15.6.2021
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Prezident Václav Klaus a jeho odkaz

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICANásledující článek vznikl k velkému životnímu jubileu, které pan prezident Klaus slaví tuto sobotu. Těší se dobrému zdraví, je stále velmi aktivní. V dnešním příspěvku si řekneme, proč patří mezi nejdůležitější osobnosti na české politické scéně za posledních 100 let a čím se o to zasloužil.


Václav Klaus se pohyboval v politice od sametové revoluce v listopadu 1989. Byl součástí týmu, který vyjednával s tehdejším předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem o nutných reformách v Československu. Stal se ministrem financí ve vládě Mariána Čalfy v prosinci 1989. V červnu roku 1990 byl zvolen do Federálního shromáždění za tehdejší Občanské fórum a i nadále byl ministrem financí. Roku 1991 založil politickou stranu, kterou pojmenoval Občanská demokratická strana (ODS).

Tehdejší ODS kandidovala jako politická strana, která byla konzervativní a pravicová, odmítala tzv. třetí cestu, hlásila se k tržnímu hospodářství a do popředí dávala občana, a ne byrokratický státní aparát. Lidé na to slyšeli a občanští demokraté volby vyhráli. Václav Klaus se stal předsedou vlády České republiky v rámci tehdejší federace, byla vytvořena většinová vláda ODS, KDS, KDU-ČSL a ODA. Hned po svém zvolení musel řešit palčivou otázku, co bude s Československem. Česká a slovenská strana došly k závěru, že společný stát už nedává smysl a je potřeba se rozdělit. Tohoto složitého úkolu se Klaus zhostil bravurně a federace se pokojně rozdělila (na rozdíl od Jugoslávie, která se krvavě rozpadla) k 31.12.1992. Mezitím pokračovala ekonomická a politická transformace naší země.

[ad#article_et21]

 

Ekonomická transformace se skládala ze čtyř základních složek:

1. Malá privatizace – prodej menších podniků ve formě veřejných dražeb do soukromého vlastnictví
2. Velká privatizace – převod majetku státu do vlastnictví fyzických a právnických osob
3. Kuponová privatizace – občané Československa dostali možnost si kupovat podíly ve firmách. K tomu jim sloužila tzv. kuponová knížka, která stála symbolickou cenu 1000 Kčs. Jednalo se o specifickou věc naší země, která v zahraničí neměla obdoby.
4. Restituce – navrácení majetku, který byl zabaven komunisty během totality

Politická transformace spočívala v přeměně Československa v pluralitní parlamentní demokracii, kde bude platit svoboda slova a konec pronásledování nepohodlných lidí. Otočení orientace z Východu na Západ.

V parlamentních volbách roku 1996 opět zvítězila ODS, která ale byla nucena uzavřít menšinovou vládu s KDU-ČSL a ODA. Ta neměla dlouhého trvání a na konci roku 1997 podala demisi po tzv. sarajevském atentátu. Václav Klaus ale uhájil svou pozici předsedy ODS a roku 1998 se po předčasných volbách stal předsedou Poslanecké sněmovny. V roce 2003 došlo k vyústění jeho politické kariéry a jako nejvýraznější osobnost tehdejší politické scény byl zvolen prezidentem České republiky.

Tuto svou pozici roku 2008 obhájil, když porazil svého protikandidáta, ekonoma Jana Švejnara. Jeho prezidentská dekáda se nesla ve znamení realistické zahraniční politiky, odmítání automatického podepisování všeho, co mu Poslanecká sněmovna předložila (nejznámější případ bylo opakované odkládání podpisu Lisabonské smlouvy) a snaha o spolupráci s jednotlivými vládami České republiky.

