Sehnutá pravda jedné bojovnice za svobodu
ŠTĚPÁN CHÁB
Radka Denemarková měla projev na knižním veletrhu v Německu. Byl fajn, byl o svobodě slova, o významu literatury při hlídání svobody slova, o změnách ve světě. Byl fajn, až na pár nedostatků, které nebohou paní spisovatelku usvědčovaly ze zaslepeného vidění světa a z toho, že její trochu patetická slova stála na vodě.
Denemarková se ptala, jak může oddělit literaturu od politiky. „Jak mám oddělovat politiku a literaturu… v době, kdy v české vládě sedí dva bývalí spolupracovníci komunistické Státní bezpečnosti…,“ ukázala Denemarková v projevu na ministra kultury Oto Klempíře a premiéra Andreje Babiše.
Jeden spolupracoval s StB, protože byl bezpáteřní kšeftař a chtěl kšeftovat ve velkém a v cizině, druhý spolupracoval, protože jej StB při výsleších a několikaměsíční šikaně zlomila.
Proč Denemarková nezahrnula do svého projevu i prezidenta Pavla? On jediný z oněch tří šel rád, šel do represivních složek, učil se na pozici „kapitána Minaříka, chlapíka statečného“. On jediný z těch tří chtěl skutečně škodit ve jménu hesla „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“. Když vytahovat minulost, tak proč ten ostych a proč to vyhýbání se prezidentově minulosti? Zatímco agenti StB byli často vydíraní nebo zverbovaní ze zištných důvodů, pan prezident šel do elitního výcvikového kurzu komunistické vojenské rozvědky dobrovolně, z vlastního přesvědčení a jako předseda partajní buňky.
Nevidí v tom Denemarková tu kluzkou lež, kterou se sama nechala omotat? Zlákat se politikou k tomu, aby lhala, aby „kultivovala lži“, jak pravila. A jak pravila, tak činí. Zamlčuje část, vyzdvihuje druhou část. A na podkladech takto neúplné pravdy, přikrášlené pravdy maluje na náš svět černými barvami a činí závěry a odsuzuje. To pak dobarvuje patetickými závěry o hnědnutí společnosti, o totalitarismu, o zakazování… čeho? Názorů? Osob? Pravd?
Radka Denemarková nevidí tu roztrženou společnost, kde jedna část té druhé nepřiznává snad už ani lidská práva? Její prostor v médiích hlavního proudu je velmi omezený, když ne rovnou nulový. Patří mezi ně spisovatelé, právníci, politici, analytici, myslitelé. Ale jejich existence je ignorovaná, jejich pohled na svět je vytěsňovaný, jsou stigmatizovaní. Denemarková líčí svět plný svých lží, které předvádí jako pravdu. A bije se za pravdu, kterou si dokresluje lží. Tohle je ten vzdor lžím? Další lhaní?
„Otázka dneška je jednoduchá: otevřená demokracie, nebo uzavřená společnost. Literatura zná odpověď, proto je tak nebezpečná,“ řekla v projevu Denemarková, která si, jak je v poslední době módou, zahrála na strunu jakéhosi trapně vznikajícího samizdatu. Protěžovaná médii, v hlavním proudu nakladatelského zájmu, překládaná a za státní peníze vyvážená do zahraničí jako cvičené zvířátko. Přesto v projevu provolává slova téměř o vznikajícím odboji, o barikádách a o nebezpečné literatuře. Jaké? Té, která pluje s proudem, je jí v médiích hlavního proudu tleskáno a která má výborné prodeje? Je teď v módě přimalovat si make-upem knírek Václava Havla a prosazovat se u podobně smýšlejících jakousi opičí nostalgií po mládí, kdy to ještě dávalo smysl?
Denemarková v projevu mluví o tom, že „literatura je nebezpečná“ a hraje na strunu pronásledování.
Jenže skutečnost? Sbírá státní ceny (Magnesia Litera, Cena Franze Kafky), její cesty platí České literární centrum a Ministerstvo kultury, její knihy recenzují všechny přílohy od Respektu po Deník N.
Předstírat disent v situaci, kdy vám ministerské granty platí letenky a státní média o vás točí oslavné medailonky, to vyžaduje mimořádný talent pro sebeklam. Takhle vypadá moderní samizdat: v pevné vazbě, k dostání v každém knihkupectví na Václaváku a s dotací z unijního fondu na zadní obálce.
Je to takový hezký středoevropský folklór: přijet do Frankfurtu nebo Berlína, postavit se před západoevropské publikum a se slzou v oku líčit, jak u nás doma panuje fašismus a hnědý mor. Německý kavárník zatleská, koupí si překlad a paní spisovatelka se vrací do Prahy s pocitem hrdinky. Trochu dětinské. Trochu malé. Malinko ubohoučké.
Národ je sice podle paní spisovatelky jen překonaný konstrukt, ale české daňové poplatníky, kteří tenhle její konstrukt financují ze svých výplat, paní spisovatelka za konstrukt nepovažuje. Ti jsou reální až moc, zvlášť když přijde na účet bakšiš za reprezentaci.
Bouřit se v salónech se sklenkou v ruce a v záběru kamer a očekávat za to všimné ze státní kasy, to jsme to dopracovali.
A mně je vlastně tak smutno u duše, když pomyslím, že člověk tak strašlivě zamotaný do nenávistného pohledu na svět, na své okolí, na lidi svého konstruktu (čti národa), je vlastně ukazovaný jako elita. