Otrávené dárky z EU

Začátek února přinesl doslova paniku kolem tématu vystoupení České republiky z EU. Všechna významná a mnohá nevýznamná média měla potřebu publikovat něco proti myšlence vystoupení z EU. Někde to byl osobní komentář redaktora, jinde rádoby odborný článek.

Zaujala nás infografika, která vyšla v Hospodářských novinách. Fanoušci EU ji ihned začali sdílet do různých skupin na Facebooku. Mimo jiné přinesla termín „otrávené dárky“.

Byl to jasný útok proti myšlence vystoupení z EU. Jednotlivá tvrzení z infografiky komentuje a na pravou míru uvádí pan Jakub Janda.

Nemusíte se snažit rozluštit text infografiky, níže přinášíme přepis.

Placení u lékaře

HN: Každý Čech má nyní nárok na ošetření zdarma v kterékoli zemi EU. To by nebylo zaručeno.

Odpověď: Pro obvyklou dovolenou zanedbatelná položka. I nyní se valná většina lidí připojišťuje.

Dražší volání a data

HN: Na území EU voláme a máme datové služby za stejnou cenu jako doma. Odchod z EU by znamenal riziko, že za SMS z Chorvatska zaplatíme třeba 15 Kč a poslání pár fotek přes Viber bude za cenu jedné večeře, pokud někde nenajdete Wi-Fi.

Odpověď: Pro obvyklou týdenní dovolenou zanedbatelná položka, která se v ceně dovolené ztratí a každodenní život doma v ČR nijak neovlivňuje.

Češi jako Evropané druhé kategorie

HN: Stejně tak bychom přišli o možnost žít bez jakýchkoliv omezení v kterékoliv zemi EU, kupovat tam nemovitosti a tak dále. Vystoupení z EU by mohlo mít dopad na postavení občanů ČR již v EU pracujících a žijících.

Odpověď: Země, jejíž HDP roste 2× rychleji než EU, nikdy nemůže být zemí II. kategorie, a nákup nemovitostí v jiných zemích rozhodně není podmíněn členstvím v EU.

Dražší studium v zahraničí

HN: Čeští studenti by v zemích EU byli v pozici studentů ze současných třetích zemí (třeba afrických či asijských) a platili by mnohem vyšší školné. Mnohým by se tak de facto zavřela možnost studovat na špičkových univerzitách. Nemohli by ani využívat programy jako Erasmus.

Odpověď: Výši školného na prestižních školách členství v EU neurčuje, tu stanoví provozovatel školy. Čechů studuje na českých školách 1,63 milionu, zatímco v EU cca 10 500, tedy 0,64 %. Opět tedy zanedbatelné množství.

Ztráta konkurenceschopnosti v EU

HN: Pokud by Česko přestalo být součástí vnitřního trhu, došlo by ke zvýšení ceny českých výrobků kvůli clům a vyšším nákladům na administrativu. To znamená zhoršení konkurenceschopnosti českých dodavatelů, ztrátu zakázek, nižší zisky, vyšší nezaměstnanost.

Odpověď: Poptávku po zboží neurčuje náročnost související administrativy ani výše cla.

Konec pomoci pro Čechy v problémech

HN: Mohla by skončit možnost obrátit se o pomoc na velvyslanectví nebo konzulát kterékoliv země EU, pokud v dané zemi není velvyslanectví ČR.

Odpověď: Pro běžného občana zcela nepodstatné. Od vstupu do EU se mi nepodařilo dohledat ani jeden takovýto případ.

Zaostávání ve vědě

HN: Česko se zapojuje do vědecko-výzkumných programů EU. Jde o podstatnou podmínku pro inovace v zemi. ČR by mohla zaostávat a přicházet o své nejlepší vědce a inovátory.

Odpověď: Intelektuální vědecký potenciál migruje podle potřeby vyvolané okolnostmi kdekoliv ve světě. Neomezuje se na státní uskupení. Čeští archeologové dlouhodobě působí v Egyptě, Masarykova univerzita má stanici na Antarktidě atd. a není to díky členství v EU.

Odchod investorů

HN: Investoři chtějí vyrábět na vnitřním trhu EU a nečelit tarifním či netarifním překážkám. Řada investorů by ČR skoro jistě opustila. Ze stejných důvodů by mohly výrobu do EU přesunout i některé české podniky.

Odpověď: Investoři vyhledávají teritoriální investice zejména z důvodu existence tržní výhody. Ta vystoupením z EU nezaniká, naopak.

Slabší ochrana zákazníků

HN: Vývoj ochrany spotřebitele by byl nejistý. Zejména při nákupech přes hranice a po internetu, kterých bude dál přibývat, by to čeští zákazníci negativně pocítili.

Odpověď: Ochrana zákazníků se řídí národními právními normami, např. Zákonem na ochranu spotřebitele nebo Občanským zákoníkem; ne evropskými.

Horší infrastruktura

HN: Pokud bychom přišli o evropské fondy, znamenalo by to minus desítky miliard korun na výstavbu infrastruktury, modernizaci ekonomiky, podporu sociálních služeb či rekvalifikace.

Odpověď: Infrastruktura už horší být ani nemůže, pro svou pomalost a kvalitu je dlouhodobě kritizována i ze strany EU.

Krachy českých dopravců

HN: Dnes mohou naši dopravci vozit v EU zboží, jak chtějí. Pro třetí země ale platí limity pro maximální počet kamionů. Řada našich řidičů by nezískala povolení, museli by skončit.

Odpověď: Zmiňovaný regulativ jsem nenašel.

Komplikovaný vývoz do světa

HN: Česko by už netěžilo z dohod o volném obchodu mezi EU a třetími zeměmi. Sami bychom si srovnatelné podmínky vyjednali jen těžko. Export našich výrobků by mohl podražit i mimo EU.

Odpověď: Vývoz do třetích zemí se řídí zákony třetích zemí, tam EU nepřináší žádné zjednodušení, naopak embarga a jiná omezení EU jej omezují.

Konec uznávání kvalifikace

HN: I pokud bychom si našli někde v EU práci jako občané třetí země, museli bychom prokazovat, že máme potřebnou kvalifikaci. To stojí čas i peníze na vyplňování formulářů, úředně ověřené překlady diplomů apod.

Odpověď: Většina zaměstnanců za hranicemi má ukončené střední vzdělání bez maturity. Za nimi následují téměř dvě pětiny se středoškolským vzděláním a 15 % s vysokoškolským. Jedná se tedy o pouhých cca 0,15 % lidí s uznatelnou kvalifikací, což fungování státu neohrožuje.

Ztížená práce v zahraničí

HN: Dnes může každý Čech pracovat bez překážek kdekoli v EU, má nárok na stejné pracovní podmínky a sociální ochranu. Bez dohody by to skončilo. Totéž by se mohlo týkat svobody podnikání, zakládání podniků a zastoupení.

Odpověď: Čechů pracuje v zemích EU cca 1,04 %, tedy zanedbatelné množství. Kromě toho vystoupení z EU nebrání firmám v EU v najímání lidí na práci.

Obnovení hranic

HN: Členství v EU sebou nese členství v schengenském prostoru. Je to pohodlné pro lidi, kteří se nemusí zdržovat na hranicích, a klíčové pro firmy, které dodávají výrobky do EU. Existence hranic znamená zdržení a vyšší náklady při přepravě.

Odpověď: Státní hranice je stanovena mezinárodními smlouvami, trvá i po dobu členství v EU a bude i po případném odchodu. Ke zdržení na hranicích s okolními zeměmi dochází vlivem migrace i dnes. Není to nic, co by lidi zásadně omezovalo.

Autor: Jakub Janda