Jak se baví internet: Babiš netleskal!

EMA

Jan Jakob se včera ve sněmovně vytasil s další perlou:
Službu poskytovanou Českou televizí využíváte, i když se na ni nedíváte.“
On je fakt unikátní moula.

Bylo nebylo, za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero dotačními programy leželo jedno podivuhodné království jménem Absurdistán.
V tomto království vyrůstala nová generace dětí, které měly vzácný dar. Nevěděly téměř nic, ale zato měly na všechno naprosto vyhraněný názor.
Jednoho krásného dne se královstvím roznesla strašlivá zpráva:
„Děti, demokracie je v ohrožení! Musíme zachránit Českou televizi a rozhlas!“”Hurááá!“ vykřikly děti.
„A před čím je budeme zachraňovat?“ zeptalo se jedno zvědavější.”Prosím tě, nezdržuj hloupými otázkami! Tady máš transparent!“
A tak se děti vydaly do ulic.
Některé měly čepice, jiné batůžky a všechny dohromady měly něco mnohem cennějšího než znalosti. Měly pocit, že právě píší dějiny.
Na transparentech stálo, že chtějí demisi zlodějů.
Kdo co ukradl, to se zatím nepodařilo zjistit. Ale nápis byl veliký, takže to určitě musela být pravda.
Když průvod dorazil na náměstí, zastavil děti starý mudrc.
„Děti moje, a víte vůbec, co jsou koncesionářské poplatky?“
„Jasně! To je něco strašně důležitého!“
„A kdo je platí?“
„No přece… občané!“
„A platíte je vy?“
„Ne, ale to přece nevadí! My za ně bojujeme!”
„A víte, kolik peněz televize a rozhlas ročně dostávají?“Ticho.
„A víte, jak s těmi penězi hospodaří?“Ještě větší ticho.
„A četly jste vůbec, proti čemu protestujete?“
Jedna holčička vytáhla telefon.
„Moment, zeptám se naší skupiny na WhatsAppu.“
Druhá začala horečně hledat na TikToku.
Třetí se rozplakala, protože jí docházela baterie a bez internetu se nedalo poznat, co si má myslet.
Mudrc si povzdechl.
„A kdo vás sem vlastně poslal?“
„Ti hodní!“
„A jak víte, že jsou hodní?“
„Protože nám řekli, že ti druzí jsou zlí!“
„A co když vám neříkají pravdu?“
Děti zděšeně zalapaly po dechu.
„Pane, vy jste asi dezinformátor!“
Vtom se na balkoně nedalekého paláce objevili dospělí kouzelníci z cechu Politických Zachránců.
Spokojeně sledovali náměstí.
„Podívejte, jak krásně nám ta mládež myslí!“ pochvalovali si.
„A co když se začnou ptát?“ zašeptal jeden.
„Neboj. Dali jsme jim hesla, transparenty a pocit morální převahy. Na otázky už jim nezbude čas.“
A tak děti dál statečně zachraňovaly instituci, jejíž financování většina z nich pořádně neznala, před nebezpečím, kterému mnohé ani nerozuměly.
Večer se vrátily domů unavené, ale šťastné.
„Maminko, dneska jsem zachránila demokracii!”
„To je krásné, zlatíčko. A co jste vlastně požadovali?“
„Nevím přesně, ale všichni tleskali!“
Maminka ji pohladila po hlavě.
„Tak hlavně, že ses bavila. A teď si ukliď pokoj.“
„COŽE?! TAKOVÝ ZÁSAH DO MÝCH PRÁV?! TO JE DIKTATURA!“
A jaké z toho plyne ponaučení?
Není ostuda něco nevědět. Ostuda začíná ve chvíli, kdy člověk neví, že neví, ale už je přesvědčený, že musí zachraňovat svět.
A zatímco děti usínaly s hřejivým pocitem, že právě změnily dějiny, dospělí političtí kouzelníci si spokojeně mnuli ruce.
Protože v Absurdistánu se už dávno vědělo, že nejjednodušší není naučit mladého člověka přemýšlet.
Nejjednodušší je dát mu do ruky transparent a přesvědčit ho, že už přemýšlel.
A jestli neumřeli, demonstrují dodnes.
Zazvonil zvonec a kritickému myšlení byl konec.

JÁ CHCI PLATIT, KURVA! TAK MI TO NEBERTE!
Jsou dny, kdy člověk vstane z postele a okamžitě pozná, že svět už není tím, čím býval. Mně se to stalo dnes ráno. A přísahám, že takové ponížení jsem za celý svůj život nezažil. Přitom všechno začalo docela nevinně. Vstal jsem, oblékl se, vypil kávu a vyrazil do práce. Jako každý spořádaný občan jsem zaparkoval auto, vytáhl peněženku a zamířil k parkovacímu automatu. Jenže místo obvyklého ceníku tam visela cedule s nápisem PARKOVÁNÍ ZDARMA.
Zůstal jsem stát jako opařený. Zdarma? Co to má, do prdele, znamenat? Já jsem si snad pořídil auto proto, abych s ním někde parkoval zadarmo? Já chci platit! Chci stát před automatem, lovit drobné, nadávat, že mi je ta plechová svině nechce sežrat, a nakonec zaplatit kartou za kus asfaltu, který tam leží už třicet let. To je přece normální! Chvíli jsem bezradně obcházel automat, zkoušel do něj strkat mince, ale nic. Odmítal moje peníze. Nakonec jsem znechuceně odjel a rozhodl se pokračovat autobusem. Jenže tam mě čekala další rána. Řidič mi s úsměvem oznámil, že dneska se jezdí zdarma. V tu chvíli jsem pochopil, že proti mně někdo vede organizované spiknutí.
V práci jsem si chtěl alespoň koupit kávu. Jenže automat měl na sobě další ceduli. KÁVA DNES ZDARMA. „Kurva, to už snad není možný!“ zařval jsem na celou chodbu. Nalil jsem si kávu, položil na automat padesátikorunu a odešel. Za chvíli za mnou přiběhl kolega, že jsem tam zapomněl peníze. „Nezapomněl, ty debile! Nechal jsem je tam úmyslně!“ odpověděl jsem. Díval se na mě jako na blázna. Typický příživník. Hlavně aby měl všechno zadarmo.
O polední pauze jsem zamířil na veřejné záchody. Těšil jsem se, že konečně narazím na něco, za co budu moci poctivě zaplatit. Jenže místo paní s talířkem na drobné tam visel nápis WC ZDARMA. „A komu mám teda zaplatit za to, že se vyseru?!“ zařval jsem do prázdné chodby. Nikdo neodpověděl. Nechal jsem tedy alespoň dvacku na umyvadle a doufal, že ji někdo použije na dobrou věc. Třeba na zavedení poplatku za použití umyvadla.
Odpoledne jsem se rozhodl zajít do kina. Koupím lístek, zaplatím za šatnu, připlatím za popcorn a konečně si připomenu, jaké to je být plnohodnotným občanem. Jenže šatna byla zdarma. Slečna mi s úsměvem vzala bundu a pověsila ji na ramínko. „Kolik vám dlužím?“ zeptal jsem se. „Nic, pane, šatna je zdarma.“ Chvíli jsem na ni nevěřícně zíral. „Ale já chci zaplatit!“ Slečna se usmála ještě víc. „Nemusíte.“ „JÁ VÍM, ŽE NEMUSÍM! ALE JÁ CHCI!“ Nakonec jsem jí vnutil stovku a požádal ji, aby mi bundu alespoň třikrát převěsila. Ať mám pocit, že jsem za svoje peníze něco dostal.
Cestou domů jsem projížděl kolem mýtné brány. Konečně, pomyslel jsem si, tady snad ještě funguje zdravý rozum. Jenže závora byla nahoře a průjezd bez poplatku. Zastavil jsem, vystoupil a začal hledat někoho, komu bych mohl dát peníze. Nikde nikdo. Tak jsem hodil dvoustovku do příkopu. Ať si ji stát najde sám, když je tak neschopný vybírat peníze od slušných lidí!
