Mladí demonstrují kvůli koncesionářským poplatkům. Existenční nejistota zůstává v pozadí

Aktuální průzkumy veřejného mínění ukazují, že poplatky většina veřejnosti platit nechce. Daná množina se pohybuje od 54 do zhruba 66 procent, poplatky chce zachovat třetina respondentů. Přesto, hned první den hlasování ve Sněmovně se sešla demonstrace před budovou horní komory Parlamentu. Do ulic lidi zvali různí opoziční politici (což nevylučuje, že mohli přijít i sami). Následně politici ubrali, ale kupříkladu Jan Grolich za lidovce trvá na svém a zopakoval to v debatním pořadu CNN Prima News. V pátek, ještě předtím, než letěla na Sněmovnu dlažební kostka, promluvili opozičníci k shromáždění. Během večera a noci mávali z oken Sněmovny.

Obecně demonstrace sněmovní politická opozice podporuje. Akorát Piráti a ODS vysvětlují, že když oni měli zrušení poplatků v programu, bylo to něco zcela jiného než teď. V podstatě uvažování politických zisků a ztrát je motivace politické opozice zásadní. Bere se evidentně za něco, co zajímá jen menší část voličstva. Podle průzkumů jen zhruba třetina voličů opozičních stran bere téma poplatků za zásadní.

Důvod je nasnadě. Od roku 1989 se toho moc nevybudovalo, což jsme zjistili například při povodních. Byť je na stole novela stavebního zákona, i kdyby se stavělo hned a masivně, není přehnané soudit, že dohnat deficit skoro čtyř desítek let bude trvat desetiletí. Po minulé vládě zbyla přibližně 35procentní kumulovaná inflace. Za současné vlády osciluje inflace kolem z národohospodářského hlediska přijatelných dvou procent, to však znamená, že o dvě procenta dále zdražuje už mnohokrát zdražené.

Pokud by tedy mladí lidé (a nejen oni) vyšli do ulic kvůli nejisté budoucnosti a krušné přítomnosti, měly by protesty velký sociologicko-politický potenciál. Demonstrace kvůli poplatkům, jež většina platit nechce, vypadají efektně, ale potenciál dopadu je nízký. Opozice se do tématu položila, konsoliduje své stoupence – sice roztříštěné mezi více stran, nejvíce ale těží STAN, který rušení poplatků neměl v programu (na rozdíl od ODS a Pirátů) a má potenciál se dostat do Sněmovny na rozdíl od nevalných preferencí KDU-ČSL a TOP09. Neřeší ale tradičně strany bývalé vlády tradičně to, co většinu nezajímá? Vláda kolem sebe a svého záměru konsoliduje své stoupence – opustit symbolický slib vtělený do vládního prohlášení by znamenalo vystavit všanc výsledek příštích voleb do Poslanecké sněmovny.

Obecně všichni vědí, že potenciál dopadu demonstrací ohledně poplatků je nízký do té míry, že se přeliv voličů mezi vládním a opozičním táborem neočekává. Zakončeme glosátorskou variací. Buď se máme všichni tak dobře, mládež nevyjímaje, že není proč jít do ulic s potenciálem celospolečenského dopadu oslovením širokých vrstev, nebo platí, že opozice mající máslo na hlavě kvůli ještě nedávnému vládnímu angažmá se raději v tomto ohledu moc neozývá.

Zatímco po celé Evropě hoří bouře mladých v zárodku motivované sociálně ekonomickými podmínkami, u nás se demonstruje z obav z rušení poplatků, což má údajně ohrožovat demokracii. Jelikož to ohrožení demokracie není (většina zemí v EU poplatky nemá, volební systém se nemění, atd.), je možné dojít ještě k jednomu vysvětlení. Demonstrace za poplatky ventilují existenční nejistotu, kterou ale obecný úzus pěstovaný od počátku devadesátých let nedovoluje ventilovat organizovanou akcí, neboť se zaměňuje systémové a osobní selhání. Zde je třeba říci – i takzvaně hodnotové otázky (pro politiky jednodušší) se lépe řeší s plným břichem, střechou nad hlavou a perspektivou (pro politiky složitější).