23.6.2015
Redakce
0
Kategorie: Politika

K demonstraci v Bratislavě

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 23|06|2015

Tak prý nám v sobotu  v Bratislavě řádili fašisti. Tisíce fašistů. Podle organizátorů akce deset tisíc, podle státní televize pět. Srotili se tu, ke svým temným rejdům, pod průhlednou záminkou. Že prý chtějí nenásilnou demonstrací vyjádřit odpor proti bruselským kvótám na přijímání afrických imigrantů a proti islamizaci Evropy. A co horšího, tenhle jejich nenávistný sabat přijely, bohužel, podpořit i stovky zlosynů z České republiky.

[ad#hornisiroka]

Agresivní lůza prý pochodovala ulicemi a vzbuzovala strach. Tisíce holohlavých nácků a fotbalových chuligánů řvaly nenávistná hesla a pak, po rasistických projevech vůdců, se část smečky vrhla na bezbranné sportovce, účastníky mezinárodního cyklistického závodu. Hnus. Zkrátka opilí, agresivní vypatlanci. Však je znáte. Lůza co ničí vlaky, stadiony a vrhá petardy na rozhodčí. Baník, Sparta…

Takhle nějak nám události předkládají mainstreamová media. Když ovšem zapátráme sami, pozorněji a vyhneme se při tom hlavním zpravodajským serverům (které stejně opisují z jednoho zdroje), zjistíme, že tu něco nehraje. Tak například onen útok skupinky MASKOVANÝCH chuligánů na účastníka cyklistického závodu proběhl v lokalitě značně vzdálené od místa konání protestní demonstrace. Obdobně je to i s napadením policistů a nebo té medii tolik zmiňované cizinky.

Zajímavým a pro pochopení věci důležitým faktem je maskování útočníků. Podívejte se pozorně na fotky z akce. Kromě těch oficiálních, třeba zde, nebo na nejrůznější videa, kolující po síti. Na žádných záběrech nemá nikdo z účastníků demonstrace zakrytý obličej. Nikdo. A po celou dobu jak organizátoři, tak i nejpopulárnější řečník, banskobystrický župan Marian Kotleta, opakovaně vyzývali účastníky, aby po ukončení akce a při cestě domů dodržovali zákony a vyhýbali se střetům.  Přesto se pár pošuků krátce po rozchodu maskuje. Vytahují z kapes  poschovávané kukly a po jejich nasazení napadají cyklisty, policisty, cizince…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nevím jak u vás, ale u mě to vzbuzuje dojem tzv. „aktivního opatření“, jak to nazývala STB, anebo „false flag action“, jak říkáme nyní. Zkrátka pokusu o diskreditaci.

Uvažme, jaké možnosti má státní moc, když v nespokojené a dosud jen podrážděně remcající společnosti začnou samy, spontánně vznikat ohniska aktivního odporu. Co si počít s lidovým hnutím, vedeným neznámými, a co hůř, dosud nepodchycenými jedinci? S hnutím, které si troufá veřejně formulovat myšlenky a cíle, které jsou elitám a establishmentu zjevně nepřátelské?

V počátcích, dokud je hnutí ještě slabé a národ si prozatím netroufá je podpořit příliš otevřeně a veřejně, lze použít fintu „umělý lid“. Ta bývá realizována přes různé „neziskovky a nevládky“, placené čert ví kým. Jedním z jejich hlavních úkolů je totiž demonstrovat hlasitou lidovou podporu těm opatřením vládnoucí elity, u kterých je zřejmé, že je skutečný lid odmítá. V takovém případě se „NGO“ sektor hbitě vytasí s peticí, podepsanou „osobnostmi“, tedy hlavně nejrůznějšími umělci, žijícími dlouhodobě (a skvěle) ze státních peněz, pro něž je podpis přirozenou a existenční součástí jejich smlouvy s režimem.

Když petice nepomáhá, nasadí se těžší kalibr – demonstrace. Je zpravidla dobře organizovaná a profesionálně materiálně zajištěná. Jejími účastníky bývají zpravidla opět umělci, neziskový sektor a studenti nejrůznějších (zbytných) oborů. Středostavovsky vyhlížejících, pracujících lidí bývá mezi účastníky „demošky“ jako šafránu v prosinci. Jistě si každý na nějakou takovou akci z posledních let vzpomene.

