Myšlení zakazovat nejde

Bohužel jsme se řídili heslem “nejsme jako oni”.

Já jsem si tenkrát to “nejsme jako oni” vykládal tak, že nebudou probíhat nespravedlivé procesy, že nebudou následovat nové hony na čarodějnice a neupadneme do mstivého bezpráví, že ale budou stíháni a před spravedlivý soud budou postaveni konkrétní viníci, jak jednotliví zločinci, tak jejich strana.

Bohužel se naše porevoluční politické a právní autority rozhodli, že nebude stíhán nikdo, vše bude humanisticky odpuštěno, tyranie a diktatura se nebude nazývat svým pravým jménem, “komunismus”, na které jsme zřejmě měli zapomenout, ale stane se z něho jakási abstraktní neuchopitelná “Totalita”.

KSČ si změnila jméno na KSČM a dosáhla toho, že je sice všeobecně považována za nástupkyni KSČ, ale je jí dovoleno, tam kde je to pro ní výhodné, zapřít svou odpovědnost za čtyřicet let své vlády a prohlašovat se za moderní demokratickou stranu. Přiznám se, že se mi to nechce věřit a že bych nerad dal KSČM možnost to dokázat. Nic v její historii mně nepřesvědčuje, že si tu druhou šanci zaslouží a že pokud ji dostane, nehrozí pro naší demokracii žádné nebezpečí.

Ne opravdu nejsem mstivý a vidím mezi bývalými členy strany dost těch jednotlivců, kteří svým životem a prací v posledních třiceti letech jasně dokázali, že si druhou šanci zaslouží. Nebránil bych se ani jejich účasti na vládě.

Ale je mi divné, že máme bývalé členy strany na hradě ve Strakově Akademii, v čele ministerstev a ústředních orgánů vlády, v diplomatických službách, ve Státní správě, v Nejvyšším soudu a množství soudů nižších, ve velení armády a bezpečnosti a v diplomatických službách. Je jich přílš moc na to, abych uvěřil, že ani po třiceti letech nemáme odborníky a politiky bez té rudé známky na čele, že jsme je nedokázali za třicet let získat, vyškolit a dát jim příležitost.

A že se ve všech případech, kdy na těchto postech sedí bývalí komunisté, jedná právě o ty jednotlivce, kteří dokázali, že si druhou šanci zaslouží, protože “nejsme jako oni”.

Zdá se mi spíše, že nám hrozí v nepříliš daleké budoucnosti, že nám dokáží, že “jsou jako oni.”

Zdá se mi totiž, že zatím svým pomalým prorůstáním do státních a politických institucí mění charakter státu a společnosti, že nas nespojují, ale rozdělují a že opět nevládneme my jim, ale oni nám.