29.11.2018
Redakce
0
Kategorie: Historie

Když se soudruzi vraždili navzájem. Před 66 lety byl odsouzen Rudolf Slánský a dalších deset komunistů k trestu smrti

Sdílejte článek:

SM

Rudolf Slánský a dalších třináct vysoce postavených komunistů bylo v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem odsouzeno k trestu smrti oběšením.

[ad#textova1]

,,Psovi psí smrt!”, tato mrazivá věta mimo jiné předznamenala osud generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, který byl spolu s třinácti dalšími komunisty souzen v procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem ve dnech 20. – 27. 11. 1952.

Vyfabrikovaný proces s vysoce postavenými komunisty v poúnorovém totalitním režimu dokladoval zrůdnost konstrukce politických procesů, v nichž tentokrát uvízli sami komunisté, kteří se podíleli na likvidaci svých politických odpůrců a také svých soudruhů.

Po vyhlášení Stalinovy doktriny o zostřování třídního boje došlo na hledání zrádců a špionů ve vlastních komunistických řadách. V Maďarsku byl v roce 1949 odsouzen k trestu smrti Laszló Rajk, ministr vnitra a zahraničních věcí. Tento politický proces představoval jakousi ideologickou šablonu pro to, aby se hledali další ,,Rajkové” v zemích sovětského bloku, kteří úmyslně podrývají výstavbu socialismu a provádějí soustavnou podvratnou učinnost. Na přelomu roku 1949 a 1950 tak začala i v Československu ,,špionománie” a KSČ, která držela absolutní moc, intenzivně hledala svého ,,Rajka” ve vlastních řadách, protože někde tam podle Stalinovy ideologické šablony musel být. A mohl to být opravdu kdokoli, i předseda KSČ Klement Gottwald, který měl z Moskvy takový strach, že se uchýlil k ještě větší konzumaci alkoholu.

Proč však padla volba československého ,,Rajka” zrovna na generálního tajemníka ÚV KSČ Slánského? Rozhodnutí, které přišlo z Moskvy, souviselo se změnou mezinárodní situace. Poté, co SSSR zhodnotil, že nebude moci zasahovat mocensky do nově ustaveného státu Izrael tak, jak by chtěl a potřeboval, zaujal spolu s dalšími státy východního bloku otevřenou protiizraelskou a antisionistickou politiku. Po této změně se začala smyčka kolem Slánského, který byl po léta věrným Gottwaldovým spojencem, nebezepčně utahovat. Slánský byl totiž židovského původu, což té doby nikomu nevadilo. Nicméně nyní v atmosféře ,,špionománie” a hledání nepřítele v řadách KSČ, to už byla velmi přitěžující okolnost. Slánský si tento fakt uvědomil až pozdě. Koneckonců 11 ze 14 obžalovaných v monstrprocesu bylo židovského původu.

Prvním zlomem bylo jeho ,,odstranění” do vlády na post náměstka předsedy vlády, což pro tak stranicky vysoko postaveného komunistu znamenalo jediné – soudruzi mu přestávají věřit. Tam vydržel jen dva měsíce, než byl 23. listopadu (shodou okolností na Gottwaldovy narozeniny) zatčen a odvezen do ruzyňské věznice. Když viděl bezvýchodnost své situace, pokusil se neúspěšně spáchat sebevraždu. A zde se rozběhla stejně jako v procesu s Miladou Horákovou politická a soudní mašinérie kombinovaná s fyzickým násilím a obrovským nátlakem, kdy vyšetřovatelé Slánského při mučení nutili se přiznat k tomu, že byl špion, který spolupracoval s britskou tajnou službou.

Paradoxem bylo fakt, že Slánský se měl doznat ke zločinům, které nikdy nespáchal. Slánský se nakonec po mučení přiznal, že byl špionem, trockistou, prováděl velezrádnou, sabotážní a záškodnickou činnost proti republice. K tíži mu pak byly přičteny i takové absurdní činy, že chtěl otrávit Klementa Gottwalda, nebo že mohl za války za smrt Jana Švermy.

V samotném procesu pak museli obžalovaní doslova ,,papouškovat” naučené výpovědi, které měli od vyšetřovatelů ,,zadány”. Nikdo se nesměl od nich odchýlit. Stejně jako v procesu s Miladou Horákovou i zde hlasitě promluvil organizovaný ,,hlas lidu”. Do soudní síně přicházely denně stovky žádostí, které žádaly pro zrádce nejvyšší tresty. 27. listopadu 1952 padly rozsudky, které byly drakonické. Státní soud na Pankráci odsoudil k trestu smrti 11 obžalovaných, kromě Slánského také Bedřicha Gemindera, Ludvíka Frejku, Josefa Franka, Vlada Clementise, Bedřicha Reicina, Karl aŠvába, Rudolfa Margoliuse, Otto Fischla, Otto Šlinga a André Simona. 3. prosince 1952 byla popravy vykonány. Popel popravených byl pak roztroušen příslušníky StB na silnicích.

Takto skončil život Rudolfa Slánského, nejbližšího spojence a kamaráda Klementa Gottwalda, který svého ,,soudruha” bez milosti obětoval, jen aby se našel domnělý nepřítel, který ve skutečnosti neexistoval. Gottwald se sám velmi obával v této době o svůj život, když našel v pracovně odposlouchávací zařízení. Komunistický prezident však Slánského přežil o pouhé čtyři měsíce, když 14. 3. 1953 umírá na prasklou výduť aorty.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Zdroj: securitymagazin.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (13 votes, average: 4,08 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky