Největším neštěstím Miloše Zemana, je on sám

Což je vždy příznakem posledního stádia moci, úplně stejně jako tomu bylo v dobách předlistopadových s Miloušem Jakešem a režimem, který představoval.

Nechápu, jak v něm někdo mohl a může spatřovat potencionálního diktátora a nebezpečného pučistu, když se jedná o pána, který je evidentně již zcela neškodný a nachází se někde daleko od nás, ve světě svých přeludů.

On za to nemůže, oni ho prostě jenom vezmou, naloží do limuzíny a přivezou.

Tam pana prezidenta počastují buď lahví samohonky, jako na sovětském velvyslanectví v dopoledních hodinách, předcházejících jeho následnému nesmrtelnému provazochodeckému výkonu nad říšskou korunou a ostatními insigniemi království českého, nebo ještě něčím ostřejším a on poté zcela v intencích diagnózy štábního šikovatele, počne pronášet své repliky jako Felix Holzmann.

Jak jinak nazvat návštěvu vinopalny, kterou vlastní, před výkonem trestu v káznici uprchlý Vladislav Jarošek, svého času předák jedné z buněk obskurní sekty financované Lukoilem, vydávané za politickou stranu, která ve svém názvu nese jméno otce zakladatele, což by se dalo i v tomto kontextu nazvat nomen omen.

Nabubřelé tirády, které tehdy podmalovány troubením lesních rohů myslivecké družiny vycházely z úst pyšného otce na adresu jeho dítka, v nichž bylo možno zaslechnout slova o poctivém podnikateli, který ke štěstí a rozlehlé haciendě přišel, tak lze přičítat snad pouze tomu, že se pan prezident omylem napil Nemrzolu, namísto slivovice Zemanovka, kterou pachatel rozsáhlého daňového úniku, skrývající se nyní před spravedlností ráčil pálit, nepochybně pouze k účelu boje za práva občanů.

Vrchol onoho mutěnického estrádního představení a blahoslavení, lze zajisté spatřovat v závěrečném prokletí všech tunelářů, kdy jim pan prezident, jako správný revolucionář popřál smrt, aniž by tušil, že právě spáchal svoji osobnostní, politickou i hodnotovou sebevraždu, protože je to totéž, jakoby nechal vytrubovat halali, ku slávě Babinského, nebo nějakého jiného lotra mexického.

O Leninovi řekl Winston Churchill, že jeho neštěstím bylo, že se narodil a že zemřel, čímž narážel na fakt toho, že poté co připravil o život miliony lidí a odebral se do věčných lovišť, jej vycpali a do dnešního dne vystavují, jako medvěda na Konopišti.

O panu prezidentovi bych řekl, že jeho neštěstím je, že vůbec vešel do politiky a že do téže řeky vstoupil podruhé.

Umění odejít, je umění z největších.

Umění vejít, není o nic menší.

Možná právě toto, je příčinou toho, že uvnitř moci, se nacházejí ti, kdož tam vstoupili.

Pane prezidente České republiky, odejděte.

Jestli jste dříve mohl být považován za krále, pak dnes, již jen za šaška.

Jestli jste dříve mohl být považován za postavu, pak dnes, již jen za postavičku.

Jestli jste dříve mohl být považován za politika, pak dnes, již jen za ztělesnění jejího úpadku.

Jediné čím ještě můžete této zemi prospět, je vaše abdikace.

K tomu vám dopomáhej Bůh.

[ad#velkadolni]

Miroslav Václavek,  Šumperk