Macronova předběžná kapitulace

Francouzský prezident slíbil ve svém pondělním projevu řadu ústupků. Otázka zní: jak je zafinancovat?

Čtvrthodinový televizní projev z desátého prosince, první po dlouhé době, se místy poslouchal skoro jako Macronovo vyznání lásky francouzskému národu. (Zda je tato láska opětována, toť otázka.)

Kompletní projev se simultánním anglickým tlumočením najdete zde.

Vynechejme nyní fráze. Skutečně zajímavé jsou ekonomické sliby, které Macron při své řeči učinil. Příslušný kus projevu začíná kolem sedmé minuty záznamu. Komu se to nechce několik minut poslouchat, stručný výtah v angličtině na stránkách BBC a česky zde:

1. Majetková daň, osekaná loni o 70 procent, nebude znovu zvýšena na původní úroveň.
2. Daňová úleva na mzdě (prime d’activité) bude větší, čímž se čistá minimální mzda zvýší o 100 eur měsíčně. Náklady neponesou zaměstnavatelé, ale státní rozpočet v podobě nižších daní z příjmu.
3. Firmy budou pobídnuty k tomu, aby zaměstnancům poskytly vánoční bonus, který nebude zdaněn.
4. Mzda za práci přesčas rovněž nebude zdaněna. (To už kdysi zavedlSarkozy a Hollande to opět zrušil.)
5. Bude vzato zpět zvýšení daní pro méně bohaté důchodce. (Ve Francii se totiž důchody daní! Zlatá Česká republika, kde se to týká jen velmi vysokých důchodů.)

Francie má poměrně vysokou minimální mzdu, jednu z nejvyšších v Evropě (srovnání na mapě). Pracuje za ni hodně lidí – každý desátý zaměstnanec na plný úvazek v soukromém sektoru a ještě více těch částečně úvazkových, cca 1,7 milionu lidí. To je opět něco, na co u nás nejsme zvyklí, v ČR pobírají minimální mzdu pouze 3 procenta zaměstnanců.

Není tedy divu, že včerejší Macronovy přísliby jsou drahé. Podle ministra Oliviera Dussopta, který se stará o rozpočet, vyjdou celkově na 8 až 10 miliard eur. Reálně tak hrozí, že francouzský rozpočtový deficit překročímaximálně povolená tři procenta HDP. (Loni činil 2,6 % HDP, první pokles pod tříprocentní hranici po deseti letech.)

Takový návrh rozpočtu by Evropská komise správně měla odmítnout kvůli nedodržení maastrichtských kritérií, stejně jako před pár týdny odmítla ten italský.

To bude ještě zajímavé. Lehce jsem si vzpomněl na Bohuslava Sobotku a jeho nesmrtelný výrok z roku 2003, rok po volbách, které ČSSD vyhrála.

„Ty sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí.“

Nechci říkat, že to tak nevyhnutelně dopadne, ale mohlo by.