27.6.2015
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Řecké důchody aneb socialismem k bankrotu státu a bídě důchodců

Sdílejte článek:

MARTIN VLACHYNSKÝ 27|06|2015

Jsou řecké důchody zlatým dolem, nebo žebračenky? Odpověď je tak složitá, jak sám řecký důchodový systém. Chaos v důchodech je pro veřejné finance smrtelný. Řecká republika je v těchto dnech evropskou ekonomickou tématem číslo jedna. Její státní rozpočet se potápí a mezi viníky bývá vedle přebujelé byrokracie a korupce zařazován i řecký důchodový systém. Aktuálně to připomněl řecký ústavní soud. Ten rozhodl, že škrty v důchodech nad 1000 eur uskutečněné v roce 2012 byly nelegální a důchody se musí vrátit na původní úroveň.

[ad#hornisiroka]

Například důchod nad 2000 € bude muset být zvýšen o 15%, protože tyto škrty nebyly podle Nejvyššího soudu v souladu s ústavou a v rozporu s Listinou lidských práv EU na přiměřené zajištění. Řecká státní pokladna je děravá jako ústa staré ženy a toto pro ni bude znamenat dodatečný náklad 1,5 miliardy eur. Opatření se týká asi 800 000 důchodců, kteří pobírají důchod 1000 eur a více. Na (polovičním) Slovensku takový důchod dostává 3000 důchodců. Řekové těch důchodů dostávali 14 ročně, ale Nejvyšší soud zrušení 13 a 14 důchodu za protiústavní nepovažuje. Pikantní na celé situaci je, že Syriza vyhrála volby se slibem, že  znovu zavede 13. důchod pro důchodce s nízkým důchodem. K tomu však ani nemá zdroje, ani Trojka to nechce dovolit. Ale zvýšit 2000 € důchod vláda bude muset …

Štědrost řeckého důchodového systému se díky jeho značné komplikovanosti stala předmětem několika mýtů a legend. Podívejme se tedy, jak vypadal  řecký důchodový systém před rokem 2010 a co se s ním událo následně. V zemi jsou tři pilíře – primární, sektorový a klasický soukromý, ve kterém však je jen pár procent (v roce 2008 méně než 1%) obyvatel . Zdrojem většiny důchodů je právě první pilíř. Zcela mimo donedávna stáli státní zaměstnanci, kteří byli vyplácení samostatně přímo z rozpočtu.

První pilíř je tvořen  “primárním” důchodem a doplňkovými důchody (nejsou vždy povinné, jdou na ně dodatečné příspěvky). Do roku 2008 je spravovalo zhruba 170 fondů, po tomto roce byly sloučeny do 6 primárních a několika doplňkových fondů. Klíčovým je Institute of Social Insurance-IKA, ve kterém byla zapsána více než polovina řeckých pracujících a zároveň slouží jako benchmarkový fond pro ostatní. (Více k historii na tomto linku ). Primární důchody jsou v principu průběžné (Pay As You Go), ale fondy mají naběhlý jistý rezervní kapitál (od dluhopisů až po reality), který může dosahovat až nad úroveň ročních výdajů. Všechny tyto fondy byly spravovány vlastním managementem a dohlíželo na ně 9 různých státních institucí. Některé fondy byly přímo pod ministerstvy (například jen ministerstvo obrany spravovalo 10 různých sociálních fondů ). Každý fond měl více nebo méně explicitní krytí státním rozpočtem, minimálně v případě IKA stát fond v posledních dekádách soustavně a významně dotoval. 

Produkty fondů byly nastaveny různé, některé přidávaly zdravotní pojištění, jiné vdovské, další zase vyplácely kromě důchodu i jednorázovou částku při odchodu na důchod. Aby to nebylo tak jednoduché, v řeckém politickém systému přerostlém lobbistickými skupinami se změny systému často zaváděly v závislosti od roku, kdy jste do systému vstoupili. Takže na pracovníka, který do některého z fondů vstoupil v roce 1995 platila jiná pravidla než pro toho, co tam vstoupil například v roce 2003. Do toho si připočítejte další rozdělení (pohlaví, počet dětí, soukromý/veřejný zaměstnanec, rodinný status … ) a vyjde vám, že například IKA měl v jistém momentu až 800 různých vzorců pro výpočet důchodu.

