Mýty současného sociálního státu: PRÁCE, ZAMĚSTNANOST A REGULACE TRHU PRÁCE

Podle vžitých představ mnoha lidí a ekonomických mýtů, které jsou přítomny ve veřejném diskurzu nejen ve slovenské společnosti, je úkolem státu „pomáhat lidem,“ kteří jsou na trhu práce znevýhodněni, například obyvatelům zaostalejších regionů, administrativními opatřeními, například institutem minimální mzdy, „zajišťovat růst jejich mezd či regulacemi trhu práce „chránit“ zaměstnance před svévolí zaměstnavatelů. Z těchto představ pramení přesvědčení mnoha lidí, že úkolem, ba dokonce schopností, státu – politiků je zajišťovat růst jejich mezd.

Výsledky průzkumu agentury FOCUS z roku 2018 ukázaly, že téměř tři čtvrtiny lidí (74 %) souhlasí s tvrzením, že „pokud by zákoník práce nechránil zaměstnance před svévolí zaměstnavatelů, zaměstnanci by měli horší pracovní podmínky, přicházeli by častěji o práci a nezaměstnanost by byla vyšší. Více než dvě třetiny respondentů (69 %) se ztotožnily s tvrzením, že „minimální mzda pomáhá lidem s nízkou kvalifikací.“ ^[1] Přetrvávajícím mýtem je také přesvědčení mnoha lidí, že povinností a úkolem státu je „garantování“ pracovních míst. Sociální stát lidí zároveň „učí,“ že se nemusí bát o práci, protože když ji ztratí, dostanou sociální dávky a „stát se o ně postará.“ ^[2]

Odměna zaměstnanců za práci podle silně zakořeněných představ mnoha lidí nezáleží primárně na vzájemné a dobrovolné dohodě zaměstnavatele a zaměstnance vyplývající z produktivity práce, ale na regulační politice státu v této oblasti. Ekonomická realita trhu práce na Slovensku i v ostatních zemích však ukazuje, že tyto a další mýty spojené s fungováním trhu práce se zakládají na zkreslených představách.

1.4.1 Zákoník práce

Slovensko patří k zemím, které výrazným způsobem zasahují do trhu práce a je pro ně charakteristický „hrubý“ zákoník práce. Ten na Slovensku výrazným způsobem reguluje všechny klíčové fáze pracovního poměru: přijímání nových zaměstnanců, samotný pracovní čas a na závěr i propouštění.

Ve fázi přijímání nového zaměstnance jde především o časové omezování smluv na dobu určitou, které je na Slovensku jen 24 měsíců (přičemž například v České republice je to až 108 měsíců), stanovování zkušební doby a určování minimální mzdy, čemuž se budeme podrobněji věnovat níže.

Regulace pracovní doby zahrnuje zákonné požadavky na maximální týdenní počet pracovních dnů, na práci během dnů odpočinku, přesčasy či omezení noční práce a počet dní dovolené. V posledních letech také rostly a byly zaváděny nové příplatky za práci o svátek, v noci, v sobotu a v neděli.

Ve fázi propouštění jsou regulovány možné důvody ukončení pracovního poměru, další omezení se týkají propouštění či výpovědních lhůt. Reguluje se i výplata odstupného. Pro srovnání lze uvést, že zatímco na Slovensku máme výpovědní dobu po 10 letech práce 13 týdnů, tak v České republice je to 8,7 týdne.

Nejlepší shrnutím silné regulace politiky trhu práce je umístění a vývoj Slovenska v žebříčku pružnosti zaměstnávání. V roce 2020 se Slovensko umístilo na 35. místě ze 41. zemí. Od roku 2018, kdy se žebříček začal sestavovat, se propadlo o 10 míst. ^[3] Tento propad je výsledkem politické snahy o zvyšování volebních preferencí přes centralizované zasahování do trhu práce. Výsledkem není jen nepružný zákoník práce, vyšší míra nezaměstnanosti a křehký trh práce , na kterém se situace výrazně zhorší, pokud dojde k ekonomické recesi. Problémem je i to, že stát takto nahradil decentralizované rozhodování, vyjídávání a objevování těch správných podmínek práce na úrovni podniku mezi zaměstnavateli a zaměstnanci .

