Nesmyslné zásahy státu do ekonomiky (1.): Omezení prodeje

[ad#clanek-respo]

Stát jako instituce má celou řadu prostředků, kterými reguluje a ovlivňuje ekonomiku. Ve spojitosti s regulací se většinou se hovoří o makroekonomických nástrojích tzv. fiskální či monetární politiky (tyto pojmy si rozebereme v některém z dalších pokračování). Nicméně ekonomiku ovlivňují velmi významně i další faktory jako například zahraniční politika nebo legislativa. A právě jednomu z legislativních poklesků našich politiků bych se rád věnoval v prvním díle naší série o zásazích státu do ekonomiky. Konkrétně tedy schválenému zákonu omezujícímu prodej o svátcích, jež vstoupí v platnost 1. října 2016 a poprvé se nás tedy dotkne 28 října.

Jako každá mince, nebo dnes spíš platební karta, má i tato dvě strany. Tou prvoplánově pozitivní, kterou proklamovali její předkladatelé, je možnost, aby pracující v obchodech, nebyli povinni o svátcích pracovat a současně, aby i nakupující zůstali doma a mohli si „odpočinout od nakupování“. Je na tom něco špatného? Inu na první pohled asi ne, ale pojďme si rozebrat skutečné problémy této normy.

Problém 1. – omezení principu svobody podnikání. Omezení se týká prodejen nad 200m2. Kdysi před revolucí, jsem jako kluk, v takové prodejně s potravinami brigádničil při škole. Stačí se zamyslet nad tím, že je to taková nijak moc velká „sámoška“. Známý jí má, pracuje tam on, jeho žena, dvě dcery a pár pokladních. Má jí už skoro 20 let. Podniká poctivě a svojí prací žije. Provozní hodiny má tak aby byl čas dobrý pro lidi a po těch letech už ví přesně, jak je to správně. A najednou, i když chce a i když jeho rodina taky, tak nemůže. Já vím, že to není obvyklý příklad a že někdo myslel na ty nebohé zaměstnance v marketech velkých řetězců, ale opravdu se jich někdo ptal? Já ano, a nemůžu tedy zrovna tvrdit, že by převládal názor našich politiků. Vždycky se může najít šéf hlupák, ale obecně se i na tyto dny dá vystřídat s kolegy a navíc je v každé prodejně poměrně dost brigádníků, které žádný svátek většinou nezajímá. Zajímá je, aby se jim směny nekřížily se školou a zábavou. Svátky a víkendy jim vcelku nevadí. Tedy aspoň tak to vidím u svého syna – studujícího brigádníka. Nemůžu se nikdy ztotožnit s myšlenou, že když někdo má obchod a má zaměstnance, kteří ve svátek klidně půjdou pracovat, tak nesmí. Jistě ihned přijde argument o tom, že na západě už to funguje a je to v pořádku, ale jak říkal můj táta: „…když uvidíš, že Jirka skáče z okna, taky tam skočíš?“. Já tedy ne.

Problém 2. – omezení kupujících. Celá řada kupujících je dnes časově velmi omezena. Možnost nakoupit si o víkendech a svátcích je pro ně velmi důležitá. A pokud prodávající chce prodávat a kupující kupovat, tak stát je ten poslední kdo by jim v tom měl bránit. Tím spíše pokud z toho profituje.

Problém 3. – ekonomický. Předkladatelé zákona se nás snaží přesvědčit, že to ekonomicky vlastně nemá dopad. To je ovšem hrubý omyl. Věřím, že pramení jen z jejich hrubé neznalosti, protože jinak bych je musel podezřívat z účelového zkreslení. Pokud někdo sledoval statistiky maloobchodních prodejen zjistil, že pokud na jeden den prodejna uzavře, dojde k výpadku tržeb. Na první pohled by se mohlo zdát, že zákazníci si nakoupí něco navíc předtím a dokoupí den poté, ale není to tak. Resp. to navýšení před a po se projeví jen velmi mírně a nepokryje výpadek celého dne. Je to způsobeno zejména tím, že zákazníci zdaleka nekupují jen to co potřebují, ale při procházení prodejnou celou řadu věcí, které vlastně zahlédnou až v průběhu nákupu. „Však mají ty hypermarkety velké tržby tak dobře jim tak…“ jistě zazní z mnoha stran. No já bych nepolemizoval nad tím hodný a zlý provozovatel obchodu, ale nad tím co to bude znamenat. Znamená to, že bude mít reálně menší tržby a na to musí nějak reagovat. Při počtu dotčených svátků to nebude až tak razantní, ale pokud bychom uvažovali o všech svátcích nebo dokonce všech nedělích, tak ta reakce bude výrazná a přijde další problém, v pořadí čtvrtý.

Problém 4. – potřeba zaměstnanců. Náklady na zaměstnance patří k nejvýznamnějším. A pokud nebudou tržby, bude zaměstnavatel zvažovat kde ušetřit a mzdy se nabízí jako první. Ať už formou redukce zaměstnanců (například nahrazení kmenových brigádníky) či redukce úvazků, tak snížením mzdy. Znovu připomínám, že při tomto počtu svátků to ještě nebude tak významné, ale projeví se to. A pokud omezíme prodeje více, projeví se to významně a paradoxně uškodíme zaměstnancům, kterými se předkladatelé oháněli na začátku.

Problém 5. – kde je fair-play? Je mi jasné, že celá řada lidí nemá velké řetězce v lásce, ale přesto si myslím, že podnikání je o svobodném rozhodnutí. A do toho by nemělo být zasahováno podobnými regulacemi. Nemůžu trestat toho, kdo má větší prodejnu jen proto, že je větší. Zvídavý čtenář namítne, že přece může dojít k tomu, že se zákazníci přesunou do těch menších prodejen. Já si to nemyslím. Kupující mají určité návyky a ty se příliš nemění. Ano možná si přijdou koupit čerstvé pečivo, ale že by přesměrovali celý nákup, to bude jen ve velmi málo případech. Pravidla pro podnikání by měla být stejná a ne takto pokřivená to není fair.

Nejsem zastáncem toho, aby máma od rodiny musela na štědrý den sedět za kasou místo doma s rodinou, ale tak jednobarevné to není. Každý máme možnost volby. Pokud zaměstnavatel nepracuje citlivě právě s těmito případy pak je legitimní se tomu bránit. Ať už přímo nebo prostřednictvím odborů a podobně. A není-li ani pak dohoda možná tak je možné změnit zaměstnavatele. Ale neměli bychom generelně omezovat podnikání, protože může být spousta prodejen, kde s rozumným plánováním směn na tyto dny problém není.

Co tedy napsat závěrem? Dle mého názoru neexistuje žádný pozitivní vliv tohoto zákona jen více a méně negativní vlivy na celý řetězec od zaměstnanců, přes prodávající, kupující až po stát. Pokud totiž podnikání omezíme ještě více, zjistíme, že takové omezení má reálný dopad i celkovou výkonnost ekonomiky což ve svém důsledku zaplatíme opět všichni. O naprosto nedemokratických zásazích do svobodného podnikání ani nemluvě.

A příště si povíme něco o dotacích a o tom jak reálně poškozují ekonomiku.

[ad#clanek-respo]