28.2.2014
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Může být někdo překvapen severokorejskou komunistickou genocidou?

Sdílejte článek:

OD: AUSTRALIAN TEA PARTY 28|02|2014

 

Až 3 miliony lidí bylo režimem usmrceno od počátku komunistické vlády v Severní Koreji. Ale ony všechny komunistické vlády mají za sebou dlouhou historii genocidy, chudoby, hladu, poprav, nucených prací a dalších nechutných věci ke zničení jednotlivce. To jsou společné rysy v komunistů v celé historii a Severní Korea není výjimkou.

 

[ad#hornisiroka]

 

V minulém století jsme měli ztráty na životech okolo 90 milionů lidí z komunistických režimů Mao Ce-tunga, Stalina, Pol Pota, původní ruské bolševické revoluce a mnoho dalších, které zde nejsou uvedeny. To jsou jen úmrtí, stovky milionů lidí bylo skutečně zotročeno. 

 

Proces ničení kulturní identity, tříd, individualit a právo řídit vše kontrolující centrální vládou můžeme vidět v dnešním světě levicových politických stran i médií hlavního proudu – pomalu, ale vytrvale postupující kulturní marxismus, který ponechává otevřené dveře do komunismu, jak opakovaně ukázaly dějiny.

 

Dlouhodobým cílem zničení kultury a nepohodlné společenské třídy je vytvořit poslušné občany státu, v podstatě stejným způsobem jako když mravenci slouží své královně. Třídy sice budou vždy existovat i v komunismu, ale vždy to skončí tím, že silná ústřední vláda bude mít naprostou nadvládu nad svými lidmi, ale právě na úkor lidí. Utopický svět Karl Marxe předvídal, že vytvoření  beztřídní společnosti je nemožné, protože silné centrální řízení musí vždy existovat. To bude vždy držet kontrolu, potlačovat individualitu a zotročovat to lidi ve jménu pokroku státu.

 

To, co je znepokojující je relativně klidné mediální a politické krytí takových socialistických zvěrstev i té ideologie, srovnatelné s nacismem, kterou má Západ hluboce zakořeněnou jako nejodpornější věc, jaká byla kdy vytvořena. Dáváme rudým velmi lehkou šanci k historickému zapomnění jejich zvěrstev, která jen opatrně zmiňujeme v našich školních osnovách, diskusích či reálné politice. Podobně znepokojující je například také financování islámských fundamentalistů na Blízkém východě a označovat je jako “bojovníky za svobodu”.

 

Je sice hezké, že OSN konečně přijala opatření proti severokorejským zločinům proti lidskosti, ale přesto, že je dnes možno zkoumat tábory smrti z vesmíru, trvalo mnoho let než učinila alespoň toto. Dokonce i poté co KLDR navíc ještě stále více haraší jadernými zbraněmi.

 

 

Příběhy, které jsme slyšeli od obětí severokorejských koncentračních táborů dle “Zprávy vyšetřovací komise pro lidská práva v KLDR”:

 

Svévolné zadržování a mučení

 

Zatímco Severní Korea popírá, že systém tzv. kwanliso tajných vězeňských táborů ještě existuje, uvádí se ve zprávě, že na základě svědectví přeživších (spolu se satelitními mapami) má drtivé důkazy opaku. Odhaduje, že mezi 80.000 až 120.000 politických vězňů je stále drženo v koncentračních táborech, mnoho “zmizelo”, což znamená pro jejich rodiny, že nikdy nevíte kam šli, nebo co se s nimi stane v budoucnosti, a to i v případě, že zemře ve vazbě.

 

Zpráva konstatuje, že zatímco se zakazuje praxe zasílání celé rodiny, nebo několik generací rodiny, do táborů pro předpokládané politické zločiny spáchané jedním členem, je sice méně častá, ale stále skutečná.

 

Dál popisuje brutální a nelidský režim v táborech, se systematickým mučením, popravami, znásilňováním a “popřením reprodukčních práv prosazovaných prostřednictvím trestu, nucenými potraty a zabíjením novorozeňat”. 

 

Hladovění a odmítání práva na potraviny

 

Severní Korea zažila strašlivé hladomory v roce 1990, částečně v důsledku přírodních podmínek, ale i kvůli špatnému hospodaření státu. Odhaduje se až 3 miliony obětí. Zpráva však dochází k závěru, že i v tomto případě severokorejský stát se používá přístup k potravinám opět jako způsob, jak ovládat obyvatelstvo.

 

Během nejhorších období hladomoru komunistický stát zabránil dodávkám mezinárodní potravinové pomoci tím, že si kladl podmínky, které nebyly založeny na humanitárních aspektech, zatímco v internačních táborech se hladovění  používá “jako prostředek kontroly a trestu”, což vede k mnoha úmrtím.

 

Svoboda myšlení

 

Svoboda myšlení a svědomí je téměř v Severní Koreji zcela neznámá, stát má  “absolutní monopol na informace a úplnou kontrolu organizovaného společenského života”. To je přes “všeobjímající indoktrinaci” stroj sloužící od dětství k šíření oficiální kultu osobnosti a vyrábění absolutní poslušnost nejvyššímu vůdci.

 

Zatímco taková politika je vynucená přísnými limity pro všechny,  stále více lidí má přístup k médiím z Jižní Koreje a Číny. Přístup k takovým informacím je státem však stále trestán.

 

Zahraniční únosy

 

Severní Korea praktikuje politiku únosů lidí z jiných zemí, zejména v Japonsku a Jižní Koreji, pro účely získání informací o životě v těchto zemích. Zpráva dochází k závěru, že více než 200.000 lidí, včetně dětí, bylo uneseno z jiných zemí do Severní Koreje. Severokorejci, kteří emigrovali do Číny jsou také často uneseni a vráceni zpět.

 

Diskriminace

 

Společnost KLDR je organizována na sociálním a politickém systému “songbun” kdy stát rozhoduje kde lidé mohou žít a jak, jakou práci mohou dělat, jaké mohou získat vzdělání a dokonce i koho si mohou vzít. 

 

Nedostatek volnosti pohybu

 

Severokorejci nemají prakticky žádné právo cestovat do zahraničí – ti, kteří uprchnou do Číny jsou často navráceni zpět a mučeni nebo vězněni. Přístup do Pchjongjangu  a dalších velkých měst je silně omezen. Často můžete vidět celé rodiny, které jsou vyhnány z města, pokud jeden její člen udělal “něco špatného” – například když dítě na ulici hledá něco k jídlu … 

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: austeaparty.com

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky