Tak se u Babiše rozhoupali, v pátek upekli na opozici kulišárnu a zařadili projednávání změny financování ČT a ČRo. Což pak bylo v sobotu ve 4:36 ráno schváleno. Opozice z toho dělá div ne převrat, Milion chvilek svolal demonstraci hned na sobotu, už při projednávání se lidé shromažďovali na Malostranském náměstí. Je taková reakce na místě kvůli tomu, že ČT a ČRo budou placeny z jiné kapsy?
To se zeptejte těch lidí, co demonstrují. Zeptejte se Bambilionů chvilek proti demokracii, zeptejte se opozičních politruků. Mně samotnému to hlava nebere a vůbec tomu nerozumím. Vždyť ČT a ČRo hlady nechcípne, platit se bude stejně z našich kapes tak jako doposud – protože státní peníze neexistují, jsou to pořád peníze daňových poplatníků. A co se týká oné mytizované objektivity, vyváženosti, nezávislosti a dalších bludů, které protičeská ČT nesplňovala už léta, tak je prakticky fuk, respektive možná snad lépe – když na ni bude mít větší vliv vláda než neziskovky, Brusel, Washington, Jeruzalém a agenti zahraničního vlivu. Tak jako tak socialistický moloch, kterým ČT je, se dle mého bohužel v ničem nezmění. Ať už poplatky budou, nebo nebudou.
Když jsme u srocování na Malostranském náměstí, prý tam směrem ke Sněmovně letěla i dlažební kostka od jisté nepříliš úspěšné režisérky, která prý byla „ve víru emocí“. Dlažební kostky na Sněmovnu… to by si až jeden myslel, že házejícímu nějak vadí demokracie. Ale pohoršení od strážců demokracie se nějak nedostavuje. Byla to snad demokratická dlažební kostka?
Jasně. Co je povoleno Jovovi, není povoleno volovi. Humanitární házení demokratickými dlažebními kostkami na sněmovnu, o kterém se v zásadě nemluví, a ti, co mají obvykle plnou držku a péra demokracie, mlčí a nepíší. Být kostka vržena rukou opačné názorové strany, pak budou pologramoti mediálního a politického hlavního proudu hystericky jančit málem o převratu.
Měli jsme svátek 28. října, při kterém měli prezidenti současní i bývalí své projevy. Václav Klaus v tom svém přirovnal současnou situaci k té před první světovou válkou. Vidíte tuto paralelu?
Bohužel se taková paralela nabízí, ale budu věřit, že se nenaplní. Historie se neopakuje ve stejných scénářích, ty se obměňují. Takže buďme obezřetní, upřednostňujme diplomacii, mír a věřme, že u světových válek nepřibydou další čísla.
Naopak prezident Pavel v projevu varoval před nebezpečím ztráty důvěry v instituce, média, vědu a mezi lidmi samotnými. „V informačním chaosu potřebujeme budovat důvěru v zavedené značky a autority. Nikoli s nimi válčit nebo dokonce neuváženými změnami zákonů mediální prostor rozbít,“ pravil. Co na to říkáte? Je to Pavlova verze „nesahejte na Českou televizi“?
Pořád dokola ta stejná demagogie. Jednou od Petra, podruhé od Pavla. Důvěra není obyčejná komodita, s níž se dá manipulovat jako třeba s loutkou dosazenou do politické funkce. Důvěru nelze nařídit, uzákonit nebo vynutit slavnostním projevem či jakýmikoliv represivními nástroji, s nimiž má bývalý i současný soudruh Pavel bohaté zkušenosti.
Instituce, média, věda, „zavedené značky“ a „autority“ si důvěru získávají tím, že přesvědčí občany kvalitou své práce. Ne tím, že ony samy nebo někteří z předních prorežimních svazáků občanům vysvětlí, jak moc a bezmezně by jim měli věřit.
Jestli někdo říká, že určitá média nebo autority se nesmějí kritizovat, protože jsou pilířem demokracie, pak je na omylu, nebo záměrně lže. Silná instituce, autorita a značka totiž unese kritiku. Slabá vyžaduje vynucenou ochranu, případně represivní opatření. Myslím, že Einstein řekl něco ve smyslu, že slepá víra v autority je největším nepřítelem pravdy. Což podepisuji. Ostatně stačí vzpomenout na dobu koronafašismu, co „autority“, „odborníci“, „média“, „zavedené značky“ a spol. hlásali za bludy, obskurnosti, lži, protimluvy a tak dále a tak dále.
Prezident také při svátku vyznamenal režiséra Jana Hřebejka. Myslíte, že si autor Pelíšků, Pupenda a dalších klasik toto vyznamenání zasloužil?
Ale mám za to, že to mohlo přijít později a z rukou jiného prezidenta. Klíčovou otázkou totiž v tomto případě není jen kvalita filmů, ale hlavně zohlednění uvědomělosti pana Hřebejka. Obdobně jako u Ondřeje Vetchého vloni. Jestli ale občané začnou považovat ocenění jako pochvalu za správný názorový postoj, začínají ztrácet na své hodnotě. Vyznamenání by mělo být nad politikou, ne jejím pokračováním jinými prostředky. To se ovšem dělo už před Pavlem. Až směšně však působí, že Hřebejk převzal ocenění z rukou kovaného kariérního komunisty a zeleného bezmozka, přičemž podobné charaktery právě vystihl v některých ze svých filmů. Takže se nabízí otázka, zda Hřebejk vůbec své filmy pochopil.
Finský prezident a norský premiér prý volali Vladimiru Putinovi. Britský deník Financial Times tvrdí, že ten jim udělal přednášku o historii, jako se to už jednou stalo moderátorovi Tuckeru Carlsonovi. Severští lídři to popírají. Každopádně je to podle vás známka toho, že už i v evropské elitě se šíří přesvědčení, že jim s válkou teče do bot?
Aneb tonoucí se stébla chytá.