Druhý pilíř tvoří sektorové fondy (např. novinářský, bankéřský, lékařský apod.). Tyto se více podobají klasickým komerčním produktům s různými schématy výplaty a garancí. Jejich možnosti investovat jsou však poměrně úzce limitované, do značné míry pouze na řecké státní dluhopisy. Právě díky vysoké komplikovanosti a možnosti inkasovat “boční” důchody při účasti ve více fondech (nebo spíše schématech) je mimořádně obtížné říci, kolik vlastně dostává průměrný řecký důchodce. V roce 2006 až 63% důchodců odešlo na důchod s minimální penzí. Ta dosahovala kolem 450 eur (486 eur v roce 2011, ale 14-krát ročně, což je reálně 567 eur, tedy cca 15 500 Kč na měsíc). Trik byl v tom, že na tento důchod měl nárok prakticky každý, kdo si odbyl 15 let v práci (v jistém období dokonce jen 13,5 roku ).

Následně se s jistotou v kapse mohl zapojit do bohaté šedé ekonomiky v zemi. Průměrný věk odchodu do důchodu byl v roce 2007 pro muže 61,6 roku a pro ženy 60,5 roku. Avšak až do roku 2010 bylo možné při správné kombinaci hvězd jít do důchodu již ve věku 57 let s plným důchodem. Zhruba 580 “rizikových” povolání (mezi nimi i pekaři, cukráři, nebo holiči), mělo svá vlastní pravidla o ještě předčasnějším odchodu. Velmi zajímavé to bylo i ve veřejném sektoru, kde žena zaměstnaná před rokem 1983 s nezletilými dětmi mohla jít na předčasný důchod již ve věku 42 let.

1511326-img-duchodce-penze-penize-chudoba

Řecko patří do dvacítky zemí s nejvyšším průměrným věkem dožití (81 let v 2013) a zároveň má po Itálii a Německu  3. nejvyšší podíl obyvatel nad 65 let v EU. Finanční udržitelnost systému byla tématem dávno před krizí. OECD vydávalo pro řecký důchodový systém varování 28 let. V roce 2007 dával stát na důchody 11,7% HDP, což byl 4. nejvyšší podíl v EU-27. Predikce byly, že do roku 2060 by Řecko dávalo na důchody 25% HDP. Asi není třeba zdůrazňovat, že příspěvkový systém je hluboce deficitní a závislý na dotacích z rozpočtu. V roce 2011 šla  čtvrtina rozpočtu na dotování důchodového systému. Při pohledu na výdajovou strukturu sociálního systému v letech 1992-2002 vidíme, že jeho nákladnost narostla zhruba o 300%.

 

Za posledních 25 let bylo v Řecku 5 reforem (pokud tu od roku 2010 počítáme jako jednu) důchodového systému. Snížit jeho náklady se pokusila poprvé až ta čtvrtá, v roce 2008. Reforma sloučila některé fondy, ale při přesunu fondů se uvnitř nových zachovaly několik staré schémata a výjimky. Celkově však zásadní změny v udržitelnosti nepřišly. Velké kroky se udály až s “bankrotovými” reformami, zahájenými v roce 2010. Fondy a výplatní vzorce se dále upravovaly, výrazně se ztížil odchod do důchodu před dosažením 60 let, škrtly se dva bonusové důchody ročně, mírně se snížily penze nad 1000 eur. Omezily se tzv. rizikové profese asi o 30% . Na důchody nad 1400 eur byla uvalena speciální daň. V roce 2013 mediánový důchodce dostával důchod ve výši 57% průměrného platu. 

Reformy po roce 2010 osekaly důchody o 20% (běžní důchodci) až 40% (předčasní důchodci), čímž se průměrný prvopilířový důchod dostal někam na 700 euro, příplatky z doplňkového spoření (pro ty, kteří se účastní) se pohybují kolem dodatečných 170 eur. Další možné příjmy jsou ze sektorových fondů a pro zlomek důchodců i z třetího pilíře. Podle dostupných statistik však 45% důchodců dostává  méně než 665 eur měsíčně. Penze se již vypočítává z příjmu za celé období (před tím to bylo z příjmu za posledních 2-10 let). Výrazně se posílila logika dvojsložkovosti důchodu – na solidární základní první části a zásluhové druhé části. Indexace byla na roky 2010-2014 zmrazená. Státní zaměstnanci přijati po roce 2010 byly rovněž zařazeni do systému (více o reformách zde ).

