Když vám po padesáti letech vezmou domov. Vítejte v Evropské unii

D. D. KRAJČA

Představte si, že je vám téměř pětasedmdesát let. Více než půl století žijete na jednom místě, znáte každou ulici, máte své přátele, vzpomínky, oblíbená místa a celý svůj život. A jednoho dne zjistíte, že tam už nesmíte zůstat. Ne proto, že jste někomu ublížili, ale protože jste nesplnili jazykové požadavky státu, ve kterém jste zestárli. Padesát let života najednou nestačí. Rozhoduje úřední předpis, zkouška a razítko.

Jmenuje se Grigorij. V Lotyšsku žil od roku 1971 a na téměř rok starém videozáznamu sedí v moskevském centru sociální adaptace. Nemá vlastní bydlení, nemá své věci a neví, co s ním bude dál. Vypráví, že přišel o povolení k pobytu i o důchod. Na jazykovou zkoušku potřeboval 52 eur, které neměl. „Dejte mi zpět důchod, já zaplatím a půjdu tu zkoušku složit,“ vzpomíná. Jenže podle jeho slov se pomoci nedočkal. A tak člověk, který prožil v jedné zemi prakticky celý dospělý život, najednou hledá místo, kde by mohl alespoň důstojně zestárnout.

Když mluví o svých přáních, není v nich ani stopa po nárocích na nějaký luxus. Chtěl by malý domek, třeba někde na vesnici, kousek zahrádky, les, říčku a možnost chodit na ryby. Vzpomíná na své rybářské vybavení, které zůstalo v Lotyšsku. Prý by s ním mohl zásobovat půlku Jelgavy. „Všechno jsem tam nechal,“ pronese téměř mimochodem.

Dokonce se ještě dokáže smát. Za tři měsíce mu bude pětasedmdesát, je prý stále čilý, jen bezzubý. Všechny zuby nechal v Lotyšsku. Člověk se nad jeho humorem pousměje, ale vzápětí mu dojde, jak strašně smutný je osud starého muže, který se snaží zachovat si úsměv, přestože přišel o svůj dosavadní svět.

A přece v jeho slovech není nenávist. Nezatracuje Lotyše, neobviňuje obyčejné lidi. Naopak o nich mluví s úctou a říká, že jsou skvělí. Že se tam běžně mluví rusky, že tam má své známé a přátele. „To je prostě ten stát. Lidé jsou tam skvělí!“ Tato věta možná vypovídá o Grigorijovi víc než celý jeho životopis. Ani ve chvíli vlastní bezmoci nedokáže nenávidět lidi, mezi nimiž prožil více než padesát let. Jen nerozumí tomu, proč už mezi nimi nesmí zůstat.

A právě tady se nabízí otázka, kde se v evropských zákonech a předpisech ztratila obyčejná lidskost. Lotyšsko má nepochybně právo chránit svůj jazyk a stanovovat podmínky pobytu. Ale musí být výsledkem jejich uplatňování starý člověk bez domova? Opravdu mohou být jazykové schopnosti důležitější než padesát let prožitého života? A tohle má být ta Evropa, která tak ráda hovoří o lidských právech, solidaritě a důstojnosti?

Jenže Grigorijův příběh má pokračování, které na původním videu ještě neuvidíte. Protože záznam vznikl téměř před rokem, požádal jsem své přátele, aby se pokusili zjistit, co se s tímto mužem stalo. A jejich zprávy mě potěšily. Podle získaných informací mu ruské úřady urychleně vyřídily doklady a dnes žije přibližně devadesát kilometrů od Moskvy, v malé vesnici, kde má svůj skromný domek. Žádný přepych, jen základní vybavení a střechu nad hlavou. Dostává také finanční podporu, ze které dokáže skromně vyžít. A má už dokonce nové zuby, které mu podle dostupných informací pořídili bezplatně. Co je však možná nejkrásnější, v okolí jsou prý i ryby. Grigorij je údajně spokojený. Po všem, čím prošel, má konečně místo, kde může v klidu žít.

