátka za volební kampaň, protože jen naprostý a totální kretén naštve jedním opatřením takřka všechny zemědělce, protože těch do padesáti hektarů je tady pět a půl a s nimi nějací sklízeči dotací a jakýkoliv běžný zemědělec je podle naší vlády velký. 

Takže počítejte se mnou – zemědělců do padesáti hektarů je u nás naprosté minimum. Z padesáti hektarů se prakticky nedá zemědělsky uživit. Každý zemědělec sní o tom, že se dopracuje na těch 500 hektarů, pozemky povyměňuje a zcelí, aby se mu tam dobře jezdilo. Většina zemědělců už na to dosáhla. Už si mysleli, jací nejsou velcí páni a teď narychlo zjišťují, že jsou v Bruseli. Většině z nich to ještě ani nedošlo, protože ani nevědí, co se na ně na ministerstvu chystá. Oni mají pocit, že je to jen jakýsi omyl nebo chyba, která bude napravena.  Oni stáli na těch demonstracích proti Babišovi a mysleli si, že se svými pěti sty hektary jsou hodni ochrany.  Ujišťuje je o tom předseda Asociace soukromého zemědělství Šebek. Ten je přesně s tímhle plánem spokojený. Pokud se podíváte na jeho vlastní podnikání, zjistíte proč. A když se podíváte na podnikání celého jejich předsednictva, tak vám to dojde tuplem. 

Ale jinak je to samozřejmě geniální… Malí zemědělci skoro nejsou, těch peněz na to  moc nepadne.  Pokud bude větší zemědělec přemýšlet o rozdělení pozemků mezi členy rodiny na menší jednotky, tak zjistí, že se mu to vlastně nevyplatí. Takže další ušetřené peníze.  Bývalí malí, ale dnes velcí zemědělci dostanou menší dotace = zase ušetřené peníze. A těch pár kamarádů v Asociaci? Těm něco pustíme, aby se neřeklo. 

Jediný, komu je to víceméně jedno, to jsou ti největší hráči. Ti jediní mají dostatečnou armádu účetních a právníků, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Případně si dokáží díky úsporám z velikosti a díky investicím do nových technologií přežít i s menšími dotacemi. Ale i ti by v dnešní divoké době raději nechali všechno při starém. Ale vsaďte se, že za pár let tu pořád budou jako by se nechumelilo. 

Došlo těm magorům na vládě, co to teď zkoušejí udělat? Že zničili právě ty, kteří je volili protože si (blbečci) mysleli, že jim vláda dotace fakt zvýší.  Věren své zásadě řeknu, že to není spiknutí, ale prostě idiocie nejvyššího kalibru, protože ani normálně myslící  ojrozrádce by tohle neriskoval. Všechny ostatní země udělají všechno pro to, aby si urvaly co nejvyšší evropské dotace za každou cenu. Protože velké dotace = konkurenceschopnost. Jen u nás Fiala a spol. budou dělat hrdiny. Schválně jak dlouho jim to vydrží. 

Jak se říká zemědělcům, kteří demonstrovali proti Babišovi, protože ten se držel zásady dávat všem stejně? Blbí zemědělci. Debilita se totiž nevyhnula ani nejstaršímu oboru světa. Jo, já vím, že dávat všem stejně znamená, že velcí hráči vydělají víc, protože realizují úspory z velikosti.. ale bylo to o dost spravedlivější než dnešní likvidace. Inu, dobrý skutek byl po zásluze potrestán a jak to tak chodí, pár blbečků  sebou bere na věčnost  i spoustu nevinných. Jaké to je co kolegové zemědělci? Přijít právě o všechno kvůli iracionální nenávisti několika aparátčíků a několika zemědělských nedouků? Jaké to je zjistit po třiceti letech práce a pěti letech nadávek na Babiše, že se svými pěti sty hektary jste pro vládu přesně totéž co on –  agrobaroni.  

Celou tuhle šaškárnu zachytila koncem minulého týdne zemědělská komora a narychlo svolala na včerejšek demonstraci. 

Ale z Německého hlediska to smysl dává – ti čecháčci jsou totiž i s nižšími dotacemi pořád konkurenceschopní. Pořád ti šajse čechen ne a ne zkrachovat. Sice je to za cenu vydrancované půdy, ale pořád se ti podlidi z východu drží. A proč? Protože dva čecháčci s rodinami dokáží obhospodařit tisíc hektarů. To by prostě nešlo, tyhle velké a konkurenceschopné výměry je třeba zlikvidovat. 

A víte kdo bude vítězem? Řeknu vám to. 