Doma mě čekala poslední kapka. Přišlo vyúčtování za popelnice. Nula korun. NULA! Seděl jsem nad tím papírem a třásly se mi ruce. Já celý rok poctivě produkuju odpad, házím do popelnice slupky od brambor, obaly od jogurtů, staré noviny, a oni mi za to nechtějí nic naúčtovat? Tak proč jsem se s tím odpadem celý rok vyráběl? Manželka mě zkusila uklidnit. Prý mám být rád, že jsme dneska ušetřili skoro tisícovku. „UŠETŘILI?!“ vyletěl jsem. „A co z toho máme? Tisícovku, kterou jsme nemuseli utratit! Uvědomuješ si vůbec, jak ponižující to je?“ Manželka raději odešla do kuchyně. Nikdy neměla příliš velké pochopení pro moje občanské postoje.
Rozhodl jsem se, že se nevzdám. Když mi nikdo nechce vzít peníze za moje vlastní služby, začnu platit za cizí. Sousedovi Frantovi jsem objednal zahradní traktor, přestože má novou sekačku a zahradu velkou jako kapesník. Druhému sousedovi jsem pořídil satelitní anténu. Když namítal, že nemá televizi, nabídl jsem mu i televizi. A když prohlásil, že se na ni stejně nechce dívat, málem jsem ho objal. Konečně člověk, který pochopil podstatu věci! Pak jsem napsal Elonu Muskovi, že bych chtěl zaplatit novou družici. Nepotřebuju internet, nechci žádné spojení ani užitek. Prostě chci, aby tam někde nahoře létala moje zaplacená družice a nedělala vůbec nic. Ideálně aby ani nefungovala. Za funkční věc by totiž člověk mohl mít pocit, že za svoje peníze něco dostal. A to já zásadně odmítám.
Jenže pak jsem se dozvěděl něco ještě strašnějšího. Prý existují lidé, kteří jsou rádi, že nemusí platit. Dokonce to veřejně říkají! Někteří mají tu drzost tvrdit, že když člověku nějaký poplatek odpadne, je to pro něj dobrá zpráva. Copak jsme se úplně zbláznili? To si jako každý bude rozhodovat, jestli chce svoje peníze někomu odevzdat?
Naštěstí jsem si vzpomněl, že máme Milion chvilek. Konečně naděje! Kdo jiný by měl pochopit, že se tady děje něco naprosto neslýchaného? Že občanům hrozí, že jim zůstanou peníze v peněžence? Okamžitě jsem začal v duchu organizovat demonstraci na Letné. Představoval jsem si statisíce rozhořčených lidí, transparenty, vlajky, pódium a velkoplošné obrazovky. Nad celou Letnou by se vznášel obrovský nápis CHCEME PLATIT! CHCEME PLATIT!
Na pódiu by vystoupil první řečník. „Přátelé, sešli jsme se zde, protože už nemůžeme mlčet! Někdo nám chce vzít naše poplatky!“ Dav by burácel. „Někdo si dovolil rozhodnout, že nemusíme platit!“ A v tu chvíli by celá Letná explodovala. „HANBA! HANBA! HANBA!“ Jedna paní by omdlela, starší pán by roztrhl složenku a mladík v první řadě by držel nad hlavou platební kartu a plakal. Já bych stál uprostřed davu, slzy v očích, peněženku nad hlavou a řval z plných plic: „JÁ CHCI PLATIT, KURVA!“ A kolem mě by sto tisíc lidí odpovídalo: „MY TAKY! MY TAKY!“
Bylo by to nádherné. Dokonce jsem vymyslel, že bychom mohli všichni symbolicky poslat dvě stovky na účet, který neexistuje. A když se nám peníze vrátí, pošleme je znovu. Protože nás nikdo nedonutí neplatit! Z Letné bychom pak vyrazili průvodem k ministerstvu financí a předali petici s jediným požadavkem. ZAVEĎTE NÁM ZPÁTKY VŠECHNO, CO JSTE NÁM ZRUŠILI! A přidejte něco navíc, ať máme jistotu, že to myslíte vážně.
Navrhl jsem rovnou několik nových poplatků. Za pohled z okna, za stín vlastního těla, za použití vlastního jména, za čekání na zelenou a zvláštní příplatek za to, že člověk žádný poplatek právě neplatí. Ten poslední považuji za naprosto zásadní. Protože neplatit bez poplatku, to už je opravdu nehoráznost. Vždyť platit za něco, co používáte, umí každý blbec. Ale platit za něco, co nepotřebujete, nechcete a nikdy používat nebudete, to už je skutečná občanská vyspělost!
Večer jsem si sedl ke stolu a začal počítat, kolik jsem za celý den neutratil. Byla to hrůza. Tolik příležitostí zaplatit a všechny mi někdo sprostě sebral. Co když je to teprve začátek? Co když jednou přijdu na úřad a oni mi vyřídí žádost bez správního poplatku? To už nebude život. To bude anarchie! Rozhodl jsem se proto založit občanské hnutí CHCI PLATIT, I KDYŽ NEMUSÍM! Členství bude samozřejmě zpoplatněno, nejlépe několikrát. Vstupní poplatek, členský poplatek, příplatek za pravidelné placení a zvláštní manipulační poplatek za to, že člen žádnou manipulaci nepožaduje. Kdo se zeptá, co za svoje peníze dostane, bude okamžitě vyloučen. Takový člověk vůbec nepochopil naše hodnoty.
Jenže čím déle jsem nad tím přemýšlel, tím víc mě trápilo, jak málo lidé rozumějí skutečné podstatě placení. Třeba školní jídelna. Dítě potřebuje oběd? No tak ho zaplaťte! Sešity, obaly na učebnice, pomůcky, školní výlet? Samozřejmě zaplatit! Léky? Zaplatit! Doplatek v lékárně? Zaplatit! Pohotovost? Zaplatit! Zubař? Zaplatit! A když člověk přijde domů a zjistí, že mu po tom všem ještě nějaké peníze zůstaly, měl by se zamyslet, jestli náhodou někde nezanedbal svou občanskou povinnost.
Ovšem jakmile se někdo rozhodne, že jeden jediný poplatek už platit nemusíme, nastává vážný problém. To už je potřeba svolat demonstraci, vytáhnout transparenty a začít vysvětlovat, že některé platby jsou zkrátka posvátné. Že jsou věci, za které musíme platit, i kdybychom je nikdy nepoužili, nikdy nepotřebovali a nikdy o ně nestáli. Protože kdybychom platit přestali, mohlo by se stát něco opravdu strašného. Třeba že nám zůstane víc peněz na dětské obědy. Nebo na léky. Nebo na zubaře. Příšerná představa.
A tak jsem se definitivně rozhodl. Zítra půjdu do banky, vezmu si úvěr a všechny peníze okamžitě pošlu někam, kde je nepotřebuji a odkud se mi nikdy nevrátí. Úroky budu samozřejmě poctivě splácet. A jestli mi banka nabídne odpuštění poplatku za vedení účtu, okamžitě přecházím jinam. Protože já už konečně pochopil, co je v životě opravdu důležité.
Není podstatné, jestli máte na oběd pro dítě, na léky nebo na zaplacení doktora. Podstatné je, abyste nikdy nepřestali platit za to, za co vám ti správní lidé řekli, že platit musíte. A hlavně abyste se nikdy neptali, proč vlastně platíte. Protože takové otázky jsou nebezpečné. Mohli byste totiž zjistit, že některé věci lze financovat i jinak. A co potom? To bychom snad měli začít přemýšlet vlastní hlavou?
Ne, děkuji pěkně. Já raději zaplatím.
Vždyť nám to přece vysvětlili. Když přestaneme platit, můžeme přijít o demokracii.
A tak jsem si ještě před spaním otevřel peněženku, pohladil poslední pětistovku a s dojetím si zašeptal: „Neboj se, holčičko. Já tě doma nenechám. Zítra tě někomu dám. I kdybych měl prosit.“
Protože já raději budu mít prázdnou peněženku než demokracii zadarmo!

Babišův vlažný potlesk vyvolal historické paralely. Odborníci varují před důsledky.
Premiér Andrej Babiš se při včerejším předávání státních vyznamenání na Pražském hradě dopustil činu, který historikové už teď řadí mezi nejzávažnější protokolární selhání v novodobých dějinách.
Po projevu prezidenta Petra Pavla tleskal pouze vlažně, podle některých svědků téměř vůbec.
PhDr. Ladislav Drozd, ředitel Institutu pro studium potlesku a jiných společenských rizik a autor monografie Potlesk a jeho absence v evropských dějinách situaci hodnotí jako velmi rizikovou.
„Historie ukazuje, že absence dostatečného potlesku mívá v řadě případů fatální následky,“ uvedl Drozd. Odborník v této souvislosti připomíná několik historických událostí.
Abraham Lincoln v roce 1865 v divadle Ford’s Theatre dostatečně netleskal a krátce nato byl zastřelen.
Arcivévoda František Ferdinand d’Este v Sarajevu v roce 1914 při uvítacím ceremoniálu dostatečně nezatleskal balkánské dechovce a o několik hodin později na něj spáchal atentát Gavrilo Princip.
Při generálce opery Libuše v roce 1881 údajně korunní princ Rudolf tleskal velmi vlažně a Národní divadlo později zachvátil požár. Znovuotevření se Rudolf raději odmítl zúčastnit a posléze spáchal na zámku v Mayerlingu sebevraždu.
Podobné souvislosti Drozd nachází i jinde v českých dějinách.
Po proslovu generála Buquoye před bitvou na Bílé hoře v roce 1620 české stavy téměř netleskaly a ještě téhož dne došlo k rozhodující porážce.
Jan Hus na koncilu v Kostnici v roce 1415 po závěrečné řeči kardinálů nezatleskal a byl upálen.
„Vzor je poměrně konzistentní,“ uvedl Drozd. „Kdo netleská dostatečně, dříve nebo později se dočká nepříjemných důsledků.
Panu premiérovi bych doporučil co nejdříve provést nápravný akt a pro jistotu natočit nedělní video, kde minimálně hodinu tleská ve stoje s jasným akustickým efektem a ideálně i s mírným úsměvem.“
Historie se dívá. A jak říká staré české přísloví, které Drozd cituje: „Kdo netleská, ten se dříve nebo později odplaty dočká.“

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Petr Maděra 3 333,- Kč, W.A.T. 300,- Kč, Ivo Kadlčík 500,- Kč, MVDr. Eva Krejbichová 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 3000,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Josef Tichý 2000,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Pavel Schwarz 800,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Alena Dvořáková 1000,- Kč, Zora Kudelková 200,- Kč, Marie Baroňová 500,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Jiří Duda 300,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Jana Kanová 50,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Michal Němeček 500,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Anonym 150,- Kč, MUDr. Margita Kaisrová 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Michal Dirhan 500,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Jarmila Malkusová 200,- Kč, Jan Olšák 300,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, ing. Zorka Vacková 20,- Kč, Anonym 100,- Kč, Miroslav Jana 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Vladimír Dlouhý 100,- Kč, René Hladík 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Zdeněk Palička 200,- Kč, Jitka Králová 500,- Kč, Václav Komrska 100,- Kč, Ivan Hejl 500,- Kč, Zdenka Brancuská 500,- Kč, Martin Vavrinka 20,- Kč, Radomil Březovják 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 34 824,00 Kč

Vybráno 77.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Jak se baví internet: Babiš netleskal! - 31.10.2026
• Plzeňský mindrák - 31.10.2026
• Historické důvody pro nezákonnou emigraci a všechno ostatní - 31.10.2026