Jedna věc však zůstává otevřená. A právě ta ve mně vyvolává snad největší rozhořčení. Grigorij podle informací, které jsem získal, odpracoval za svůj život celkem 53 let. Lotyšský důchod měl přiznaný a pobíral ho. Jenže potom nesložil jazykovou zkoušku, nedostal potřebný doklad a stát mu přestal důchod vyplácet. Představte si tu absurditu. Celý život poctivě pracujete, platíte, co máte, zestárnete, a najednou vám někdo oznámí, že peníze nedostanete. Protože nemáte správný papír. Protože neumíte dost dobře jazyk. A tak vás nejen připraví o domov, ale ještě vám vezmou prostředky, ze kterých jste měli žít. Jak tomu mám říkat jinak než okrádání starého člověka? Grigorij nechtěl nic zadarmo. Chtěl jen to, co si za svůj život odpracoval. Rusko mu podle získaných informací přiznalo důchodové zabezpečení za uznanou část jeho pracovní minulosti a jeho úřady se nyní snaží dosáhnout obnovení lotyšských plateb. Budu dál sledovat, zda mu Lotyšsko vyplatí peníze, na které má nárok. Protože třiapadesát let lidské práce nelze vymazat jednou nesloženou jazykovou zkouškou.

A teď si dovolím jednu otázku přímo vám, kteří tyto řádky čtete. Představte si, že jste celý život žili v Poličce, Frýdku-Místku, Rokycanech, Pelhřimově nebo v Praze. Narodili jste se tam, chodili do školy, pracovali, vychovali děti, zestárli. Třeba jste Rom a vaše čeština není dokonalá. Možná máte jiný mateřský jazyk, jiný přízvuk nebo prostě nedokážete složit předepsanou jazykovou zkoušku. A jednoho dne vám úředník oznámí, že musíte odejít. Že desítky let vašeho života, všechny vzpomínky, přátelé, práce a kořeny nejsou dostatečným důvodem, abyste směli zůstat doma. Že si máte sbalit věci a hledat štěstí někde za hranicemi. A když se pak začnete domáhat důchodu za celý život poctivé práce, dozvíte se, že bez správného dokladu vám už nic nevyplatí. Najednou jste cizincem ve vlastním domově a žebrákem před úřadem, kterému jste celý život odváděli peníze.

Jak by vám bylo? Co byste cítili, kdyby vám někdo v pětasedmdesáti letech řekl, že už nepatříte tam, kde jste prožili celý život? Kdyby vám jiná země nakonec poskytla střechu nad hlavou, zatímco ta, kterou jste považovali za svůj domov, by vám přestala vyplácet důchod? A dokázali byste ještě říct o lidech, kteří tam zůstali, že jsou skvělí, tak jako to dokázal Grigorij?

Mně je z té představy úzko. A přiznávám, že hodnoty, které nedokážou ochránit lidskou důstojnost ve chvíli, kdy ji člověk nejvíce potřebuje, pro mě ztrácejí svůj smysl. Je úplně jedno, zda se taková věc odehraje v Lotyšsku, Rusku, Česku nebo kdekoliv jinde. Státní hranice, jazyk ani politické přesvědčení nesmějí být důvodem k tomu, abychom přestali vidět člověka.

Grigorij dnes podle všeho znovu našel trochu štěstí. Má malý domek, nové zuby a snad i tu svou říčku plnou ryb. Přeji mu, aby mu zdraví ještě dlouho sloužilo a aby se dočkal také spravedlivého vyřešení svého důchodu. Protože po třiapadesáti letech práce by člověk neměl na sklonku života prosit o to, co mu právem náleží.

A jestliže má být právě tohle vizitkou evropských hodnot, pak se ptám, k čemu nám takové hodnoty vlastně jsou, když v nich nakonec nezbývá místo pro obyčejnou lidskost.

Daniel Danndys Krajča, FB

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Petr Maděra 3 333,- Kč, W.A.T. 300,- Kč, Ivo Kadlčík 500,- Kč, MVDr. Eva Krejbichová 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 3000,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Josef Tichý 2000,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč

Celkem za měsíc: ... 18 703,00 Kč

Vybráno 41.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Vymazal Donald Trump Zelenského z mapy? - 15.10.2026
• Když vám po padesáti letech vezmou domov. Vítejte v Evropské unii - 15.10.2026
• Armáda sledovala názory občanů! Praktiky minulého režimu … Řehko, Rakušane?! - 15.10.2026