Pře
14.10.2015
Kategorie: Společnost73 přečtení

Ministryně absurdní komedie

Sdílejte článek:

IVAN BEDNÁŘ 14|10|2015

Michaela Marksová. Ministryně „zraje“ jako staré víno. Po několika menších peripetiích sahá v poslední době po palmě mistra absurdní komedie.

Jsem nepotřebný. Zbytečný. K ničemu. Alespoň v očích ministryně Michaely Marksové (ČSSD), která dělí lidi na potřebné, a pochopitelně ty druhé, tj. logicky nepotřebné. Ale nestěžuji si. Kdyby byl, nedej Pánbůh živnostník, byl bych na tom ještě hůř. Byl bych parazitem. Alespoň to tvrdí ministr Jan Mládek (ČSSD).

 O potřebné se Marksová pečlivě stará, na nepotřebné ani nepomyslí.

[ad#hornisiroka]

Příkladem budiž koncepce sociálního bydlení, kterou předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí a kterou schválila vláda. Už se připravuje zákon. Má být hotov do konce pololetím příštího roku. Návrh počítá se třemi stupni bydlení pro potřebné – s krizovým bydlením, sociálními byty a dostupnými byty. Jejich fond by měla vytvořit obec. Kde je má ale obec brát?

Takže se nejspíš brzy dočkáme toho, že budou chodit domovní důvěrnice (zasloužilé členky sociální demokracie) a určovat, jaký byt je vhodný pro krizové bydlení, jaký pro sociální byt a jaký je byt dostupný. Mohli by, tak jako za bolševika, také kontrolovat, zda je byt plně využit, zda nájemce náhodou nebydlí v nějakém moc velkém bytě. V tom případě je pomoc snadná. Přidělíme mu tam potřebného nájemníka. To si vynutí i jiný zákon – na kolik metrů čtverečných má nárok jeden nepotřebný člověk. Faltýnek s Babišem by k tomu mohli dát přílepek, že zákon se nevztahuje na zaměstnance Agrofertu.

1600641_h

To už tady přece za komunistů bylo. Pořád si říkáme, že se vše postupně a nenápadně vrací do dob byrokratického ovládání občanů, že postupně ztrácíme svoje svobody a stále víc se kolem nás roztahuje stát, řízený moudrou sociálně demokratickou stranou. V praxi to ale vidět nechceme a jako dítě, které si myslí, že nepříjemná věc zmizí tím, že si zakryje oči a nebude ji vidět, zavíráme oči v bláhové naději, že to není pravda.

Je to pravda a je krutá.   

Pamatuji se, jak jsme si koncem sedmdesátých let pořídili chalupu. Jednalo se o prázdné stavení, ve kterém nikdo už dlouho nebydlel. Tomu odpovídal její stav. Když jsme chalupu dali jakž takž do pořádku, že se v ní dalo bydlet, přihlásil se stát a chtěl nám přidělit nájemníka. Jezetdé potřebovalo pracovní síly a nemělo pro ně byty. Tak měla posloužit rekonstruovaná chalupa.

Dalo dost práce (a také to něco stálo na různých všimných a pozornostech pro úředníky) než jsme dosáhli vyjmutí chalupy z bytového fondu a tím jsme se nebezpečí nuceného nájemníka zbavili. Vyprávějte to dneska mladým, jak to tehdy chodilo.

O nepotřebných není v koncepci Michaely Marksové ani slovo. Fanatické feministce, revolucionářce a bojovnice za práva menšin, podporovatelka gender-ideologie či homosexuálů a dalších sexuálně nemocných (s Dientsbierem ruku v ruce). Ti všichni jsou potřební.

[ad#velkadolni]

 K čertu s těmi nepotřebnými, byť je jich většina. Vystěhovat je z jejich bytů a umístit tam potřebné. Nepotřební mohou jít bydlet třeba pod most. Ale tím se z nich stanou potřební. A budou se moci vrátit zpátky do svých bytů.

Chápete jak je to absurdní?

ZDROJ: Ivan Bednář

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
73 přečtení
(21 votes, average: 4,81 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.