Pozdní probuzení

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

vylicilZnáte ten pocit, když se po veselém, bezstarostném mejdanu začínáte ztěžka a mátožně probouzet do kalného, kocovinového rána? Tak nějak podobně se asi začíná cítit čím dál větší skupina našich sousedů ve Spolkové republice Německo. Dokladem může být i nejnovější „skandál” tamější policie.

Prolátlo se, že skupinka policistů rozesílala vybraným novinářům, umělcům tureckého původu, pro-migračním aktivistům a levicovým politikům, především ze strany Zelených a Levice, „nenávistné” maily s rasistickým a výhružným obsahem. Zatím jich bylo vyšetřovateli zdokumentováno 69. Velmi často byly adresovány ženám, které se nějakým způsobem angažovaly v boji proti rasismu.

Tyto maily začaly některým z poškozených přicházet již v roce 2018. Podle zjištění frankfurtského státního zástupce, který případ dozoruje, přivedlo kriminalisty na stopu podezřelých to, že v nich obvinění použili veřejně nedostupné údaje, které vytáhli z policejní databáze prostřednictvím počítače na stanici ve Wiesbadenu

V korektním a levicově – pokrokářském Německu se to, alespoň oficiálně, velice prožívá. Od počátku vyšetřování opakovaně interpelovala levicová část Hessenského zemského parlamentu ministra vnitra a požadovala i svolání zvláštní schůze k vyšetření, jestli ti zlotřilí frankfurtští policisté neměli kontakty i s „neonacisty”, jak progresivisté říkají všem, kdo nesdílí jejich víru, také někde mimo polici…

Zuřivost levičáků je možná o to větší, že v německé policii rozhodně nejde, zvláště v poslední době, o případ ojedinělý. Souběžně je například vyšetřováno i patnáct jiných policistů, a to za příslušnost k ilegálnímu, zakázanému hnutí tak zvaných Říšských občanů. Jeho členy jsou Němci, kteří neuznávají současný německý stát a považují se za občany Hitlerovy Třetí říše. V důsledku toho se také necítí být vázáni současnými zákony Německa, ani jakýmikoli jeho smluvními závazky.

Další skupinka policistů uvázla v síti díky čím dál intenzivnějšímu „šmejdění” příslušných orgánů po webu a vyhledávání tak zvaných „fašounů”, tedy lidí nesdílejících nadšení pro současný kurz Německa a Evropy. Tak byla odhalena i „extremistická chatovací skupina” na frankfurtské policejní stanici, která sestavovala seznamy nepřátel, obsahující jména tisíců politiků, novinářů a aktivistů. Při následné „šťáře” v bytě jednoho z podezřelých pak policisté našli zbraně, zábleskové granáty a 50 000 nábojů. Zatčený muž jim prý sdělil, že ve skupině je mnoho dalších policistů a vojáků.

Na policejních akademiích v Berlíně a v Braniborsku byly opakovaně objeveny svastiky a považte, dokonce „antiislámská hesla”, při vyšetřování policejních zásahů proti nepokojům, vyvolaným „osobami s migračním pozadím” bylo zjištěno, že o nich policisté mluví do vysílaček jako o „čmoudech” … a tak by se dalo dlouho pokračovat.

Pozoruhodné a pro současné Německo a Evropu bohužel charakteristické, je ovšem to „usilovné nepátrání” po příčinách současného stavu. Media i politikové jsou podle svého naturelu buď rozhořčeni, nebo znepokojeni, mluví, nebo přímo volají po rozhodném boji s rasismem a pravicovým extrémismem; požadují, naléhají, doporučují… Ale odvahu pohlédnout pravdě do očí najde jen málokdo.

Tedy přesněji, jedinou známou vyjímkou, která se aspoň pokusila něco naznačit, byl vloni Friedrich Merz. Ten, který se neúspěšně pokusil kandidovat na nejvyšší stranický post po končící Angele Merkelové. V jednom rozhovoru pro Bild am Sonntag tehdy varoval, že příliš mnoho vojáků a policistů může mít tendenci volit AfD. „Ztrácíme části Bundeswehru a federální policie,” řekl doslova. “Ztráta důvěry se dotýká celých institucí…”

Jeho slova potvrdil i předseda federální policejní unie Ernst G. Walter: „Určitě mohu potvrdit prohlášení Friedricha Merze. Dlouho jsem se také velmi obával, že stále více kolegů se již necítí zastoupenými zavedenými stranami a že přemýšlejí o alternativách.”

Nekorektně řečeno, ti příslušníci ozbrojených sborů, kteří měli osobně možnost poznat syrovou, oficiálním pozlátkem nepokrytou stranu reality, „ztratili důvěru v instituce” a „přemýšlejí o alternativách”. Při pohledu na tvrdou cenzuru, goebelsovsky jednotnou mediální frontu, na prušáckou zpracovanost většinového obyvatelstva, na státní podporu Antify a propagandisticko-udavačských neziskovek a na ideologicky motivovanou šikanu nepohodlných v jejich zemi, pak není divu, že jedinou realistickou „alternativu” vidí v sepisování zajímavých rozkazů (zatím do šuplíku) a v rozmisťování bedniček s 50 000 náboji po domácnostech spolehlivých lidí…

Probuzení do kocoviny bývá kruté vždycky. Ale z toho končícího liberálního, multikulturního mejdanu nás bude bolet hlava asi ještě mnohem víc, než si kdo uměl představit.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (28 votes, average: 4,96 out of 5)
Loading...