11.2.2022
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

 Kdo vzpomene na republiku Tannu Tuwa?

Sdílejte článek:

VLADIMÍR KŘÍŽ

Existovala kdysi jedna zemička u jezera Issyk Kul, která  si po první světové válce a bolševické revoluci dovolila vyhlásit samostatnost. A jelikož doba byla bouřlivá a představitelé tohoto malého státu prohlašovali i v názvu svou loajalitu k velkému rudému sousedu , byla jim tímto státnost velkomyslně ponechána – dokonce i Stalinem, který ji respektoval až do roku 1944. Takže Tannu Tuwu jsem našel i v prvorepublikovém přehledu tehdejších států světa, které ji zřejmě braly docela vážně.  

Asi se to dost  podobalo vztahu dravé šelmy se sousední myší, který možná nějakou chvíli vydrží , dokud šelma potřebuje. A pak stejně dojde k tomu, že myšku nakonec sežere , když splnila svou roli. Takže k tomu došlo rok před koncem války, kdy už měl zřejmě sovětský diktátor všecko jasné a na nikoho se už rozhodl se neohlížet.  Tannu Tuwu prostě zabral a připojil, jak to měli ostatně Rusové ve zvyku už z doby carů. Co na tom, že to vždycky nešlo tak lehce, jako v tomto případě, kdy prezident Tuvinské republiky a její vláda zmizeli a zřejmě zahynuli někde ve stalinského Gulagu ?  

Takže- kdo si vzpomene na nějakou samostatnou zemičku Tannu Tuva. Snad jen na Labutě nad jezerem Issyk Kul . To vše je hodně daleko a co moloch zachvátil , už nevrátí. Alespoň bychom tedy měli vzpomenout na naši Podkarpatskou Rus. Tu část našeho státu , kde žili  v dobách Masarykovy republiky vcelku svorně Rusíni ,Židé , Maďaři atd. A kam jezdili Ivan Olbracht a také mnozí trampové  do divočiny lesů a oborohů. O které psal Karel Čapek. Součást našeho tehdejšího Československa, kde lidé na někdejší republiku dodnes vzpomínají a snad si jí mnozí i váží, protože byla demokracií, která i jim poskytovala všeliké možnosti . A kterou i nakonec spolu s naší armádou do posledka někteří bránili. 

Takže při vzpomínkách na Tannu Tuvu bychom jako na další rozhodně neměli zapomenout na naši Podkarpatskou Ukrajinu. Přestože nám bylo garantováno obnovení našeho státu v předválečných hranicích, tohle Stalina nezajímalo. Část našeho státu, Podkarpatskou Ukrajinu, si násilím připojil roku 1945, když předtím dal vyhnat naše úředníky a četníky z našeho území! A dodatečně si to dal odsouhlasit jako dar. To už asi naší vládě nic jiného nezbývalo, než vzdát se významné části NAŠEHO území, kusu NAŠÍ  republiky!

To samozřejmě krvavému diktátorovi nebylo dost. Rozhlížel se po okolí. A napadlo ho Mongolsko se sice silně  levicovou vládou, ovšem rovněž samostatný stát. Proč ho nepřipojit a nerozšířit tak rudé impérium o velký kus Asie, když už měl půl Evropy. A tak se obrátil na mongolskou vládu, která ochotně ( nešlo odmítnout) uspořádala referendum o připojení k velkému bratru. Tentokrát ovšem Stalin tvrdě narazil, protože Mongolové v roce 1946 velkou většinou odmítli stát se součástí SSSR. A tak si samostatnost svého (dlouho vazalského státu) přece jen uhájili.

Po dlouhé době pak už v současnosti Krym. A Donbas. A snad pak celou Ukrajinu. A pak … Tak nezapomínejme na Tannu Tuvu.  Na to všecko předtím. Je to smutné a poučné. 

                                                                                                   

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 2,39 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky