20.11.2014
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Otrokáři a “votroci” aneb oslava podřízenosti

Sdílejte článek:

PRIGL 20|11|2014

A: “Co tam chrapete do pice vas vyrazim vsechny!” B: “Za vterinku sefe uz to bude.” V takový výměně esemesek všichni poznáme, kdo je čí podřízený. To je ten, který nenapsal: “Uklidni se curaku este sem nevstal.”

 

Člověk by si myslel, že úkolem toho, který peníze dostává, je nechat na sobě vyskákat toho, kdo mu je dává, ovšem vztah šéf-pičinka jde mnohem dál. Být zaměstnaný není pasivní odevzdání se do rukou bosse, nýbrž aktivní vztahování a hledání nových cest, jak se sebou nechat vyjebat. Při bližším zkoumání zjistíme, že se jedná o křehkou symbiózu, ve které jedna strana ovlivňuje druhou a jejich vzájemný vztah je tak různorodý a komplexní jako ekosystém korálového útesu.

 

[ad#hornisiroka]

 

Člověk na pracáku tuto dimenzi nikdy neobjeví a komplexní podřízenost se u něj nemá šanci rozvinout, ať už vychvaluje rámy brýlí úřednice za přepážkou sebefrivolněji. Kouzlo pevné zaměstnanecké vyjebávky může rozkvést pouze ve vztahu pán – rab a nabývá různých krás a podob.

 

Otrokář – Votrok

 

Jen při takovémto spojení to majitel firmy dotáhne na miliardáře. Všechny ostatní typy bossů jsou oproti němu hipísáčtí čajíčci. Kdo chce soukromej ostrov v Karibiku s příslušenstvím, musí být ochotnej vyždímat na potkání každýho jak citrón, a vy se zase jako jeho podřízený musíte nechat.

Skupinová spolupráce na pohádkovým jmění jednoho vyžaduje hluboké porozumění a živelnou angažovanost napříč hierarchií firmy. Manažeři na všech postech rozvíjí zálibu v sadomasu, ovšem vyváženě, aby nejen dokázali pálit bradavky těch pod sebou, ale také si užívali po baterii zasunuté dildo od těch nad sebou.

Správnej votrok se raduje ze všeho, z čeho má hovno: že “nám” poskočily akcie, že “jsme” nakoupili dalších pět firem, že “jsme” vyjebali s konkurencí. Dbá na to, aby při ranním příjezdu šéfa na parkoviště svítilo okénko jeho kanceláře jako první, což v letních měsících znamená vstávat ihned po příjezdu z předchozí směny.

Vztah votrok–otrokář je jako alkofeťácký manželství, ve kterým ženská znervózní, když ji manžel už nějakou dobu nezmlátil, což považuje za výstražné znamení ochlazených citů. “Ty vole, v půl pátý ráno mi napsal šéf, ať si vytáhnu hlavu z prdele,” směje se masochista na celou kancelář a vychutnává závistivé pohledy ostatních subinek, kterým se takové pozornosti nedostalo.

Člověku, který začal pracovat pod svým prvním otrokářem, můžou podmínky zprvu připadat lidsky nedůstojné. Když ale zjistí, že podniková kultura je vlastně odkoukaná ze 120 dní Sodomy, začne být rád, že denní praxe končí u žraní hoven.

 

bossing

 

Demokrat – Soudruh

 

Nejvíc jich najdeme na středních manažerských pozicích ve firmách, kde se nic moc nehrotí. Být demokrat v tomto případě znamená lísat se k nadřízeným i podřízeným, ve kterých by demokrat rád vypěstoval obraz pevnýho, ale kamarádskýho šéfa, kterej schytává žár shora, aby ubránil “svou” partu.

Podřízeným je ho částečně líto a částečně mu oplácí shovívavost tím, že s ním chodí na obědy a na cigárko a pokyvujíc hlavou se nechávají nudit jeho mýtem o “klukovi, kterýho si prostě ti nahoře vybrali, ale zůstává jedním z vás.” Každopádně je lepší mít nad sebou tragéda, kterýmu musíte dělat terapeutickou skupinu, než zmrda, kterej se na vás chce vyskákat.

Demokrat může být i majitel firmy, pokud nemá velký cíle. “Hošíííí, kdo se včera díval na livrpúúl?” ozvývá se hlas šéfíka už ze vchodu dokončované bytovky a parta stěrkujících dělňů si jen povzdechne. Jejich podřízenost se v tomto případě redukuje na to, že se mu nevysmějou za jeho kostkovaný kalhoty a lakýrky s oranžovejma ponožkama mu nepolejou primalexem. Taky parodujou jeho ksichty, jen když se zrovna nedívá do zpětného zrcátka své Alfy Romeo, na jejíž kožených sedadlech rozváží věrné soudruhy v mundůrech od cementu až před jejich unimobuňku.

 

Feťák – Zmatenec

 

Dělají hlavně do médií a marketingu, ale klidně i do kuřat a fotovoltaických článků. Feťáci své podřízené udržují v neustálé zmatenosti, jakou cítíme při setkání s člověkem na úplně jiné rovině vědomí. Každá porada je jako dekadentní párty, kde někdo začal o 12 hodin dřív a nemáte šanci ho dohnat a pochopit.

Podřízený feťáka je jako naivní partnerka, která si není schopná připustit, že její přítel není svůj a perspektivní, ale non-stop sjetej a v prdeli. To, že máte za šéfa feťáka, vám plně docvakne až po třech měsících bez výplaty, po nichž si od vás ještě přijde půjčit šedesát korun.

Když už je jasný, že se firma sesype, naloží šéf v lehkým absťáku poslední věrné zaměstnance do auta a odveze je do Tažovické Lhoty meditovat u energetických balvanů. Výměnou za tuto jedinečnou chvíli bytostného spojení pak očekává, že zatáhnou benzín na cestu zpátky.

Je záhadné, že feťáčtí šéfové nekončí na psychiatrii, ale s hlavou plnou nápadů a speedu zakládají stále nová a nová sro, zatímco jejich bývalí zaměstnanci končí naprosto nezáhadně na pracáku.

 

[ad#hornisiroka]

 

Sekretářka – Syn

 

Častokrát to není šéf, ale sekretářka, kterou je potřeba si naklonit, což získává někdy lehce incestní nádech. Než dohučí rychlovarná konvice v kancelářské kuchyňce, je třeba vážně pokyvovat hlavou a hltat každé slovo, kterým mamina v kostýmku deklamuje, jak syn ve škole zlobí a ona je unavená.

Sekretářka je pilíř, na které stojí budoucnost firmy a zároveň žena-matka, na které stojí budoucnost národa. Jednou týdně ji tenhle hold vzdejte. Benzín se sám neproplatí a faktura se může snadno ztratit pod kupou jiných pičovin a tak je potřeba o přízeň úřednic neustále bojovat.

 

Chlívák – Ta, co si o to říká

 

Někdy chlap založí firmu jen proto, aby mohl mít sekretářku. Pracuje 16 hodin denně, aby dostal svý eseróčko do takový kondice, že je nevyhnutelná služební cesta do Thajska pro dva a ještě mu zbyl rozpočet na soudní výlohy, až jeho sexuální obtěžování přeroste únosnou mez definovanou gumou slipů.

Ženský, co pracujou v podobných firmách, bývají pragmatické. Většinou jsou to mladý singlmámy nebo holky, který nepřeceňujou svou budoucnost. Berou výplatu, dokud nagelovaný péro nad něma respektuje zásadu stripbarů “čumět, žvanit, ale nesahat,” a mění lokál, až když už nevydrží s tlakem.

“Ty, co si vo to řikaj” je skupina, která se ze všech zaměstanců světa bojí o flek nejmíň. Ví, že výstřih a znuděnej ksicht bohatě stačí na úspěch ve výběrovým řízení u jakýhokoli slintajícího čokla.

Podřízenost má tu výhodu, že pokud se jí jednou naučíte, v každém dalším pracovním poměru jako byste ji našli. Stejně je mezi nadřízenými jediný rozdíl v tom, s jakým výrazem vám oznamujou, že máte padáka.

 

ZDROJ: prigl.cz

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky