Pře
31.10.2026
Kategorie: Společnost2834 přečtení

Medaile za boj proti „dezinformacím“

Sdílejte článek:

FRANTIŠEK D. DOJL

Prezident Petr Pavel udělil státní vyznamenání Jiřímu Burýškovi za jeho působení na sociálních sítích, vysvětlování společenských témat a boj proti dezinformacím. A já při pohledu na tento slavnostní okamžik nevěděla, jestli se mám smát, nebo se začít vážně obávat toho, kam naše společnost směřuje.


Takže jsme se dostali do doby, kdy se na Pražském hradě rozdávají medaile i za boj s dezinformacemi? Výborně! A kdo bude příště vyznamenán? Ten, kdo označí nejvíce lidí za dezinformátory? Ten, kdo nejlépe vysvětlí občanům, co si mají myslet a čemu mají věřit?

A především, kdo vlastně rozhoduje o tom, co je pravda? Prezident? Média? Politici? Nebo novodobí internetoví strážci správného myšlení?

Nejvíc mě děsí, s jakou samozřejmostí dnes někteří lidé přijímají představu, že existují vyvolení, kteří mají ostatním vysvětlovat svět a určovat hranice přijatelného názoru. Přitom historie nás už mnohokrát naučila, jak nebezpečné je, když si kdokoliv začne osobovat monopol na pravdu.

A pozor, já vůbec nezpochybňuji potřebu odhalovat skutečné lži. Zpochybňuji ale společenskou atmosféru, v níž se nálepka „dezinformátor“ může stát pohodlnou náhradou za argumenty a nástrojem k veřejnému zostuzení každého, kdo se odváží nesouhlasit.

Tohle má být ta slavná demokracie? Že nám jedni budou vykládat, co je pravda, druzí budou rozdávat nálepky a třetí za to budou slavnostně připínat medaile?

A úplně nejlepší na celé té absurditě je, že se to všechno halí do vznešených slov o demokracii, svobodě a kritickém myšlení. Jenže kritické myšlení není poslušné přikyvování autoritám. Kritické myšlení začíná právě tam, kde se člověk odváží zpochybnit i ty, kteří sami sebe považují za neomylné.

Měli bychom být mimořádně opatrní, když se z boje za pravdu stává veřejně oslavovaná ideologie.

Protože pravda nepotřebuje prezidentské medaile, aby obstála. Potřebuje důkazy, argumenty a otevřenou diskusi.

A tak se ptám, jestli jsme si z listopadu 1989 opravdu odnesli poučení, že svoboda slova patří všem, nebo jsme jen vyměnili jedny autority za druhé a znovu se učíme, že některé názory jsou vítané a jiné podezřelé.

Svoboda slova, která platí jen pro ty správné, totiž není svoboda. A demokracie, v níž se lidé bojí říkat, co si myslí, má zatraceně vážný problém.

A jestli se někdo domnívá, že státní vyznamenání automaticky propůjčuje komukoliv právo rozhodovat o pravdě, pak nepochopil to nejzákladnější.

V ROCE 1989 SE NEBOJOVALO ZA TO, ABY NÁM NĚKDO JINÝ URČOVAL, CO SI SMÍME MYSLET.

 

FB

 

Kdyby bylo placení poplatků za ČT a ČRo dobrovolné, platili byste je?

View Results

Načítání...
Redakce

Sdílejte článek:
2834 přečtení
(36 votes, average: 5,00 out of 5)
20 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-) 
 

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.