9.1.2015
Kategorie: Společnost

Pokrytecká Francie?!

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK SCHILDBERGER  09|01|2015 

Celý svět odsuzuje včerejší vraždění v redakci francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo. Dvanáct mrtvých v centru Paříže! Všichni politikové a komentátoři opakují totéž: kromě odsouzení jakéhokoli násilí a vyjádření soustrasti pro pozůstalé – s čímž se musí každý jen trochu normální člověk ztotožnit, zaznívají také slova o svobodě slova a o základních hodnotách evropské civilizace.

[ad#hornisiroka]

A tady je na místě připojit otazník. Napaden nebyl časopis, který by přinášel slova – ve smyslu fakta a informace. Byl napaden list, jehož zavražděný šéfredaktor a redaktoři byli karikaturisté. Charlie Hebdo jistě přinášel názory a postoje – ale především urážky a výsměch. Je posměch jedna ze základních hodnot západní civilizace? Z čerstvých vyjádření tvůrců veřejného mínění se zdá, že ano.

Ale… Možnost karikovat držitele moci a vysmívat se jim, je jistě jeden z atributů svobody. (Bude-li Charlie Hebdo důsledný, jistě v příštím čísle přinese kresbu zesměšňující ustaranou tvář prezidenta Francoise Hollanda a jeho návštěvu v napadené redakci.)

Charlie Hebdo je totiž časopis, který si vždy zakládal na tom, že se v duchu těch nejdrsnějších tradic francouzského humoru posmívá všemu a všem. Už v hlavičce hlásá, že je nezodpovědný. Jeho terčem však byli především zastánci toho, co se po staletí pokládalo za klíč a základ všech hodnot evropské civilizace: náboženská víra, zodpovědnost v sexuálních vztazích, respekt a úcta k jiné lidské bytosti.

Vzpomněl jsem si na román německého nositele Nobelovy ceny za literaturu Heinricha Bölla Die verlorene Ehre der Katharina Blum (z roku 1974, podle listu Le Monde jedna ze 100 nejdůležitějších knih 20. století), kde rovněž dojde k brutální vraždě novináře, který nerespektoval důstojnost druhého člověka. A na pohřbu novináře zaznějí patetická slova: „Tyto výstřely mířily na svobodu tisku.“

-

Žijeme ve světě, kde se slovo dialog skloňuje ve všech pádech. Ale je to začasté jen pokrytectví. Nejen střílení, to samozřejmě už vůbec ne, ale ani výsměch a urážky nejsou dialog. Svoboda, která nerespektuje žádné hranice, už není svoboda, nýbrž zvůle. Zavražděný šéfredaktor říkal, že jedinou hranicí, kterou ve svém humoru respektuje, je hranice zákona. Je francouzský trestní zákoník skutečně tou nejvyšší morální metou? Nepatří snad k dědictví západní kultury a civilizace právě to, že se respektují i určité zásady a meze, které se nikdy nepodaří tak zcela vtělit do zákoníku? Například, že někdo má jinou víru a co je pro cynického ateistu legrace, jej zraňuje v hloubi duše? Že žádný věřící, ani křesťanský, ani muslimský, ani jiný není povinen přijmout tu míru sebeironie a zesměšňování vlastní víry, kterou jim naordinují, stanoví, bezbřezí ateisté?

[ad#velkadolni]

Ale ani ti, kdo hlásají neomezenou svobodu kreseb, ji ve skutečnosti nezastávají. Taková jednoduchá malůvka, spíš značka: tři postavičky, dvě velké a jedna malá jako symbol rodiny tvořené mužem, ženou a dětmi – to, kdo měli při loňských demonstracích toto grafické vyjádření na tričku, byli ve Francii stíháni policí, zatýkáni a šikanováni s odůvodněním, že taková kresba odporuje dobrým mravům, trička jim byla zabavována a kradena…

Ty pokrytecká Francie!

 

ZDROJ: sklenenykostel.net

 

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...