Kdo se nechce poučit z minulosti, ten jí záměrně opakuje

IVAN ŠRÁMEK

Pokud jste se pozastavili nad názvem článku, nejspíš si říkáte, že jsem se spletl, protože přece má znít „kdo se nepoučí z minulosti, ten jí bude opakovat“. Jenže já mám pro svojí parafrázi jisté úvahy a předložím nějaká fakta, která by mohla podložit mou parafrázi.

Velkou výměnu předcházela malá výměna

Institut Václava Klause (IVK) uspořádal 13. října 2026 seminář s názvem Renaud Camus: Velká výměna. Řečníky byli Michal Semín a Petr Drulák. Pro mne byl zásadní příspěvek pana Semína, který přednesl tezi, že „velkou výměnu“ předcházela „malá výměna“.

Dále budu používat Francii jako ilustrativní příklad, ale ve stejném duchu, se stejnými motivy a pod „vedením“ stejných sil se to dělo všude jinde; ve Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Německu, Švédsku a tak dále a tak dále…

Sleduj tok peněz a víš komu ku prospěchu

Co je Malá výměna a kým byla vyvolána a kdo jí provedl?

Malá výměna je termín, který reprezentuje „dovoz levné pracovní síly“ především z exkolonií Francie do Francie za účelem zaplnění nedostatku pracovní síly v málo placených oborech, nebo takových oborech, ve kterých se podnikatelská elita nechce vzdát svých zisků.

Během „malé výměny“, která se datuje od 1945 do 1975, organizoval nově založený Národní imigrační úřad (Office national d’immigration – ONI), příchod cca. 3,5 miliónu lidí na základě bilaterálních smluv s danými státy.

Struktura a počty příchozích:

Portugalci: Stali se nejpočetnější skupinou. Zatímco v roce 1954 jich ve Francii žilo jen kolem 20 000, do roku 1975 jejich počet legální i nelegální migrací vzrostl na 759 000.

Alžířané: Počet Alžířanů vzrostl do roku 1975 na 711 000. Jejich příchod byl specifický – do získání nezávislosti Alžírska (1962) byli bráni jako francouzští občané, poté byly roční kvóty regulovány vzájemnými dohodami (např. 35 000 ročně v roce 1968).

Španělé: Jejich počet vzrostl z 289 000 v roce 1954 na přibližně 600 000 na konci 60. let.

Italové: Tradiční levná pracovní síla z poválečného období. V roce 1962 jich ve Francii pracovalo a žilo kolem 629 000.

Maročané a Tunisané: Nábor z těchto zemí zesílil hlavně v 60. letech po podpisu oficiálních smluv (1963). Do roku 1975 žilo ve Francii zhruba 140 000 Tunisanů a 260 000 Maročanů.

Výsledný stav v roce 1974/1975:

Když byl nábor v červenci 1974 zastaven, tvořili cizinci přibližně 7,4 % až 7,5 % celkové populace Francie a tvořili více než 7 % aktivní pracovní síly v zemi. Čistá zahraniční imigrace se na celkovém poválečném demografickém růstu Francie podílela z celých 20 %.

Čili lze s hraničící jistotou tvrdit, že „malá výměna“ byla diktována politikům podnikatelskými kruhy, kapitalisty, vznikajícím nadnárodním kapitálem, za účelem maximalizace zisku. Všichni prezidenti se v těch letech vyznačovali „liberálním“ přístupem k podnikání, tedy k maximalizaci zisků a volnosti kapitalistů a kapitálu. Není divu, protože bez výjimky všichni po De Gaullovi měli ke kapitálu, kapitalismu a kapitalistickým, či bankovním kruhům blízko, resp. z nich vycházeli; a tudíž se legitimně zamýšlím nad příslovím „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.

Start a posílení „velké výměny“

Start velké výměny lze spojit s následnou populační explozí pocházející z první vlny migrace. Když k 7 milionům imigrantům (první generace žijící ve Francii) připočteme zhruba 7,5 milionu přímých potomků (druhá generace) a přibližně 6 až 7 milionů lidí s alespoň jedním imigrujícím prarodičem (třetí generace), docházíme k závěru, že kolem jedné třetiny (cca 32–33 %) současné populace Francie do 60 let má přímé rodinné pouto k migraci v rozsahu tří generací. Bližší informace lze najít přímo v jednom z francouzských zdrojů, a to Francie, sociální portrét. Neevropské země (především severní a subsaharská Afrika) se na tomto růstu podílejí zhruba polovinou.

Ale skutečná „velká výměna“ nastala, když prezident Valéry Giscard d’Estaing, spoluautor a signatář vládního dekretu o slučování rodin toto slučování rodin prosadil. Díky tomu postupně přibylo dalších přes jeden milión migrantů, ale ta zásadní změna nebyla až tak ve slučováním samotném, ale ve změně podmínek migrace, tj. místo časově omezené pracovní migraci, se tato migrace změnila na trvalou, tj. již bez jakéhokoliv časového omezení.

Ve chvíli, kdy si asi v roce 1977 začali francouzští politici uvědomovat rizika neřízené a příliš široce pojaté migrace, pokoušeli se změnit dekret o slučování rodin a znovu zavést omezená pracovní povolení. Při pokusu tehdejší „migrační“ zákony zakázat, nebo změnit, to bylo soudy odmítnuto.

Tehdejší nová vláda premiéra Raymonda Barra vydala dekret, kterým platnost práva na slučování rodin pozastavila na dobu tří let. Cílem bylo zcela zastavit příchod rodinných příslušníků. Tuto vládní změnu zakázal a zrušil francouzský Státní rada (Conseil d’État), což je obdoba našeho nejvyššího správního soudu. Soud tak učinil ve svém (ne)slavném a přelomovém rozhodnutí z 8. prosince 1978. Reagoval na stížnost podanou pro-migrační neziskovou organizací GISTI (Groupe d’information et de soutien des immigrés) a odborovými svazy (CFDT a CGT). Státní rada vládní zákaz zrušil s odůvodněním, že „právo vést normální rodinný život“ je obecnou právní zásadou, která platí pro Francouze i cizince s legálním pobytem, a vláda ho nemůže plošně omezit dekretem. Pokud by vás zarazila přítomnost odborů na stížnosti, tak je důležité poznamenat, že francouzské firmy (korporáty) se povinně podílí na financování odborů a odborářů.

Lze zobecnit na příkladu Francie postup „malé“ a „velké“ výměny?

Aktuální, nebo déle trvající nedostatek převážně špatně placených pracovních míst, které domácí pracující nechtějí vykonávat právě proto, že jsou špatně placená, nebo spíše je nechtějí kapitalistické korporáty přiměřeně platit a podělit se o zisky, tak se tyto korporáty snaží lobbingem přes spřátelené, nebo ze stejných kruhů pocházejících politiků, nahradit vlastní obyvatele levnou pracovní silou ze zahraničí, velmi často z odlišných kulturně politických okruhů. Tím se přihrává vyšší ziskovosti globálnímu kapitálu a velkokapitálu na úkor zaměstnanosti vlastních občanů, kteří pak velmi často „živoří“ na státních podporách a závisí na „dobrodiní“ politiků. Tím pádem také nikdy neporostou mzdy pro vlastní obyvatele a ani to firmy nebude motivovat k vyšším investicím do inovací a automatizace.

Obvykle se politicky neřeší co se stane s ekonomickými migranty poté, co jim skončí pracovní vízum (pokud vůbec nějaké je), anebo poté, když nastane recese a podobná situace, a oni se stanou nadbyteční. A hlavně se drží bobřík mlčení v situaci, kdy se najednou nahrnou statisíce migrantů, kteří už tak moc pracovat nechtějí, ale jdou za koláči, které jim slíbily migrační neziskovky ve spolupráci s pašeráckými gangy.

Sice se sypou neuvěřitelné peníze do neziskovek s „integrační“ zaměřením, které by měly pomoci s aktivním začleňováním zejména druhých a dalších generací migrantů do pracovního procesu, ale A) většina prostředků zmizí v neziskovkách jako „mzdové náklady“ a „paušální výdaje“, a za B) druhé a třetí generace migrantů už jsou už dávno zvyklí mít nataženou ruku vůči sociálnímu státu a tím, že již obvykle mají státní příslušnost hostitelského státu, ačkoli integračně se s ním neidentifikují, spíše nenávidí hostitelský stát a jeho zřízení, nemají dávno chuť dělat za pár šupů jako jejich rodiče, a raději se věnují lukrativnějším ilegální činnostem, jako jsou krádeže a drogové scéně. Samozřejmě jejich radikalizaci také nahrává skutečnost, že jsou z pohledu neziskovek, liberálních politiků a liberálních soudců nad původními obyvateli; kdo by to chtěl rozporovat, ať najde desítky rozsudků, které jednoznačně straní pachatelům s migračním pozadím.

Represivní složky jsou v podstatě bezzubé a raději nechtějí riskovat střety s chuligány z migračním pozadím, protože si velmi dobře uvědomují, že různé „lidskoprávní“ neziskovky“ jsou je ochotné pohnat před soud a liberální soudcokracie je bez skrupulí ochotná je poslat nadlouho do báně.

Tyto paralelní společnosti s nekompatibilním vnímáním práva, spravedlnosti a nadřazenosti své víry berou všechny ústupky původní společnosti jako slabost a samozřejmě stupňují své požadavky.

A v neposlední řadě můžeme vidět, že měli pravdu ti, kteří tvrdili, že až nekompatibilních obyvatel s migračním pozadím bude dostatek, vypuknou nepokoje a dojde k rozpadu společnosti tak, jak jí na evropském kontinentu známe; viz současné nepokoje ve Francii, které přerostly do Itálie, Španělska a do dalších zemí západní Evropy. Zcela samostatnou kapitolou je Velká Británie, které dle mého soudu už není pomoci.

Dělá Babiš stejné chyby, které eskalují ve Francii? Česká cesta od Malé k Velké výměně

Teď bych shrnul kroky minulé a chystané Andrejem Babišem a jeho vládami, a zasadím je do kontextu historie a současnosti ve Francii.

Andrej Babiš šel do politiky, aby nemusel platit výpalné všem politickým stranám, které potřeboval mít své straně, tak jak to dělají dodnes mnozí miliardářští oligarchové, kteří chtějí zůstat v pozadí mimo světla ramp. Babiš tudíž reprezentuje úplně stejnou kastu, kterou zastupovali a reprezentovali politici Francie po De Gaullovi. Jen s tou výjimkou, že tentokrát to dělá Babiš hlavně pro sebe, pro zisk svého konglomerátu Agrofert.

Obyvatelé Čech, kde má Babiš své podniky mohou potvrdit, že často, než aby zaměstnal za větší peníze je, dává smlouvy pracovním agenturám, které dovážejí cizince na (otrockou) práci u nás. Agenturní pracovníci mají pro „zaměstnavatele“ výhodu v tom, že on se nemusí starat, jestli jim správně počítá mzdu, zda dodržují pracovní předpisy a mnoho mnoho dalšího, protože s vysokou pravděpodobností si toto řeší pracovní agentura sama. Jinak platí, že Babiš udržuje mzdy zejména v dělnických profesích jen něco málo nad minimální mzdou, která je hluboko pod průměrnou mzdou a to ve dvou až třísměnných provozech v náročných podmínkách. To vše ukazuje na maximalizaci zisku.

Babiš se jako politik vymezuje proti migraci, avšak není to tak dávno, kdy přes svého Havlíčka vzkazuje, že je „nutný“ dovoz statisíců zahraničních pracovníků, třeba z Filipín, protože Ukrajinci už také nedělají všechno, to raději zůstávají na dávkách. A prý je to na tlak podnikatelských asociací, tedy lobbistů korporátních kartelů; Asociace evropských obchodních a průmyslových komor (zastupuje přes 20 milionů podniků v Evropě), Hospodářská komora (exkomunista Vladimír Dlouhý), Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, evropské sdružení EuroCommerce (Tomáš Prouza). Sorryjako, to mi připomíná zkrátka „malou výměnu“.

Když pak vezmeme v úvahu, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva zakotvuje právo na scelování rodin a to nepřímo prostřednictvím článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech, který zaručuje právo na respektování soukromého a rodinného života, mohou sem přijet jejich rodinní příslušníci a nebude síly jim v tom zabránit. Pokud byste sledovaly výroky Evropského soudu pro lidská práva, jak se mění v čase, je jejich výklad čím dále více extenzivní. A to znamená počátek „velké výměny“.

A to neberu ty statisíce až milión Ukrajinců, kteří tu již jsou a s blížícím se koncem války, která neuvěřitelně eskaluje, se k nám chystají další zástupy, a jen málokterý z nich pomýšlí na návrat na Ukrajinu. Spíše jsem viděl opět začleňovací a jiné (ne)ziskovky, které platíme ze svých daní, které „vzdělávají“ a pracují pro Ukrajince tak, aby se už vrátit nemuseli. Četl jsem už příspěvky, kde jim radí, jak se zapojit do komunální politiky a jak zakládat strany apod.

Nezapomeňte, že právě Babišova současná vláda opět prodloužila pobytová práva Ukrajinců až do 31. března 2028 a pracovní víza až do 31. prosince 2028. Zároveň kabinet v průběhu roku 2026 připravil pravidla pro ekonomicky soběstačné běžence, kteří splní přísná příjmová kritéria a nečerpají humanitární dávky, aby mohli z dočasné ochrany plynule přejít na zvláštní dlouhodobý pobyt s platností na 5 let. No a odtud je to už jednom kousek pro získání občanství, zejména kvůli azylu uprchlíka; najděte si ty podmínky. Statisíce Ukrajinců je budou zanedlouho pohodlně splňovat.

Já vím, že teď se na internetu vyzývá k tomu, aby se současná vláda nekritizovala, protože to nahrává zločinnému spolčení SPOLU-PirSTAN. Jenže jsem toho názoru, že velmi často se za výbušnými tématy ztrácejí mnohem závažnější témata, která procházejí v tichosti; jako třeba i Babišovým hnutím ANO v nedávné opozici do českého práva transponovaná směrnice EU, ve které se dalo právo volit i mentálně zaostalým (jako by nestačili ti, kteří to ještě nemají úředně potvrzené).

Prostě to píšu ještě včas, aby nebylo pozdě.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Petr Maděra 3 333,- Kč, W.A.T. 300,- Kč, Ivo Kadlčík 500,- Kč, MVDr. Eva Krejbichová 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 3000,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Josef Tichý 2000,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Pavel Schwarz 800,- Kč, Jan Petr 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Alena Dvořáková 1000,- Kč, Zora Kudelková 200,- Kč, Marie Baroňová 500,- Kč, Miloslav Čermák 200,- Kč, Jiří Duda 300,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Hynek Řihák 140,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, Jana Kanová 50,- Kč, V. Trulley 500,- Kč, Michal Němeček 500,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Miroslav Meder 400,- Kč, Petra Hujová 111,- Kč, Anonym 150,- Kč, MUDr. Margita Kaisrová 500,- Kč, Aleš Votruba 250,- Kč, Michal Dirhan 500,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Jarmila Malkusová 200,- Kč, Jan Olšák 300,- Kč, Květoslav Ondráček 30,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, ing. Zorka Vacková 20,- Kč, Anonym 100,- Kč, Miroslav Jana 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Anonym 1000,- Kč, Vladimír Dlouhý 100,- Kč, René Hladík 200,- Kč, Petr Hučín 50,- Kč, Zdeněk Palička 200,- Kč, Jitka Králová 500,- Kč, Václav Komrska 100,- Kč, Ivan Hejl 500,- Kč, Zdenka Brancuská 500,- Kč, Martin Vavrinka 20,- Kč, Radomil Březovják 100,- Kč, Vít Fortelka 1000,- Kč, Stanislav Tichý 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 36 024,00 Kč

Vybráno 80.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Kdo se nechce poučit z minulosti, ten jí záměrně opakuje - 31.10.2026
• To se zase vaří voda - 31.10.2026
• Medaile za boj proti „dezinformacím“ - 31.10.2026