Nejnověji ( konec června 2015 ) vláda předestřela návrh reforem, které zahrnují zvýšení odvodů do doplňkového penzijního fondu z 3% na 3,5% a vyšší zdravotní odvody pro penzisty (ze 4% na 5%). Celý obraz navíc mohou zkreslovat podvodné žádosti o důchod, které za poslední dekádu dosáhly impozantních rozměrů. Díky administrativnímu chaosu v komplikovaném systému za od roku 2000 vyplatilo odhadem 8 miliard eur nesprávně , včetně téměř 2 milionů eur pro 1500 mrtvých lidí. Fungovaly i jiné “triky”: živnostníci (a dokonce i někteří zaměstnanci) přiznávali mnohem nižší mzdu a platili nižší odvody. Oficiálně si ji zvýšili až na poslední dva roky (později pět let) před důchodem, protože to byla čekací doba na výpočet důchodu. Farmáři jistou dobu neplatili odvody do důchodového systému vůbec. Fondy vysávali i podvody v oblasti invalidních důchodů (známým se stal ostrov Zakynthos, kde se v roce 2012 zjistilo , že na invaliditu je tam hlášeno 9x více slepců než je běžný průměr).

Nepříjemnou ránu pro systém představoval reálný bankrot Řecka v roce 2012. Od roku 1997 musí penzijní fondy uložit 77% svých hotovostních rezerv do fondu v řecké centrální bance, která je umístí do řeckých státních dluhopisů a pokladničních poukázek.Centrální banka takto “investovala” (musela) i v době, kdy bylo jasné, že s řeckými dluhopisy je amen. V roce 2012 tak fondy ztratily zhruba polovinu hodnoty. V sektorových fondech utrpěli ztráty přímo střadatelé , v prvním pilíři vznikla v systému dodatečná díra, kterou musel zachraňovat rozpočet. V posledních týdnech nová vláda fondům přikázala umístit jakoukoliv volnou hotovost do státní pokladny, ve snaze nashromáždit každý cent na splátky dluhu. Vzhledem k obrovské nezaměstnanosti se téměř ¾ zaměstnanců snaží nastoupit na předčasný důchod , což dále prohlubuje tlak na systém.

[ad#velkadolni]

 

Kvůli rozdělané a nedokončené reformě, když mnoho zákonů jednoduše chybí, a nedostatku peněz, chtiví příští penzisté čelí stále delší čekací době na přiznání důchodu, která se momentálně pohybuje na úrovni 1,5-2 roky . Věřitelé chtějí od vlády zvýšení důchodového věku na 67 let, co největší eliminaci předčasných odchodů a různých výjimek pro vybrané povolání, další snížení vyplácených důchodů a sloučení desítek sektorových fondů do tří. 

Řecký důchodový systém je příkladem par excellance voličské korupce. Po několik dekád byl používaný jako primární nástroj vlád na kupování popularity. Tucty zájmových skupin si vydupaly stovky výjimek, fondíků, příplatků, vzorců, které vedly k postupnému vytvoření absolutního chaosu, ve kterém nikdo netušil kde, kdy, komu a kolik se platí. Jednoduše se platilo, aby byl klid. Korunu tomu nastavila absolutní závislost na státním rozpočtu, neboť investice fondů byly jen naoko a směřovaly zase jen do státních dluhopisů.

Výsledkem jsou rozvrácené veřejné finance a bída statisíců důchodců, jejichž rozpadávající se systém postupně kolaboval s vizí 25 let “užívání” si minimálních důchodů. Tady už rychlá pomoc není. Ale je to výborné memento pro země jako Česko. Vytváření nepřehlednosti a chaosu, například i neustálými změnami, je nejlepší cestou, jak podkopat již tak tlející základy důchodového systému.

ZDROJ: Martin Vlachynský

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky