21.9.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Pražská kavárna hájí uprchlíky a ostře kritizuje český národ

Sdílejte článek:

EVA VALERIE MAXOVÁ 21|09|2015

Dávno zapomenutí aktivisté OF z roku 1989 sepsali provolání, v němž vyzývají českou vládu, aby se aktivně, solidárně a rychle zapojila do přijímání uprchlíků. Jinak naše země utrpí na své pověsti a cti!

Pražská kavárna, co ta může přinést české veřejnosti vyjma plytkých a prázdných nikam vedoucích řečí? Intelektuální tlachání, filozofování o nesmrtelnosti brouka, prázdnotě tohoto světa, posmrtné oslavování velkého Václava Havla a mnohé další pitoreskní obskurnosti zaznívají z této vybrané společnosti. Na všechno má jediný, správný a povznášející názor. Údajně jde o názor vzdělaných městských elit.

[ad#hornisiroka]

Opět se probudila k životu, aby z popudu stárnoucích fóristů z mrtvého hnutí OF, sepsala prohlášení, určené naší vládě a adresované k rukám osvíceného ministra Dienstbiera, o tom, jak se má naše vláda i náš národ chovat v tyto pohnuté dny, kdy k našim hranicím míří tisíce strádajících válkou zubožených uprchlíků.  

V pátečním (18. 9. 2015) Provolání se vyslovuje jako jeden z prvních, pravdoláskař, exministr pro lidská práva, Michael Kocáb.

Začíná vzpomínkou na demokracii po sametu 1989: „…Naše zahraniční politika se vyznačovala vysokým stupněm solidarity, když podporovala a symbolicky brala v ochranu utlačované občany totalitních států na základě vlastních zkušeností se sovětskou porobou. Stali jsme se opět respektovanou zemí. To však může být v krátké době promarněno.“

Poslanec Ivan Gabal, současně i majitel společnosti GAC, s.r.o., která královsky žije i z výzkumů, zadávaných našimi ministerstvy, si nebere servítky a stírá nás a naše politiky těmito slovy: „Nemáme ale hlubší zkušenosti s národnostně, etnicky a nábožensky otevřenou společností, protože jsme žili v komunistickém lágru. Proto se bojíme neznámého a neozkoušeného, ale strach by měl být překonáván kulturou, vzděláním, poznáním a pozitivním myšlením. …Jako první se musí osmělit politici, a pokud to neudělají, nemají schopnost demokraticky zemi vést v krizovém období.“

Zapomenutý sociolog Fedor Gál (kdysi VPN) situaci hodnotí objektivně: „Zdá se, že se Evropa rozpadla na státy, které jsou pro uprchlíky cílové, a na ty, které nejsou. Země Visegrádské čtyřky evidentně cílové nejsou, což je zřejmě také první důsledek jejich protiimigračních postojů. Copak asi bude druhým důsledkem? Politickými lídry živená nenávist k jinakosti a ještě razantnější protievropská rétorika ve veřejném prostoru? Politiky Zemanova, či Klausova kalibru jsme si my – signatáři tohoto prohlášení – nezasloužili.“

Novináře Jana Urbana neznám, nicméně asi se nepříliš do hloubky věnoval studiu Mnichovského diktátu a všemu, co pro naši zemi znamenal. Jinak by totiž nemohl ze svého novinářského mozku vypustit slova: „Základním problémem této krize je neschopnost české politiky představit si, jak budou státy a Evropa, které dnes podrážíme a urážíme, reagovat v budoucnosti, až budeme potřebovat pomoci my. Takhle se zadělává na Mnichov.“

Pochopitelně, že v kavárenské společnosti nesmí chybět exministr vnitra Jan Ruml, který se zřejmě obšírně zabývá studiem pojmů, jako jsou frustrace, naděje a humanismus, neboť dochází k závěru, že: „Všechna frustrace lidí a strach ze sebe samých se promítá do této situace. Kdo jiný než politici by měl jít příkladem a vlévat obyvatelstvu naději. Těm ale často zájem o jejich vlastní popularitu, zabraňuje přijetí postojů odpovídajících koncepci evropské politiky a humanismu, ke kterým se hlásí.“

Tolik intelektuální výplody kavárenských hlav, které naší vládě doporučují dostát závazkům v EU, respektovat její hodnoty, jako je úcta k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii apod. Vláda podle nich musí „přehodnotit svůj negativistický postoj a chování a nepodílet se na vytváření izolovaného postkomunistického bloku, který může nadlouho poškodit reputaci našeho státu…“ Měla by projevit ochotu a vstřícnost uprchlíky přijmout a pravdivě sdělit občanům počty nelegálů a azylantů v ČR v uplynulých dvaceti letech. Uvědomit si, o jaké lidské utrpení tady jde a mravně jako stát v této tragédii jednat!