Václav Klaus je pravicový konzervativec. V politice byly jeho vzory britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová, v ekonomice pak monetarista a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, Američan Milton Friedman. Klaus byl vždy tvrdým kritikem Evropské unie, vadí mu její nedemokratický přístup, nulová legitimita a odpovědnost za činy. Jako ekonomovi mu silně nevoní jednotná měna euro, která vrhá evropské státy do ekonomické pasti a ztráty národní suverenity. Panu prezidentovi vadí také to, čemu sám říká ismy (europeismus, islamismus, environmentalismus, genderismus atd.). Všechny tyto nové ideologie dle něj útočí na podstatu člověka, na jeho přirozenost a svobodu. Napsal o tom také nemálo knih – My, Evropa a svět; Stěhování národů s.r.o.: Stručný manuál k pochopení současné migrační krize; Modrá, nikoli zelená planeta; Chtěli jsme víc než supermarkety; 30 let cesty ke svobodě. Ale i zpět; a mnoho dalších.

Václav Klaus jako jeden z mála měl po listopadu 1989 odvahu říct, že chceme mít v Česku kapitalismus a tržní hospodářství, žádnou třetí cestu, žádný jugoslávský, maďarský, nebo polský model. Prostě trh, bez přívlastků. Je to člověk, který nikdy nezahořkl a vždy se snažil věcně argumentovat, vést seriózní debatu. Zdaleka ne každý politik je takový.

Poslední dobou přibylo osobních útoků na jeho jméno. Někteří čeští politici jej označují za ruského agenta. Říkají, že má proruské názory. Obvinění Hospodářských novin, že těsně po sametové revoluci poslal tehdejšímu Sovětskému svazu 1,3 miliardy amerických dolarů se zdá být ubohé, nepodložené. Snad se mainstreamová média a někteří politici bojí, že by se mohl znovu ucházet o prezidentský úřad a třeba i vyhrát. Nedovedu si představit jiný důvod těchto urážek a lží.

Václav Klaus není členem ODS již od roku 2003. Se svou mateřskou stranou se nerozešel v dobrém, neboť nesouhlasil s jejím dalším směřováním a vedením po zvolení Mirka Topolánka předsedou strany. Současná ODS nemá s tou, kterou Klaus založil před 30 lety mnoho společného. Nasákla havlismem (Alexandr Vondra místopředsedou, kandidatura Michaela Žantovského do Senátu s podporou ODS). Předseda Senátu Miloš Vystrčil se chová podobně jako kdysi Václav Havel, což je vidět na jeho loňské cestě do Tchaj-wanu, přijetí samozvané běloruské prezidentky Cichanouské a podobně. Jak sám pan prezident řekl, je to strana, která se chová do značné míry jako ta, která by v 90. letech byla na druhé straně barikády – tedy proti němu. S tímto výrokem naprosto souhlasím.

Václav Klaus je jednoznačně žijící legendou české politiky. Je to jeden z nejvlivnějších, ne-li úplně ten nejvlivnější politik od listopadu 1989. Nutno říct, že naše politická a ekonomická transformace byla úspěšná. Lidé mohli svobodně volit, vznikla zde parlamentní demokracie. Naše HDP v 90. letech skokově rostlo, životní úroveň se zvyšovala. Pan prezident stále přednáší, publikuje, dává rozhovory v médiích.

Nebojí se, mluví k věci, je to vizionář. Jeho slova, která pronášel v minulosti, se postupně začínají naplňovat. Jako příklad uvedu jeho článek z roku 1999, kde pan prezident řekl, že multikulturalismus je největší hrozba 21. století. Tenkrát se na to spousta lidí dívala s posměchem. V roce 2015 pak přišla migrační krize, která trvá dodnes, a spousta lidí už se nesměje.

Dle mého názoru Česká republika větší politickou osobnost v současné době nemá. Kdyby se náhodou rozhodl znova kandidovat na hlavu státu, tak má určitě můj hlas. Pane prezidente, k Vašim 80. narozeninám Vám přeji hodně zdraví a mnoho sil do dalších politických bojů!!!

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (29 votes, average: 4,52 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky