Obcházení americké a izraelské vlajky v Teheránu

Neboť po jeho smrti kampaň íránské propagandy zintenzívnila rozsáhlé dezinformační úsilí při vytváření falešných zpráv, vymýšlení novinářských osob s oslavnými články obsahujícími tirády a chvalozpěvy a systematickou koordinaci uměle vytvořeného mezinárodního veřejného mínění ke svatořečení Sulejmáního.

Za tímto účelem byly užity íránské státní televizní kanály a účty sociálních sítí, z nichž velká část byla za tímto účelem nově vytvořena, a kde byly do omrzení zveřejňovány opakující se záběry rakví zahalených do amerických vlajek, Donalda Trumpa bez hlavy, a hrdinského „vznešeného válečníka“ Sulejmáního, přitahující jak nacionalisty, tak náboženské konzervativce.

Přičemž íránská propaganda se zjevně neomezovala pouze na média. Dětem ve školách byly rozdány sešitky, které oslavovaly život generála a lhaly jak o jeho životě tak i o příčinách jeho smrti, studentům vysokých škol bylo sděleno, že pouze návštěva jeho pohřbu znamená dosáhnout zápočtu, byly uzavřeny všechny soukromé podniky jen trochu konkurující státnímu žalu a přítomným bylo poskytnuto bezplatné ubytování i stravování, neboť davy byly do Teheránu svezeny vládními autobusy za účelem spílání Americe.

Tedy nic nového pod sluncem. Podobným výjevům jsme byli přítomni i u nás v dobách takzvaného reálného socialismu, kdy po smrti Brežněva kapali sovětští vůdcové jeden za druhým, jakoby byli stiženi vepřovým morem a veřejné smutky, kdy byly krajiny socialistického tábora potaženy černým suknem oficiálního truchlení se nijak zvlášť od Íránu nelišily.

Reálný islamismus, jak můžeme politický režim současného Íránu nazvat je ohavnou a odpudivou islamistickou diktaturou řízenou náboženskými fanatiky, kteří se snaží dosáhnout na nukleární zbraň a kteří šíří šíitský fanatismus všude tam, kam dosáhne ruka bradatých pomatenců v hábitech.

Tedy tam, kde se nalézá šíitská menšina, skrze niž šíří válku, teror, nenávist, hladomor a násilí všeho druhu tak, aby takovou zemi nejdříve destabilizovali a oslabili a dosáhli pak v ní na moc a mohli tam zavést režim totožný tomu íránskému a rozšířili tak říši svého zla. Což se jim ze značné části povedlo v Sýrii, Libanonu nebo v Iráku, kde byl Sulejmání po zásluze zlikvidován americkou střelou.

Takzvaný „generál“ Sulejmání nazývaný Stín, byl prodlouženou rukou íránského režimu třímající meč, kterého neváhal použít. A to jak v zahraničí tak ani doma, kde jeho kariéra začala vyhlazením íránských Kurdů, nebo vyvražděním protestujících studentů v roce 1999 či těch, kdo se jakkoli nepřátelsky projevili proti islamistickému režimu, který posílá do vězení ženy, které se odváží vzepřít středověku íránského režimu a vyjít na ulici bez závoje.

Jeho oblíbenou agendou bylo rovněž i to, že pořádal výlety pro íránské děti a vozil je po místech bojů za irácko-íránské války tam, kde íránský režim posílal malé děti s plastovými klíči od ráje na krku, aby vyčistily svými těly průchody v minových polích. Tak, aby dle jeho slov do sebe nasály posvátnou atmosféru oněch míst.

Že se zvláště v českých médiích po jeho likvidaci spustily ozvěny íránské propagandy je nabíledni, Sulejmání byl druhým mužem ve státě, který udržuje přátelské styky s Ruskem a Rusku tady skrze rezidenturu KGB, FSB a GRU patří spousta médií.

Tedy není divu, že jsme se mohli dočíst o tom, jak íránský lid prý upřímně truchlí za generálem a lidovým hrdinou, který nikdy nezvýšil hlas a co všechno se prý Americe nestane.

Nestalo se nic, kromě toho, že pár „hrdinům“ spadlo srdce do kalhot, ano i těm, kteří mají v erbu tureckou hlavu s krkavcem, a odsoudilo vznešenými krasomluvnými plky Donalda Trumpa, jako v dobách Rudého práva s tím, že prý šlo o porušování mezinárodního práva, bla bla bla.

Přičemž není větší lži, neboť US Army – Bůh žehnej Americe – vykonala legitimní útok na válečný cíl zcela v souladu s mezinárodním právem i intencemi OSN, protože v tomto případě šlo o zcela nepopiratelné právo na sebeobranu vůči veliteli jednotek útočících na americké měkké cíle po dlouhou dobu předtím. O tom, že se panu „generálovi“ dostalo okusit jeho vlastní medicíny, nemluvě.

A tak se v rozporu s vyhrožováním Americe, skutečnými oběťmi íránského islamistického režimu stali nevinní pasažéři ukrajinského letadla, sestřeleného stejně jako v případě malajského Boeingu ruskou raketou Íránskými revolučními gardami, tedy ekvivalentem Lidových Milicí, neboť jde o soukromou mocenskou složku tamních islamistů, která zaštiťuje ničím neomezenou moc onoho hrůzného režimu.

Dlužno ovšem dodat, že prozatím.

Proč prozatím?

Protože ze záběrů natočených z teheránských ulic je zřejmé, že za státoprávním spíláním Americe, které nám zprostředkovala, coby íránskou realitu domorodá média, se ukrývá skutečnost zcela jiného charakteru.

A touto skutečností jsou zjevné sympatie obyčejných Íránců vůči zemím demokratickým a těm, které jsou pro íránské islamisty ztělesněním Satana, tedy vůči U.S.A. a Izraeli, neboť když se íránský režim snažil o co největší potupení státních symbolů těchto zemí tím, že je namaloval na chodník tak, aby po nich chodily davy, dosáhl zcela opačného efektu.

Obě vlajky byly Íránci pečlivě obcházeny.

Inu, dle vyššího principu mravního není vražda na tyranovi zločinem a likvidaci Sulejmáního můžeme přirovnat k likvidaci zločince totožného obsahu, tedy Heydricha.

Vražda obyčejných lidí protestujících proti islamistickému režimu, nebo těch v letadle, či vyhlazování celých syrských měst ruským letectvem jím ovšem je.

Mějme to prosím na paměti.

Je to stejnou měrou protijed na otravu mysli českými médii, které patří Rusku, jako i důležité vědění toho, kdo je kdo.

• Miroslav Václavek