Ten můj kolega, co má 160 hektarů, ten místo jedné firmy bude mít tři. Jednu on, jednu jeho brácha a jednu jeho dcera. Každá nová farma bude mít padesát hektarů, budou chodit do práce jako doposud, budou to obdělávat jako doposud, jen budou mít víc papírování. A menší šanci z toho někdy udělat konkurenceschopný byznys. 

Já už ale vidím nové podnikání.  Není to můj nápad, jen teď zjišťuju, že skutečný vizionář dokáže přemýšlet dopředu. Vlastně se vracíme k ideálu strojních traktorových stanic v hávu pro nové století. Padesátihektarový zemědělec se neuživí. Ale jakýkoliv větší celek je znevýhodněn. Už vidím, jak armáda obchodních zástupců skutečně velkých hráčů obchází vlastníky pozemků a dělá z nich zemědělce. Ne na práci k traktoru. Dělá z nich zemědělské jednotky, udělá jim právní status, vyběhá za ně všechny papíry, udělá s nimi smlouvu o dílo a pak pro ně dělá službu – obdělává jim to. Vlastníci budou na svém, možná dokonce budou mít trochu víc než měli z pronájmů, na své pole nikdy ani nezajdou, ale budou papírově zemědělci do padesáti hektarů. Bude to vypadat jako když si vybíráte dodavatele elektřiny. Za pár let bude farmář jen vlastník půdy co sám sobě dělá účetnictví. A na základě smlouvy si všechny služby koupí. U někoho, kdo má dost peněz ne na jeden kombajn, ale na sto kombajnů. 

Velké peníze a  velké zemědělské know-how schopné velké prvotní investice, ty  vytvoří ještě mnohem větší koncerny než dneska, koupí ještě mohutnější stroje, které budou nabité ještě chytřejší technologií, bude mít vlastní opravárenská střediska a zřejmě bude i výhradní importér strojů, a tento velký hráč bude skutečně zemědělčit. Jde o slušný balík peněz.   V naší republice máme cca 6 milionů hektarů. Rozdíl v dotacích pro malého a velkého zemědělce je cca 5000 Kč. To je třicet miliard korun. Každý rok. Za to už sestavíte nové středisko, vyškolíte slušnou armádu obchoďáků a uživíte opravdu hodně právníků. Nemluvě o tom, že budete realizovat úspory z velikosti, budete úplně jiný partner pro výrobce hnojiv i agrochemie…. jak to říkal ten manažer z Avatara, když otevíral nový důl na unobtanium?: “Sakra to bude prachů!” 

A malý vlastník padesáti hektarů si bez svého patrona ani neškrtne. Vyhovovat to bude jen těm, co sekají louky za svým penzionem, ale v životě nevyprodukovali nic než trochu mokré trávy. Tohle je budoucnost. Nic sluníčkového z toho nebude. Mně se ale zvedne čtenost, pár zemědělských Šavlů se promění v Pavly a ochota k mé Vidlácké diktatuře bude zase větší. Zřejmě ani nebude problém zajistit si vykonavatele rozsudků revolučních tribunálů. Vláda je teď právě vyrábí. Jednou budou různí Kosatíkové objevovat typickou postavu dozorce v uranovém dolu – bývalý zemědělec ožebračený Nekulovou reformou.  Po třiceti letech práce, kupování pozemků, směňování a učení se žít v dnešním globálním kapitalismu, přichází odměna – marginalizace.  Chce se mi zvolat: “dobře jim tak”, ale nemohu, protože tou deagrofertizací zničí prakticky všechna bývalá družstva, která na vesnicích dělala zaměstnanost, a zničí všechny zemědělce, kteří v té globální soutěži na komoditní burze uspěli a vybudovali si skutečnou ziskovou farmu. 

Zůstanou jen sklízeči dotací…

Tak mám pocit, že na podzim za mnou přijdou první brňáci prosit o jídlo… Beru zlato, šperky a starožitnosti. Na ceníku pracuju. 

PS. Nevěřte kecům, že v západní Evropě má průměrná farma jen pár hektarů. Novináři i politici kecaj a nic o tom nevědí. Podívejte se na zemědělskou inzerci a mrkněte, jaká technika se v Německu prodává. Kombajny s dvanáctimetrovými lištami, obrovské traktory a za ně obrovské nářadí. Jasně, malý německý farmář s dvaceti hektary po svých malých frccích jezdí tím obrovským traktorem a ještě větším kombajnem. A teď tu o Červené Karkulce. Podívejte se, jaké stroje uvádí na trh firma Claas, John Deere nebo New Holland. Ti opravdu znají svůj trh. S překvapením zjistíte, že jejich zákazníci kupují stroje jako kráva. Velký stroj = velké pole. Tečka.