Pře
31.5.2018
Kategorie: Politika16 přečtení

Ministr pro zájmy zahraničí?

Sdílejte článek:

PETR ROBEJŠEK

Když se ponoříme do myšlenkového světa pravděpodobného ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD), tak začneme pochybovat o tom, zda si národní zájmy neplete se zájmy jiných národů.

[ad#textova1]

„Ale to už je přece dávno“

Poválečný německý kancléř Konrad Adenauer řekl: „Nestarám se o moje včerejší žvásty.“ Podobně velkoryse hodnotí své minulé chování i Miroslav Poche. V roce 2015 hlasoval v Evropském parlamentu pro přijímání migrantů a pro povinné kvóty. Ale nedávno poslal svým spolustraníkům dopis, ve kterém píše, že je proti přijímání migrantů a proti kvótám. Když se ho na tento rozpor ptaly novinky.cz odpověděl zcela v duchu Adenauerovy zásady.

„To bylo hlasování v dubnu 2015. Nebylo nijak legislativně závazné.“ Takže vlastně o nic nešlo, že ano. Moc rád bych věděl, podle čeho se pan Poche rozhodoval? Hodil si kostkou, nebo vážně přemýšlel o důsledcích přijímání migrantů? Omluvit lze cokoliv. A to politici umí dobře. Avšak zlehčování svého vlastního jednání nic nemění na tom, že má vždy důsledky.

Politik si musí na prvním místě položit otázku: „K čemu to co dělám povede?“. A pak nutně zjistí, že hlasování o migračních otázkách není nezávazné kývnutí na číšníka.

Poche v roce 2015 hlasoval v souladu se slabošskou politikou tehdejšího sociálně demokratického vedení. Oslabil tak českou pozici a přispěl ke vzniku dojmu, že naši reprezentanti v EU nemají jednotný protiimigrační názor. A to nemluvím o tom, že hlasování pro povinné kvóty byl výraz přezíravého postoje k našim občanům, kteří jasný většinový názor měli a mají.

Dublin IV

Karierismus a názorové kličkování si možná může dovolit prostý poslanec, ale určitě ne ministr zahraničí v době, kdy se jedná o přežití západní civilizace. Jaký je vlastně vnitřní kompas budoucího ministra? Jak bude jednat v souvislosti s Dublinem IV? Prý tvrdě, ale můžeme se na to spolehnout?

Od Pocheho opět slyšíme nezávazné floskule. „Je evidentní, že členské státy jsou v této otázce velmi rozděleny. Jsem přesvědčen, že Dublin IV je v současné podobě neprosaditelný.“

Znamená to, že ministr zahraničí Poche bude s jinou podobou Dublinu IV souhlasit? Nebo bude respektovat skutečnost, že většina občanů, které má zastupovat, je proti tomu, abychom migranty z nesourodých civilizačních okruhů vůbec přijímali.

Jakou záruku máme, že Poche pro trochu obroušený, ale pro většinu našich lidí přesto nepřijatelný Dublin IV nebude hlasovat? Již jednou přece kvóty podpořil. A při čtení rozhovoru pro novinky.cz získáme dojem, že ten, kdo vezme do úst pojem národní zájem, tak je pro pana Pocheho „nacionalistický a a xenofobní“.

Mlžení o euru

Zvláštní kapitolou jsou názory možného ministra na referendum, které by se daly shrnout asi takto. Na to prostě naši lidé nemají hlavu. Občané sice byli ještě v roce 2003 dost chytří na to, aby v referendu rozhodli o vstupu do EU. Ale dnes již o mezinárodních otázkách rozhodovat neumí.

Miroslav Poche tak dokazuje, že je pohodlně zabydlen ve vládnoucí vrstvě, která má přehnané představy jak o svých intelektuálních a morálních schopnostech, tak o svém právu řídit společnost.

Poněkud podivně ale působí jeho tvrzení, že o přijetí eura by se referendum konat mohlo. To prý „není výsostně zahraničněpolitická záležitost“. Jeho argumenty pro přijetí společné měny ale dokazují, že má v této oblasti dosti podstatné vědomostní mezery. Říká kupříkladu: „Myslím, že euro má jednoznačně pozitivní přínos, a budu chtít otevřít debatu mezi vládou, veřejností a podnikateli o přínosu eura.“

Ptám se, kde pan Poche žije a jestli zaznamenal třeba to co se právě děje v Itálii. Tato země je ve velkých potížích a má nepochybně potenciál k tomu aby eurozónu vyhodila do povětří. Aspoň zmínku o těchto problémech bych přívítal, protože bych se pak nemusel bát, že budoucí ministr zahraničí není dost kompetentní.

Kdo vládne Evropě?

Neklid ve mně budí i to, že k tématu eurozóna a naše členství v ní opakuje Poche obvyklé bezobsažné floskule. K nim patří, často používaný a přesto chybný argument o možnosti malých členských zemí „ovlivňovat monetární a finanční politiku Unie.“ Budoucí ministr pravděpodobně nezaznamenal, že vliv na dění v eurozóně mají Německo, Francie, Brusel a Evropská centrální banka. Země naší velikosti, a to i ty hospodářsky silnější, jsou odsouzeny k tomu, aby v otázkách zásadního významu většinou pouze přihlížely.

Obavy ohledně chování možného ministra zahraničí budí i to, že místo aby jasně odpovídal, utíká se k opotřebovaným a nicneříkajícím argumentům. Euro je prý potřeba proto, abychom se opět „přiblížili k jádru EU, které se nám vzdaluje.“ A opět ani slovo o tom, jestli jádro EU právě vzkvéta nebo se rozpadá.

Rád bych panu možnému ministrovi zahraničí vzkázal toto: Ve skutečnosti mohou malé země v EU buď otevřeně prosazovat jednoznačně národně orientovanou politiku, jako to umí třeba Irsko, nebo se podřídit vůli silnějších a zakrývat to patetickým řečněním o solidaritě nebo o jádru EU. Miroslav Poche by byl zřejmě zástáncem druhé cesty. My ale potřebujeme ministra, který prosazuje národní zájmy a ne ministra, který by přihlížel prosazování zájmů jiných národů.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Petr Robejšek

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
16 přečtení
(26 votes, average: 5,00 out of 5)

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.