Závěr aktivistů je úderný a neochvějný ve svém velkém poselství:

„Žádáme představitele státu, aby plnili své povinnosti a nesvalovali odpovědnost za důsledky svých chyb, zbabělosti a nečinnosti na občany a na naše – mnohem vstřícnější – partnery z Německa, Rakouska či Francie, s nimiž jsme a chceme být rovnoprávní.“

Chybí už jen „Tak přísaháme!“

A tak jako dříve tolik diskutovaná petice akademiků, i tahle je doplněna podpisy a vzkazy dalších sluníčkářů, pravdoláskařů, filozofů, aktivistů a umělců, kdy všichni jako jeden muž a několik žen se vším souhlasí a podepisují v plném rozsahu!

Opět zde mezi nimi vyčnívá kněz Tomáš Halík, odvolávající se na charakter a kvality T. G. Masaryka, s nímž se rád srovnává,  kterému ovšem nesahá ani po kotníky:

„Naše politická scéna zoufale potřebuje politiky a i státníky s odvahou a charakterem T.G. Masaryka, který byl ochoten se postavit proti většinovým předsudkům, antisemitismu a šovinismu. Dnes ještě nebezpečnější obdoby tehdejších strachů a předsudků, nacionální egoismus a provincialismus, zachvacují naši společnost jako nebezpečná infekce a naši vrcholní politici – včetně současného a předchozího prezidenta – tyto nálady přiživují a populisticky se vezou na vlně toho nejhoršího, co dnes do světa – a zejména Evropy – z naší země zaznívá a zapáchá. Hnutí nenávisti, rozněcované nebezpečnými populisty typu Okamury a Konvičky, znemožňují uprchlíkům se pokojně integrovat do naší společnosti, nasazují jim masku teroristů a vhánějí je tak do tábora radikálů, proti němuž údajně náš stát chrání. Je třeba učinit vše proto, abychom zastavili ty, kdo nás opět odtahují od Evropy a Západu a dobrovolně nás spoutávají s “divokým Východem”.

Myslím, že komentáře není třeba.

12403

Přestože nás Pražská kavárna může drbat na zádech a políbit šos zároveň, je dobré vědět, jaké myšlenky a bludy kolem sebe šíří, a kterým směrem by ráda vedla politiku České republiky, jak moc jí záleží na tradičních hodnotách, historii, kultuře i budoucnosti naší země. Jejich prohlášení zavání víc než je zdrávo „prounijním  rektálním alpinismem“. Výkřik do tmy, který skončí jako jiná jemu podobná akce, v propadlišti českých dějin.

Islamizace je vážnou a reálnou hrozbou pro současnou a nepřipravenou Evropu. Maďaři už dokázali své dveře před uprchlickým exodem rázně přibouchnout, ozývají se i ostatní země, jimž se nevítaní hosté do dveří teprve vlamují. Naše dveře zatím zůstávají nedotčené. Jak dlouho?

Do Evropy dál proudí tisíce ekonomických běženců, jen mezi dubnem a červnem jich dorazilo 213 tisíc. Počty a agrese běženců budou nabývat s omezováním vstupů do tranzitních zemí na síle.

[ad#velkadolni]

Maďarský premiér Viktor Orbán problém jasně pojmenoval: „Migranti neprchají z válečné oblasti, ale přicházejí z uprchlických táborů (umístěných v sousedních zemích). Tam byli v bezpečí.“ Podle Orbána chtějí za lepším životem, než jaký vedli v táboře: „Chtějí německý život, možná švédský.“ 

Téměř všichni příchozí běženci jsou muslimové, znají cíl své cesty a jsou ochotni šířit dál svoji víru. Evropou bude stále častěji znít: „Alláhu akbar!“

Zdá se, že jsou to oni, kteří pomohou naplnit Kaddáfího slova, pronesená v projevu k hlavám spravedlnosti džamáhíríje 20. května 2009:

„Máme 50 milionů muslimů v Evropě. Existují náznaky, že Alláh udělí v Evropě islámu vítězství! Bez mečů, beze zbraní, bez dobývání ji promění v muslimský kontinent během několika desetiletí!“

Co řekneš na tohle, Pražská kavárno?!

ZDROJ: Eva Valerie Maxová

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky