30.5.2017
Kategorie: Humor

Poslední den páně Babiše

Sdílejte článek:

RED HOOK

Jsem myslel, že si dnes dám pauzu. Jenže! Já jsem viděl jedno video. Časosběrný. O podtatranském tygrovi. O finančníkovi, co pozná po hmatu jednu ovci od druhé ovce. O slovenském spícím agentovi, kterého nějaký kretén probudil a on se nám teď za to mstí. O panu Babišovi.

[ad#clanek-respo]

Je to jeden jeho den. Od božího rána do soudružského večera. Jmenuje se „Můj poslední den“. A se mnou to normálně hnulo, protože jsem si vzpomněl na Poslední večeři. Což byl segedin. Který mne na dvanáct hodin přikoval k míse. Dědově.

Takže.

Pan Babiš se probudí, mrkne na kameramana a řekne, že je naprosto normální mužskej, jako jsem já, ty, já a zase ty. Že dělá přesně to, co dělají všichni, ať už jsou na tom dobře jako on, či ať jsou v prdeli jako zbytek.

Zvedne se, dojde do koupelny, vymočí se do umyvadla, pšoukne si, zašťourá se v zubech, povytáhne obočí, přiblíží obličej k zrcadlu, zašklebí se, zavrtí znechuceně hlavou a řekne „kokot“. Pak si vypláchne ústa, osuší rty, vycvrnkne ospalek a jde se obléct.

Nasedá do auta. Jako každý jiný. Pokud byste čekali parakotoul, byli byste zklamáni. Normál se ohne, zaheká, praští se temenem o kastli, upadne na zadní sedadlo a opět si pšoukne. A pak celý den pláče. Protože končí na ministerstvu financí.

Pláče a vzlyká a smrká do kapesníku a mává s ním a holubice míru a porozumění mezi národy se rozlétají na všechny strany. Aby zvěstovaly, že vyšla hvězda. Že se narodil Spasitel. Kdesi mezi poli. S věnečkem z řepky a dikcí nedoučeného podkarpatského sběratele druhotných surovin. A že onen Spasitel, i když na chvíli odstaven od prsu, vrátí se.

Vrátí se silnější. A dotáhne do konce vše. Farizejům navzdory.

Jsem tomu rád. Protože když už se má něco rozvrátit, tak pořádně. A když už se maj věci zakazovat, tak komplet.

Jsem třeba zjistil, že pořád ještě můžu přes den chodit po venku a nemusím to nikomu hlásit. Dotáhněme to do konce. Protože proč? Protože osvobodit se může jen ten, kdo je přikován.

Takže se přikovejme. Všichni. Jen tak budeme mít jistotu, že přijde den, kdy si sundáme obojky a kdy si uděláme takové mejdlo, až se k nám přestanou vracet čápi.

Strachy.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, jestli můžou taky na zahrádku. Jsem jim řekl, že jo. Dnes ještě jo. Co bude zítra, že ale netuším.

Počasí ok. Lepší jsem si nemohl přát. Holky nosej minisukně a mrkaj okem na všechny, co nevypadaj jak Frankenstein. Nezávidím pohledným chlapcům. Jsem radši přehlížen.

Ale sere mě to moc.

To je zatím vše.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...