Nelze sehnat funkční ledničku

Zcela jistě jsou “bílého elektro” zboží plné krámy. V podstatě se ale jedná o pro našince nepoužitelný šrot. Nic jiného se v EU sehnat nedá, protože Brusel a ekologie.

Požadavky na ledničku / chladničku

Jsme národ chatařů a chalupářů, kteří potřebují skladovat v chladničce či mrazničce potraviny na dobu, kdy tuto svou nemovitost navštíví. Navíc je to akcentováno existencí svátků, kdy si po cestě nakoupit nelze, protože křesťanstvím vymozkovaní lidští odpadi zakázali o některých svátcích prodávat. S představou, že to časem prosadí i pro všechny svátky a neděle, protože v té době mají lidé chodit do kostela, a ne do obchodu. Prostě, vymozkovaná hovada, která v životě nepracovala (profesionální politici a podobná chamraď) a problémy normálních občanů (jako třeba možnost si nakoupit v době, kdy nemusím být v práci) je zcela míjejí. Případně fanatici, předpokládající, že po zavření obchodů půjdou lidé s budovatelskou písní na rtech do kostela, poslouchat skřeky nějakého ministrantošuka.

Jinými slovy, je třeba mít v této destinaci chladničku, ideálně s mrazničkou.

Další zájemci o plně fungující chladničky, ideálně s mrazničkou, jsou z řad vesničanů, kteří velice často umísťují chladničky do v zimě nevytopených místností, což dost výrazně sníží jejich spotřebu. Dokonce patrně víc než EUroidiotské nálepky.

První problém

Před časem ekohovada prořvala a EK ve své “neskonalé moudrosti” nařídila zákaz dvoukompresorových chladniček (tj. v jedné “bedýnce” je v podstatě mražák i chladnička, které jsou obhospodařovány každý zvlášť, nezávisle na teplotě v tom druhém zařízení). Důsledek uvedeného zákazu je ten, že jednokompresorová lednička se při poklesu teploty okolí na “chladničkové” hodnoty (4 – 6 stupňů) totálně vypne a její mražák vyteče. Na chalupu nepoužitelné, pro venkovany v podstatě taky.

Jediné opatření schopné tomu zabránit je mít extra chladničku a extra mražák. Pochopitelně, že tato dvě zařízení spotřebují podstatně víc elektřiny než klasická dvoukompresorová chladnička s mrazničkou. Něco takového ovšem negramotnému bruselskému úředníkovi, ani méněcennému tvorovi, vymozkovanému ekologií, není reálně možné vysvětlit.

Druhý problém

Soudruzi nám nadělali nové normy na chladničky (patrně z důvodu náhrady freonů méně kvalitními médii) a výsledek je, že není možné sehnat chladničku, která by mohla fungovat při nižší teplotě okolí než 10 stupňů (a některé mohou být zničeny už při chodu od nějakých 12 či 15 stupňů směrem dolů). Pokud tedy člověk nechce o ten předražený krám přijít (spálením motoru v kompresoru), nezbývá mu než předsadit před zásuvku s ledničkou termostat, který ji prostě při příslušné kritické teplotě odstaví od proudu.

Problém je, že i ta teplota 10 stupňů je ještě příliš vysoká na to, aby byly potraviny bezpečně uloženy a nekazily se. O těch vyšších ani nemluvě. Takže možnou strategií je i to, že v místnosti s ledničkou nastavíme teplotu kolem 11 stupňů a zajistíme ji nějakým topným tělesem, třeba elektrickými kamínky.

Důsledky

Oba uvedené problémy fakticky znemožňují dosáhnout v zimním období úspor elektřiny. Přestože hovada, která tyto nesmysly prosadila, se oháněla a ohánějí ekologií, ve skutečnosti, ať už majitel těchto zařízení zvolí strategii jakou bude chtít, povede provozování nových “ekologických” ledniček jen k plýtvání daném zbytečným (v porovnání s klasickými chladničkami a ledničkami) odběrem elektrického proudu.

Druhým důsledkem je jasné konstatování, že jak vedení EU, tak i různé organizace ekologických aktivistů absolutně nemají zájem na skutečných úsporách elektrické energie. V reálu dělají vše pro to, aby se odběry elektřiny uměle zvyšovaly, a to zejména v zimním období, kdy je energie obecně nedostatek.

Není to, pochopitelně poprvé.

Nucené omezení výkonu elektrických vysavačů fakticky nevedlo a nevede k ničemu jinému než ke zvýšení odběru elektřiny, protože s vysavačem o polovičním výkonu dosáhneme stejného efektu úklidu za více než dvojnásobek doby práce s vysavačem normálním, a tudíž spotřebujeme elektřiny víc než s vysavačem plně funkčním. Můžeme konstatovat, že řada domácností tento problém řešila nákupem průmyslového vysavače, který zatím není bláboly bruselských ekologů omezen, což je asi nejmenší zlo. U těch výše zmíněných chladniček to, bohužel, nejde.

I náhrada žárovek pochybnými kompaktními rtuťovými zářivkami nevedla prakticky k žádným úsporám, protože je jednak vlastníci nechávali svítit trvale (zapnutí a vypnutí je pro životnost těchto velmi drahých zařízení nejvíce omezující), jednak pro nevhodné spektrum bylo nutno nasadit dvoj i vícenásobný výkon proti oficiálně uváděné “náhradě žárovky”. Úsporu přinesla až svítidla na bázi LED, která ovšem nikdo lidem nenutil a oni na ně přešli zcela spontánně, protože jsou skutečně lepší. Faktem je, že pokud by k onomu zásahu nedošlo, lidé by přešli až na ta LED svítidla a celá epizoda zamořování životního prostředí rtutí masou kompaktních rtuťových zářivek by buď nenastala vůbec, nebo jen v nějakém výrazně menším rozsahu (např. dosud nejsou k dispozici LED náhrady za jednu žárovku 150, 200 či 250 W, případně jsou výrazně dražší než kompaktní zářivka).

Jistěže ne ve všech zemích je tak rozvinuté chatařství a chalupářství jako u nás, jistěže ne všude v EU se snaží venkovské obyvatelstvo šetřit energii umístěním chladničky do prostor v zimě temperovaných pouze nad teplotu zámrazu (aby nezmrzlo potrubí ve stěnách a kanalizace pod podlahou). Je docela možné, že v jiných zemích s uvedenými debilitami tolik problémů jako u nás nemají, respektive má je podstatně méně lidí. Pak nastává ovšem otázka, zda, pokud je EU s námi natolik nekompatibilní (a není ochotna na to brát ohled ani v tak bezvýznamných věcech), v ní setrvat nebo ne.

Kauza chladničky a ledničky je jen další ukázkou totální mentální nekompetence našich bojovníků za klima a i EUrounijních úředníků, kteří jejich jurodivé bláboly převádějí do řeči příkazů a zákazů.