28.6.2021
Kategorie: Doporučujeme, Politika

Obnova pravice v Česku

Sdílejte článek:

ŠIMON MIČA

MICAŘekněme si to otevřeně. Pravicové strany se v České republice nacházejí v hluboké krizi. Je potřeba spojit síly a táhnout za jeden provaz. V opačném případě bude Česká republika převálcována probruselskými stranami žádajícími otevřené hranice, přijetí eura, konec naší národní svrchovanosti.


Není to samozřejmě jen v České republice. Pravicové strany se nacházejí v krizi v celém západním světě. Pokud zůstaneme v Evropě, tak ten hlavní problém spočívá v členství v Evropské unii. Člen EU se totiž dobrovolně vzdává části své národní suverenity ve prospěch nadnárodních institucí. Tyto instituce řízeny nikým nevolenými úředníky pak vydávají nařízení, která říkají svým členům, jak mají žít. Co mají dělat a co ne. Chtějí to prostě „zglajchšaltovat“ (uniformovat). Skoro 60 procent zákonů přijímaných v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pochází z EU. U těchto zákonů se nijak nezkoumá, jestli jsou dobré, nebo špatné pro naši zemi. Ví se jenom, do kdy se mají schválit. Pokud ČR nedodrží termín, sankce nás neminou. Jakákoliv politická strana má pak silně omezené možnosti dělat nějakou politiku, která není v souladu s politikou EU.

Miroslav Kalousek býval kdysi poměrně rozumným politikem, než nasákl eurofilstvím. Dominik Feri si užíval, když o něm evropské noviny psaly jako o nadějném proevropském politikovi. Mirek Topolánek působil euroskepticky, a pak horoval za přijetí Lisabonské smlouvy. Zdá se, že i když nějaký politik na začátku své kariéry se snaží něco změnit, tak vždy narazí na bariéru Unie. Václav Klaus zakládal roku 1991 ODS jako konzervativně pravicovou stranu, která byla národně orientovaná. Proto také chtěl, aby česká transformace probíhala českou cestou. Po převzetí štafety Mirkem Topolánkem došlo k nasáknutí eurofilstvím, které bylo dokonáno za Petra Fialy. Občanští demokraté před pár lety odmítali přijetí eura a zdůrazňovali ponechání si koruny jako naší národní měny. Nyní kandidují do Poslanecké sněmovny s TOP 09, která si naopak euro přeje a zdá se, že ODS už to nevadí. Ostatně sama Topka kdysi bývala poměrně rozumnou pravicovou stranou, ale to už opravdu není. V kombinaci s KDU-ČSL se nám tady rýsuje krásná trojkoalice probruselských slouhů.

[ad#article_et21]

Pak tady máme dvojkoalici Pirátů a Starostů. Ti mají vyloženě ve svém programu přijetí eura a podobných euronesmyslů. V kombinaci s jmenovanou trojkoalicí zde na podzim může vzniknout eurohujerská vláda, která nám zde protlačí euro, Green Deal, korespondenční hlasování a jiné zvrácenosti. Petr Fiala se ostatně už dříve nechal slyšet, že by raději vládnul s Bartošem než s Babišem.

Tomuto nebezpečí je potřeba čelit. Je nutno spojit síly a začít spolupracovat. Hnutí Trikolóra se spojilo se Svobodnými a Soukromníky, což považuji za dobrý tah. Toto seskupení musí zacílit na konzervativní pravičáky. Vlastence, kteří se nechtějí smířit s dalším odevzdáním suverenity Bruselu. Je potřeba lidem jasně vysvětlit, co bude následovat, pokud se Piráti a Starostové spojí se SPOLU. V tom lepším případě nás čeká slovenský scénář, kde představitelé slovenské vlády jsou neschopní, jenom mluví a nedokážou nic zařídit. Slovensko stagnuje. Pokud by zmíněné slepence nějak dokázaly spolupracovat, tak mohou prosazovat jednu direktivu z Bruselu za druhou.

Zavedení eura by znamenalo konec naší ekonomické nezávislosti a podílení se na splácení dluhů států jižního křídla. Korespondenční hlasování by pak způsobilo chaos ve sčítání hlasů a americký scénář loňských voleb, kde dodnes není jasné, zdali Joe Biden regulérně vyhrál. Dle mého názoru nevyhrál, ale jak říká sociolog Petr Hampl, korespondenční hlasování bylo vynalezeno právě proto, aby se nedokázaly podvody ve sčítání odevzdaných hlasů.

Nyní nás čeká léto, dovolené, odpočinek. Pak ale přijde horký podzim, kde se bude rozhodovat o budoucnosti České republiky. O naší suverenitě, budoucnosti naších dětí, vnuků a vůbec dalších generací. Letošní volby jsou mimořádně důležité a Česká republika si už nemůže dovolit další čtyři roky stagnace, ne-li totální pokleknutí před Bruselem.

Jak jsem již ukázal, tak alternativy k mainstreamovým, probruselským stranám existují. Pojďme letos táhnout za jeden provaz a ukažme eurofilům, že se nebojíme. Česká republika má na to být svobodnou, suverénní, bohatou zemí, a ne kolonií Bruselu. Tak to pojďme tomu Bruselu letos v říjnu ukázat!!!

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...