Opravdu byl SSSR čistý jako okvětí bílé lilie

Pravda je taková, že zatímco zločiny vojsk USA, případně NATO jsou široce publikovány, o zločinech, kterých se dopouštěla vojska Rudé armády, hovořit ani psát není dovoleno, či doporučeno. Zatímco zprávy o tom, že vojáci US ARMY se dopouštěli násilností jsou brány jako automatický fakt, který není možno zpochybnit, informace o vraždách, krádežích a znásilňování ze strany vojsk SSSR jsou zlehčovány a zpochybňovány v masové míře. Hovoří se o zdravém rozumu, který velí nevěřit protisovětské propagandě.

Nechme tedy zdravý rozum spát a podívejme se na prostá fakta. A nemyslím tím obecně známé historky o sovětských vojácích za druhé světové války, projíždějících se na ukradených kolech s ukradenými hodinkami na rukou. Podívejme se dnes do novodobější historie a na události mnohem tragičtější nežli čmajznuté Doksy.

Ruský deník Literaturnaya gazeta, krátce po návratu prvních vojáků z Afghanistánu, jako první v SSSR zveřejnil informace o zrůdnostech, které vojska RA v této zemi páchala. Jednou z ních byly událost, která se odehrála v roce 1985.

Podle specialisty na agresi v Afghanistánu, Genadije Bocharova se tehdy sovětská vojska snažila zabránit pašování zbraní povstalcům. Když hlídkující vojáci spatřili blížící se vůz, křičeli na řidiče aby zastavil. Automobil ale namísto toho zrychlil a tak vojáci začali střílet. Když vůz zastavil, vojáci jej prohledali ovšem žádné zbraně nebyly nalezeny. Ve voze byla mrtvá žena, zraněný mladík a další muž. Ostatní čtyři pasažéři vyvázli bez zranění.

Velitel jednotky kontaktoval své nadřízené, se žádosti o helikoptéru, aby mohl pasažéry transportovat na základnu. Nadřízený, který byl identifikován v LG pouze jako Rudykh několikrát zopakoval, že nemá zájem o žádné zajatce a přikázal aby byli v tichosti a beze stop zlikvidováni.

Na tomto místě mi dovolte zopakovat a zdůraznit, že tyto údaje, byly zveřejněny v komunisty kontrolovaném deníku Literaturnaya Gazeta, tedy že nejsou výmyslem “západní demokracie”. Je to jeden z prvních a pravděpodobně jeden z mála příkladů oficiálního sovětského doznání podobné zrůdnosti. A otázkou zůstává, jak mohlo v zveřejnění dojít. Bylo li to na základě osobní statečností šéfredaktora LG anebo snahy sovětského vedení udělat se v očích světové veřejnosti lepšími. Další události totoho případu totiž jsou už podle zvyklostí bolševiků :

Soud se konal v Taškentu a přítomni byli právě Rudykh a vykonavatel popravy který byl identifikován jako Pvt. Shmakov. Velitel jednotky byl zasažen šrapnelem a k soudu nikdy nebyl povolán.

Rudykh byl odsouzen na 5 let vězení, Shmakov na 6. Rudykh pak byl o několik měsíců později osvobozen na základě amnestie.

Více podrobností naleznete zde.

To je ale pochopitelně jen jeden z mnoha příkladů agrese SSSR vůči Afghanistánu, která tuto zemi stála více než 2 miliony civilních životů. Sověti, ve snaze zničit protivládní rebely a nastolit v této zemi komunistickou vládu pod vedením Babraka Karmala vraždili nevinné civilní obyvatelstvo. Z vrtulníků stříleli vesničany, znásilňovali ženy i mladé dívky. Zraněné polévali benzínem a upalovali zaživa.

Velice podrobně o všem vypráví například Mohammed Kakar v knize Sovětská okupace a Afghanská odpověď 1979 – 1982. Jako E- Book ji najdete zde.

Následky této agrese pociťuje svět dodnes. Vedlejším jejím produktem byl v roce 1988 vznik Al Kajdy, ve které západ viděl, jak jinak než naivně, bojovníky za svobodu, proti komunismu, a proto jí po vzniku poměrně štědře financoval a podporoval, v rámci Operace Cyclone.

Afghanistán samozřejmě nebyl ani zdaleka jediným Sovětským válečným dobrodružstvím po druhé světové válce. Některé z konfliktů nezaplňovaly stránky světových médii, přesto byla Sovětská účast signifikantní a spojená s oběťmi na životech. Jen namátkou :

Eritrejská válka o nezávislost, Angolská civilní válka, Etiopsko Somálska válka anebo Operace Trikora v létech 1961 až 1962 které se účastnilo sovětské letectvo.

A to je jen krátký výčet agresí vedených SSSR. Více najdete zde

Tedy, pokud chceme hovořit o válečných akcích zemí NATO, USA nebo, použiji oblíbený termín jednoho blogera “západní demokracie”, musíme mít na paměti, že východní nedemokracie má na hlavě pořádnou hroudu másla.

[ad#pp-clanek-ctverec]