
Když vy dlaždičky, tak my …
JINDŘICH KULHAVÝ
Boj o to, kdo uzavře Hormuzský průliv, už připomíná komedii. Írán se vcelku právem považuje za toho, kdo úžinu právě ovládá a de facto spravuje její využití, protože jedině tak může aspoň částečně získat refundace za americko-izraelským bombardováním zničený majetek. Američané zase nutně potřebují aspoň nějaký úspěch v konfliktu s Íránem, protože zatím se jim mimo ničení a zabíjení často civilistů ničeho dosáhnout nepodařilo.
Nyní už je jasné, že v celé té válce šlo USA především o další ropu a o dohled nad ní. Írán zásobuje především Čínu a Indii, Arabové zase Evropu a dosud se obchodovalo v petrodolarech. Změnou v měně používané v obchodném styku by hodnota dolaru výrazně poklesla. Což by se Spojených států dotknulo mnohem více než nějaké nedořešené vztahy mezi Izraelem a Íránem. Izraelci mají problémy se všemi sousedy, chybí jim větší území a doslova by nejradši zašlapali do země všechny okolní muslimské národy. Útok na Írán byl souhrou několika důvodů, nicméně rozhodně dopadl jinak, než si jeho strůjci představovali.
Momentální stav, kdy Íránci umožňují proplutí jen některým lodím, která však chtějí Američané blokovat, může vyeskalovat v mnohem větší problémy. Třeba čínské lodě. Jedna strana je preferuje a druhá by je zadržovala, což může být pozváním čínských námořních sil do oblasti. Ostatně Rusové v jiných vodách už své lodě také doprovází. Takže proč by to neudělali Číňané? Navíc přítomnost amerických vojenských plavidel je provokací pro íránské zaměřovače. Tady ten klid jen tak nebude. A ceny ropy zase porostou.
Podobně schizofrenní situace je kolem summitu NATO v Ankaře. Petr Pavel se snaží vypadat tvrdě, ale většího klauna jsme na Hradu ještě neměli. Libtardí křik rozléhající se českými lužinami je až hysterický, nicméně vláda je hlavním elementem určujícím zahraniční politiku. Riziko, kterým je politikaření Petra Pavla, by mohlo být v případu jeho účasti příliš veliké. Bláboly, kterými se často prezentuje, dokážou omámit některé naše spoluobčany, ale ve světovém měřítku se jedná o nepřiměřenou míru ostudy. Nepotřebujeme, aby souputník dalších morálně-inteligenčních elit typu Nerudové, Pekarové Adamové, Němcové, Jakoba a jim podobných stvoření prezentoval své zahraničněpolitické myšlenky a skvosty na mezinárodních plénech.
Pavel s Kolářem narazili na protivníky, kteří jsou jim mocensky přinejmenším rovni, v reálu mají možná ještě větší práva. Pavel si je naštval dopředu či na začátku panování. Babiše těsně porazil ve volbě prezidenta, navíc možná s jistou pomocí, Turka odmítl jmenovat prezidentem, s Macinkou jsou také ve válce a uřvaní herci závislí na dotacích či zpitomělí publicisté mu prostě i přes největší snahu udržet lesk pošramocený lhaním, politickou minulostí a sebestředností vrátit nedokážou. Navíc Pavel je více ukrajinským prezidentem než českým. Takže zastupovat Českou republiku v Ankaře budou vhodnější politici, kteří nebudou plácat nesmysly a stavět proti sobě i ty nejmocnější. Pavel to nebude. Tedy aspoň doufáme v jistou konzistenci vládních názorů.
- Když vy dlaždičky, tak my … - 16.4.2026
- Jestli už jsme zralí - 16.4.2026
- Evropská komise je impotentní v pomoci členským státům. Pro Ukrajinu obětuje vše - 16.4.2026


Nejhorší je, že na tom blokování nakonec vydělají američtí těžaři a americké ropné společnosti, od kterých budeme brát více. EU by si měla uvědomit, že pokud se nedohodne s Ruskem, tak si s ní USA vytře zadek.