Nejtěžším kalibrem, který používá „umělého lidu“ je pak protidemonstrace. To se sežene dostatečný počet jurodivých pošuků, opět hlavně umělců a studentů postradatelných oborů, vybaví se „sluníčkovými“ hesly a vyrazí se blokovat. To znamená, že se jdou pokusit o narušení pochodu či demonstrace, kterou sice režim musel (se skřípěním zubů) povolit, ale jejíž cíle a hesla se mu hrubě nelíbí. Na vhodném místě pak překážejí a hlasitě na sebe strhávají pozornost (domluvených a připravených) medií. Smysl tohohle exhibicionismu je dvojí. Především jde o dodání dostatku vhodného materiálu establishmentovým mediím, tak aby mohla tvrdit, že náš lid je ve své většině pevně a rozhodně proti myšlenkám a cílům oné povolené demonstrace. V druhém plánu pak lze (vhodným sestříháním materiálu) ukázat ty nežádoucí demonstranty jako odpudivé ničemy. My starší si můžeme vzpomenout, jaké ilustrační záběry nám podstrkovala STB, kdykoli byla řeč o Chartě či jiných nepřátelích miru a socialismu…

Když se je ale hnutí silné, anebo hůř – když jeho myšlenky sdílí otevřeně drtivá většina národa, pak metoda „umělého lidu“ selhává. Ba co víc. Nepoměr mezi tisíci pochodujícími „fašisty“ a (podle medií) dvěma stovkami, podle účastníků pak asi třiceti „sluníčkáři“, odhaluje až příliš názorně odtrženost, marginalitu a umělost jejich okrajového názoru a působí tak pro státní propagandu spíš kontraproduktivně. Proto je nutné postoupit na vyšší, už plně profesionální level. K diskreditaci.

Protože aby šlo nějaké hnutí úspěšně „neutralizovat“ je nutné od něj v první řadě odvrátit přízeň obyvatelstva. Třeba spojením hnutí, nebo jeho vůdců s něčím, co je obyvatelstvu odporné. Například s násilím. Ne nadarmo se říká, že Slované mají holubičí povahu. Hnusí se nám tupé a bezdůvodné násilí, ničení a agresivita. Lidé našeho kulturního okruhu pohrdají hlučnými, nařvanými primitivy a vůči třeba takovým fotbalovým „rowdies“ si většina národa zachovává cosi jako štítivý odstup. Jako vztah k něčemu, co se obchází, aby se člověk neumazal…

Takže provokace? Nebylo by to poprvé. Taktiku, zahrnující vyprovokování násilí a následující policejní zásah,  lze v našich končinách sledovat už nejméně od roku 2000. Z těch mediálně známějších kauz lze uvést třeba potyčky v Janově v roce 2008. Tam také oprávněné protesty místních obyvatel přerostly v pokojné demonstrace. A pak nějací maskovaní výlupkové zaútočili  na policisty a dali záminku k zatýkání organizátorů a diskreditaci protestujících, jako rasistů a skinheadů. Tam také jsem poprvé uviděl nenápadné účastníky demonstrace, mladé muže v civilním oděvu, ukazující těžkooděncům, koho z davu vytáhnout a odvést.

Ať tak nebo tak, primitivní brutalita se mi oškliví a násilí proti nevinným okolojdoucím se mi hnusí. A nemohu, bohužel vyloučit, že i na téhle demonstraci mohlo být pár týpků, co si po jejím skončení prostě šli bouchnout.  Ale z jakéhosi důvodu mi to nesedí. Stále se nemohu zbavit uvažování stylem „cui bono“. A prospěch z násilí na akci proti imigrantům, na akci, na níž se už otevřeně ventilovala nespokojenost s oficiální politikou nejen slovenských elit, ale i Bruselu, mohou mít jen kruhy stávajícího establishmentu.

[ad#velkadolni]

Toho establishmentu, který už cítí, jak se jeho dosavadní jistoty začínají hroutit a propadá panice. Tak jako komunisté na jaře roku 1989. Hra se ještě hraje. Kulisy stále stojí. Ale diváci už přecházejí od ojedinělých nesouhlasných výkřiků k hromadnému pískotu a někteří začínají vrhat na jeviště první předměty…

Jak že to vlastně reagovali účastníci bratislavské demonstrace na zmínky o svých volených představitelích?  Co že to volali na adresu svých europoslanců? Slyšel jsem dobře? Obesiť, obesiť!! A volali to zvučně a se zjevnou chutí…

 

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Třikrát omyl

    MONIKA ČÍRTKOVÁ Česká politická scéna se chystá na nadcházející střet o jmenování ministra a novináři už se těší, jak

    Na jaký západ?

    RICHARD PERMAN  Už mě vážně štvou ty proklamace našich současných i již efektivně odepsaných politiků, že chceme a musíme