Na jaký západ?

Už mě vážně štvou ty proklamace našich současných i již efektivně odepsaných politiků, že chceme a musíme patřit na západ. Na jaký západ?

Já jsem chtěl patřit na západ již před padesáti lety. V době, kdy mi bylo 14 let a náš stát okupovali bratrská vojska z východu. Chtěl jsem patřit na západ i o deset let později, když jsem se vrátil z dvouleté základní vojenské služby, kde jsem se dozvěděl, že v případě konfliktu s NATO je doba našeho přežití 5-10 minut, neboť sloužíme jako nárazníková zóna.

I o dalších deset let později jsem chtěl patřit na západ. To jsem právě skončil v kotelně, odkud už mě ani bolševik vyhodit nemohl, neboť byla povinnost pracovat. A o dalších deset let později jsem dával zvoněním klíčů znovu najevo že chci patřit na západ. Bohužel si při tom zvonění nikdo z nás nevšiml, že ten západ na který jsem já i mnoho dalších desítky let chtěli patřit právě začal umírat. Ten západ, který jsme milovali a obdivovali od reklam, přes barevné a nádherné obaly, hudbu, spotřební zboží, oblečení, svobodu říkat co si myslím a hlavně svobodná a objektivně informující média.

I ještě o dalších deset let později na přelomu milénia jsem stále chtěl na ten západ patřit. A pak se to tak nějak zlomilo. Zjišťoval jsem, že ten západ mého mládí někam zmizel. Zmizel s odchodem lidí jako Reagan, Thatcherová a další výrazné osobnosti té doby.

Západ se postupem doby stal západem již jen podle kompasu. Politikou a myšlením jeho elit se postupně stával tím, čeho jsme se před třiceti lety zbavili. Ba možná ještě horším systémem než vybudovali bolševici. Špiclování a udávání se povzneslo na novou úroveň, stalo se z toho respektované a dobře placené zaměstnání. Děti se jako v padesátých letech minulého století staví za hlasité podpory úřadů a politiků proti rodičům. Novodobí bolševici v dresu Zelených a Pirátů chtějí opět zestátňovat. Cenzura se dostává na podstatně vyšší level než byla za socíku. A studená válka se znovu rozhořela naplno. Takže co dodat. Na tenhle západ já opravdu již patřit nechci. Na tomto “západě” jsem již jednou žil a znovu o to vůbec nestojím.