Kdo nepracuje, ať nejí (2)

Trocha statistiky na úvod

• K 30. červnu 2020 měla Česká republika 10 699 142 obyvatel
  • Z toho 1 701 164 (15,9 %) byli nezletilí do 15 let
  • 6 900 946 (64,5 %) byli lidé v produktivním věku
  • 2 097 032 (19,6 %) byli lidé v postproduktivním věku 65+
• Výdaje státního rozpočtu (2019) činily celkem 1 505 359 071 851 Kč
  • Z toho Ministerstvo práce a sociálních věcí z něj vyčerpalo 637,191 mld. Kč (42,328 % všech výdajů státu)
  • Z toho nejmasivnější část, 601,9 mld. Kč (40 % výdajů státu) činily sociální dávky (tj. vč. důchodů!)
  • Z toho na důchody bylo vydáno 472,5 mld. Kč (31,39 % výdajů státu, 74,15 % z rozpočtu MPSV)
  • A na jiné sociální dávky bylo vydáno 129,4 mld. Kč (8,6 % výdajů státu, 20,31 % z rozpočtu MPSV)

Případová studie

Výdaje státního rozpočtu se dělí podle několika kritérií, z nichž jedním jsou takzvané mandatorní výdaje. Mezi ně patří výdaje na průběžný důchodový systém. Není žádným tajemstvím, že ve skutečnosti neexistuje žádný důchodový účet (ani to, že jej Klaus kdysi vykradl). Důchodovým účtem se ve skutečnosti rozumí rozpočtová kapitola, která podle údajů uvedených výše činí plných 31,39 procenta všech státních výdajů, 472,5 mld. Kč.

Stejně tak není žádným tajemstvím to, že ačkoliv v posledních dvou letech vykázaly vlády saldo této kapitoly, průběžný důchodový systém je čím dál tím větším strašákem a bez jeho důkladné reformy je vzhledem k demografii společnosti zřejmá jeho neudržitelnost. V současné době je vypláceno 3 506 002 důchodů celkem 2 896 973 osobám (21,02 % důchodců pobírá více než jeden důchod — kromě starobního i vdovský, sirotčí apod.).

Oficiální data uvádějí, že průměrný důchod činil 13 377 korun, přičemž o struktuře výše vyplácených důchodů vypovídá graf 3.

Jen na okraj je třeba poznamenat, že hranice tzv. příjmové chudoby pro samotného člověka činila loni v ČR 11 963 korun!!!

Navrhovatelé nepodmíněného příjmu ponechávají rouškou tajemství zahaleno, jaká by měla být výše tohoto příjmu. Z jedné strany hovoří o zajištění „důstojného života“, ale na druhé straně si jsou (snad) vědomi, že nemůže být zase extrémně vysoká, její výše se prý musí najít experimentálně.

Protože navrhovatelé nepodmíněného příjmu hovoří o tom, že budou zrušeny všechny sociální dávky a budou nahrazeny pouze UBI, musí se to nutně samozřejmě týkat i důchodů. Protože životní úroveň důchodců, jak plyne z grafu vpravo, není žádná extra hitparáda, stanovme experimentálně UBI ve výši průměrného důchodu 13 377 Kč. Zrušme 2,9 milionu průměrných důchodů a nahraďme je za stávajících podmínek 10,7 miliony příjemců UBI.

Prostý součin nám dává výsledný požadavek na výdaje státního rozpočtu s UBI 143,122 mld. Kč měsíčně, ročně 1,717 bil. Kč. To by nám důchodovou rozpočtovou kapitolu zruinovalo prakticky během prvního měsíce. Dokonce by nám nestačila ani celá výdajová stránka rozpočtu a museli bychom hned v prvním roce zaseknout sekeru 212 mld. Kč a na jiné výdaje státního rozpočtu už by nezbyl ani haléř.

Takže tudy cesta evidentně nevede. Zkusme to tedy opačně. Abychom neskončili jako Řecko hned v prvním roce, mějme tedy k dispozici stávající částku na důchodový systém a zaveďme UBI. Prostým dělením dospějeme k ročnímu základnímu příjmu UBI 44 162 Kč tj. 3680 Kč měsíčně. To by nám asi důchodci příliš nepoděkovali. A příjemci UBI by nedosáhli ani na životní minimum. Z toho by nezaplatili ani nájemné. Kde je pak důstojný život? Kde jsou ty jistoty?

Jen pro úplnost dodávám, že v loňském roce činila částka existenčního minima 2440 Kč, životního minima 3790 Kč a minimální mzda 13 350 Kč.

V některých verzích návrhu se hovoří o tom, že děti by pobíraly pouze poloviční UBI. I kdybychom skupinu dětí až do věku ukončení základní školní docházky z nepodmíněného příjmu zcela vyloučili, částka UBI by se zvýšila na pouhých 4429 Kč měsíčně. (Graf 4) A to nemluvím o tom, že mezi 15 a 25 lety mladí převážně studují, tedy jsou ekonomicky pasivní.

Čísla by se o mnoho nezměnila, ani kdybychom nepočítali pouze s kapitolou důchodového pojištění, ale kompletně s celým rozpočtem MPSV. Roční částka UBI na hlavu by vzrostla na 59 555 Kč, tj. na 4963 Kč měsíčně. A pokud bychom opět uvažovali variantu jen pro dospělé, pak 71 676 Kč ročně a UBI 5973 Kč měsíčně. Důchodci by se mohli jít pást na humna.

Jen tak mimochodem: Rozum zůstává stát už jenom nad skutečností, že by UBI pobírali i lidé bez diskuze bohatí, různí velkopodnikatelé a majitelé holdingů, majitelé běžných firem i dobře vydělávající zaměstnanci, ale i poslanci a senátoři ministři, soudci a kompletně celá státní byrokracie. To jako fakt? Proč?

Obdobně z říše báchorek pochází i předpoklad, že na základní příjem se vydělá propuštěním zbytečných úředníků. Podle posledního údaje zaměstnává Ministerstvo práce a sociálních věcí 8805 státních zaměstnanců. I kdybychom uvažovali jen mediánovou mzdu 36 144 Kč, šlo by ročně o „pouhé“ 3,8 mld. Kč, UBI na dospělé by se mohlo zvednout jen o 36 Kč měsíčně. A i kdybychom uvažovali úsporu na technickém vybavení zaměstnanců a náklady na energie a budovy, nevydělalo by to více než něco přes 50 Kč na jeden UBI měsíčně.

Z uvedeného plyne jednoznačně: UBI by nemohl být univerzální pro všechny a musely by se z něj vyčlenit skupiny, například důchodců, kteří by se neobešli bez zvláštního zacházení. Obdobně, pokud by děti neměly být příjemcem, bylo by nutné je evidovat a administrovat. Čímž v podstatě padá argument, že bude možné zeštíhlit státní správu a ušetřit na ní. Pokud by důchody zůstaly tak, jak jsou dnes, rozdělením zbytku kapitoly MPSV (a bez zvýšení daňové zátěže, už dnes enormní) by vycházel UBI pro zbylé dospělé ve výši 1799 Kč měsíčně/hlavu. Hluboko pod existenčním minimem. To nedává žádný smysl.

Další dopady

Ať počítáme, jak počítáme, pokud by se zavedl UBI kryjící požadavky navrhovateelů, muselo by velmi dramatický vzrůst daňové zatížení, anebo by musel stát každoročně hospodařit s hlubokým deficitem až do konečného krachu. Protože to, že se zdaní roboti, je tak dětinský nápad, že je škoda ho rozporovat. Jak můžete zdanit traktor, když nemá peněžní příjem? Takže správný výrok zní, že nezdaníme roboty, ale zdaníme majitele robotů. No a výsledek se dostaví v tom, že to zdraží výrobu produkovanou roboty natolik, že ceny takového zboží budou naprosto nekonkurenceschopné a Číňané se budou jenom smát.

A ještě slůvko k tomu strachu z robotizace: To se jako domníváte, že všichni majitelé firem se v pátek domluví a od pondělí nasadí všude roboty? To zcela jistě ne. Robotizace bude průběžný proces, a jestli ho něco urychluje, pak je to neustálý tlak na růst minimální mzdy, který vyřazuje z pracovního poměru ty nejméně kvalifikované zaměstnance, a právě ti budou nahrazení lacinějším automatem. Naopak je třeba, aby kvalifikace zaměstnanců rostla. Což je v rozporu se současnými kroky ve školství, snižováním náročnosti a s absurdními inkluzemi.

Jedním z dalších argumentů proti zavedení UBI je to, že by enormně vzrostl tlak na zrušení hotovosti, která přece jen do značné míry zajišťuje svobodu nakládání s peněžními prostředky. Protože už dnes se hlavní distributor důchodů, Česká pošta, snaží z bezpečnostních důvodů co nejvíce omezovat roznos hotovosti k příjemcům důchodů. Dalo by se očekávat, že každý jednotlivec by musel mít svůj běžný účet v bance, na který by stát jeho dávky UBI zasílal elektronicky. A odtud už je jen krok ke stoprocentním bezhotovostním platbám. Ostatně v důsledku koronaviru se už dnes mnozí obchodníci snaží kontaktu s fyzickým oběživem vyhýbat.

Nehledě k tomu, že sekundárně bychom se všichni vlastně stali de facto zaměstnanci státu, protože část našeho příjmu by plynula z toho, že jsme občany. A dokonce si umím velice snadno představit, že podle vzoru velkého čínského bratra by vznikl jakýsi sociální kredit, který by postupně mohl dávky UBI snižovat podle toho, jak je který z občanů nonkonformní a například přechází vozovku na červenou, či se s jiným občanem baví o zakázaných věcech, nebo šíří předsudečnou nenávist… Orwell by jenom zíral.

No a samozřejmě ještě jeden důsledek: čím vyšší bude UBI, tím více porostou daně a tím méně lidí bude ochotno pracovat, protože beztak jim většinu jejich výdělku stát zabaví na daních. A umíte domyslet ty populistické závody politiků o přízeň voličů zvyšováním UBI? Takže celý garantovaný příjem (UBI) by se dal charakterizovat pregnantně těmito slovy: koho to baví, ať si pracuje a živí všechny ty, které to nebaví.

Z celého rozboru plyne jediná věc: UBI je od počátku až do konce utopický, ekonomicky nesmyslný záměr, jehož zavedení by mělo za následek nejprve extrémní zvýšení daní, posléze extrémní zadlužení. Až do úplného státního krachu. A pak přijde hlad. Už není komu co brát. Už nikdo nic nevytváří. Všichni, kteří něco vytvářeli, utekli nebo to poschovávali.

A ještě poznámečka: pokud lidé mají příliš mnoho volného času a nemusejí se starat o zajištění vlastního živobytí, mají zároveň příliš usnadněno vymýšlení zhovadilostí a světových revolucí. Vzpomeňme jen na soudruha Marxe, kterého celoživotně podporoval bohatý kapitalista Engels.

Jana Maláčová prohlásila: „Strašně mě unavuje otázka, jestli si to můžeme dovolit a kde na to vezmeme. To je podle mě taková hloupá, plytká diskuse, kde na to vezmeme.“ Mě zase unavuje učit socialisty elementárním ekonomickým souvislostem a jednoduchým aritmetickým operacím.

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá mít žádné jmění, nýbrž aby bylo všechno společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tady hned na první pohled každý, že takové učení je nanejvýš bláznovské a že se mohlo jen vyrojit z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy chtěli z člověka učinit něco buď lepšího, neb horšího, ale vždy něco jiného, než je člověk.“

[K. H. Borovský]

„Když jsme u vás byli, přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není.“

[Bible, 2Te 3,10-11]

A protože jsem byl vychováván ke slušnosti, omezím se na lakonické: táhněte s takovými nápady do prdele, lumpové zlodějští!

•  PeTaX