Nepříznivý vývoj regulačního prostředí na slovenském pracovním trhu zachytil i Index podnikatelského prostředí, který vydává Podnikatelská aliance Slovenska. V rámci tohoto indexu se hodnotí i vývoj pracovněprávní legislativy. Vývoj indexu například ukazuje, že vnímání nastavení pracovněprávní legislativy na Slovensku od roku 2006 téměř neustále zhoršuje (graf 19).

1.4.2 Vývoj průměrné a minimální mzdy

Ukázkou mylného přesvědčení mnoha lidí o úloze státu při „zajišťování“ růstu mezd je přístup politiků k minimální mzdě v uplynulých letech. Zatímco v roce 2013 dosahovala minimální mzda 337,7 eur, v následujících sedmi letech vzrostla o více než 70 % na 580 eur v roce 2020 (graf 20). Ve srovnání s rychlostí růstu průměrné mzdy v národním hospodářství, která vzrostla z 824 eur v roce 2013 na 1092 eur v roce 2019, ^[4] to představuje více než dvojnásobné tempo růstu. V případě, že by minimální mzda proporčně narůstala rychlostí průměrné mzdy, v roce 2019 by dosahovala pouze 415 eur. ^[5]

V roce 2019 byl navíc schválen zákon, podle kterého má v roce 2021 vzrůst minimální mzda na úroveň 60 % průměrné mzdy ze dvou let dozadu (2019). Už při schvalování tohoto zákona bylo jasné, že v podmínkách ČR zabetonuje vysokou minimální mzdu a zároveň vnese do jejího růstu systematické riziko. Pokud se totiž minimální mzda v roce t+1 bude stanovovat na základě růstu průměrné mzdy v roce t-1, tak v případě příchodu ekonomické recese to bude znamenat rychlý růst minimální mzdy při růstu nezaměstnanosti. A to se také skutečně stalo. V prvním čtvrtletí roku 2020 po příchodu koronakrize klesl odhadovaný růst průměrné mzdy na rok 2020 ze 4,7 % na 1,6 %, ale výše minimální mzdy se již nezměnila a plánovaný růst na další rok je rekordních 13 %. Otázkou zůstává, jaký růst dosáhne vývoj průměrné mzdy za rok 2021. V současnosti probíhající ekonomická krize naznačuje, že tento růst nebude příliš vysoký. Výsledkem tak může být výrazné rozevírání nůžek mezi růstem průměrné a minimální mzdy, což je velmi nebezpečné.

Jak ukazuje graf 22, podíl minimální mzdy na průměrné mzdě na Slovensku v roce 2002 překročil hranici 40 % a v roce 2019 se přiblížil 50procentní hranici (48 %), kterou pravděpodobně v roce 2020 překročí.

V ukazateli podílu minimální mzdy na průměrné mzdě jsme se dostali v roce 2019 dokonce na druhé místo z mezi 18-ti zemí EU. Předběhlo nás jen Slovinsko. My jsme však předběhli země jako Francie a Španělsko, které jsou dlouhodobě považovány za země s vysokou minimální mzdou (graf 23).

Na tomto místě je také třeba zmínit, že Slovensko patří mezi země s největšími regionálními rozdíly v EU a zároveň má vysoký podíl dlouhodobě nezaměstnaných lidí. Ti tvoří na Slovensku až 60% ze všech nezaměstnaných. ^[10] Ve srovnání se sousedními zeměmi je to dvojnásobek (Maďarsko 35 %, Česko 32 % a Polsko 22 %). V tomto ukazateli se spíše přibližujeme jižanským zemím než Řecko (65 %) a Itálie (54 %). ^[11]

Raketový růst minimální mzdy v uplynulých letech znamená, že podnikatelům – zaměstnavatelům, kteří podnikají v zaostávajících regionech nebo zaměstnávali nízko produktivní lidi, extrémní rychlostí rostou jejich mzdové náklady, což ohrožuje stávající pracovní místa a ztěžuje tvorbu nových. Netřeba přitom zapomínat na další pásma minimální mzdy, které definuje zákoník práce. „Pokud se člověk dotkne hotovosti při práci, tak se na něj bude uplatňovat druhý stupeň tedy skoro 700 eur, což představuje mzdové náklady 950 eur. To však není vše, co zaměstnavatel platí – je zde i 13. a 14 plat, gastro lístky, příplatky za práci v noci, o víkendu nebo svátcích, rekreační poukazy a v neposlední řadě dovolené. Takto se mzdové náklady na zaměstnance vyšplhají dokonce nad 1000 eur.“ ^[12]To znamená, že pro existenci a udržení pracovního místa musí zaměstnanec vyprodukovat hodnotu na úrovni alespoň 1000 eur, což je především v případě nízkokvalifikovaných, kterým má administrativně určená minimální mzda „pomáhat,“ přímo sisyfovská úloha.

Výrazně zvyšování ceny práce lidí s minimální mzdou však automaticky neznamená i výrazně zvyšování čistých mezd. Paradoxně, zvyšování minimální mzdy v posledních letech přineslo více zdrojů do veřejné kasy než do peněženek obyčejných lidí. Například zvýšení minimální mzdy mezi lety 2018 a 2019 zvýšilo čistou mzdu o 6 %, ale daně a odvody placené z minimální mzdy vzrostly o 11 %. Zatímco ještě v roce 2014 bylo celkové daňově-odvodové zatížení minimální mzdy na úrovni 29 %. V roce 2020 dosáhlo toto zatížení 39,2 %. Příčinou je, že růst nezdanitelné části základu daně dlouhodobě zaostával za růstem minimální mzdy. A také to, že odvodová odpočitatelná položka ze zdravotních odvodů byla nadefinována jako konstanta a tudíž s rostoucí minimální mzdou její efekt vymizel. V roce 2020 člověk s minimální mzdou již neodečte žádné zdravotní odvody. Kromě toho část odpočitatelné položky placená zaměstnavatelem byla již v roce 2018 zrušena.

1.4.3 Vývoj produktivity práce

Klíčovým faktorem, který ovlivňuje výši mzdy, je produktivita práce. Rozdíl v produktivitě práce vysvětluje i podstatnou část mzdových rozdílů mezi Slovenskem a jinými zeměmi. Bez zvyšování produktivity je prakticky vyloučeno, aby mzdy z dlouhodobého hlediska reálně rostly. Nicméně, zatímco mezi lety 2013 až 2020 vzrostla minimální mzda o více než 70 % a průměrná mzda o přibližně 38 %, produktivita práce v tempu růstu výrazně zaostávala a zvýšila se pouze o 18 % (graf 24).

Průměrné mzdy na Slovensku jsou například ve srovnání s Rakouskem nebo Německem nižší právě zejména kvůli relativně nižší produktivitě práce, přidruženým faktorům ovlivňujícím tuto mzdovou mezeru je však například i odvětvová struktura ekonomiky. ^[13] Ekonom UniCredit Bank pro Slovensko Ľubomír Koršňák v této souvislosti uvedl:

„Přidaná hodnota, kterou v průměru v současnosti vytvoří zaměstnanec na Slovensku, není nižší jen než produktivita práce v Německu a Rakousku, ale je dokonce o téměř čtvrtinu nižší než náklady práce v Německu a téměř o třetinu nižší než náklady práce v Rakousku. Mzda na úrovni průměru Německa či Rakouska tak jednoduše nedává ekonomický smysl.“ ^[14]

Gro konvergence produktivity práce na Slovensku směrem k průměru EU proběhlo do roku 2008. V uplynulých letech však růst produktivity de facto stagnuje, čímž se rozevírají nůžky mezi produktivitou práce a růstem nejen průměrné mzdy, ale především i extrémním nárůstem státem vynucované minimální mzdy. Takový stav odporující základním ekonomickým zákonitostem není dlouhodobě udržitelný a v konečném důsledku ohrožuje právě ty, kterými chce stát prostřednictvím institutu minimální mzdy podporovat a „chránit.“

Závěr

Nejlepší ochranu zaměstnance a tlak na růst mezd nepřináší rigidní a zaměstnance „ochraňující“ zákoník práce, vysoká minimální mzda a celkově nadměrně regulovaný trh práce, ale konkurenční trh práce. Tam, kde probíhá soutěž o zaměstnance a je nízká míra nezaměstnanosti, musí zaměstnavatelé nabízet kvalitní a bezpečná pracovní místa, různé benefity a v neposlední řadě i dostatečně vysoké mzdy. Jinak prostě nenajdou potřebné zaměstnance.

Že nejde jen o prázdná tvrzení, ukazují i ​​příklady různých zemí. Například zmiňovaná Česká republika je v žebříčku pružnosti zaměstnávání na 8. místě a zároveň měla v roce 2019 velmi nízkou míru nezaměstnanosti na úrovni kolem 2% a to s téměř půl milionem zaměstnaných cizinců.

To, že pružný zákoník práce a absence státem stanovované minimální mzdy dokáže vygenerovat vysoké mzdy, zase dokládá Dánsko. Dánsko patří dlouhodobě mezi země s nejpružnějším zákoníkem práce na světě a ten definuje jen minimum omezení při zaměstnávání lidí. Většina podmínek vzniku a ukončení pracovního poměru je ponechána čistě na dohodu zaměstnavatelů a zaměstnanců. Přesto byla v této zemi v roce 2018 průměrná mzda kolem 5 500 eur měsíčně. ^[16]

Na Slovensku je nejvyšší čas zastavit růst minimální mzdy a do co největší míry odpolitizovat rozhodování o ceně práce a jejích podmínkách. Pragmatickým krokem k tomu může být zmrazení minimální mzdy, případně navázání její změny na produktivitu práce. Systémovým řešením však je zrušit zákonný institut minimální mzdy, který omezuje smluvní svobodu lidí, je prostředkem politického populismu a živí korporativistický stát. Odkaz politikem je: neregulujte cenu práce a nechte ji na dohodu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. ^[17]

Literatura

Poznámky pod čarou

1. FOCUS (2018) ↑
2. Šichtářová (2016) ↑
3. Ďurana (2020) ↑
4. Statistický úřad SR (2020), statdat.statistics.sk/cognosext/cgi-bin/cognos.cgi?b_action=xts.run&m=portal/cc.xts&gohome= ↑
5. Chovanculiak (2019) ↑
6. Statistický úřad SR (2020), statdat.statistics.sk/cognosext/cgi-bin/cognos.cgi?b_action=xts.run&m=portal/cc.xts&gohome= ↑
7. Institut zaměstnanosti (2020) ↑
8. Statistický úřad SR (2020), statdat.statistics.sk/cognosext/cgi-bin/cognos.cgi?b_action=xts.run&m=portal/cc.xts&gohome= ↑
9. Institut zaměstnanosti (2020) ↑
10. Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny (2020) ↑
11. Eurostat (2020b) ↑
12. Chovanculiak (2019) ↑
13. Ďurana (2018) ↑
14. Koršňák (2018), s. 1 22–27 ↑
15. Eurostat (2020a) ↑
16. OECD (2020) ↑
17. Gonda (2019) ↑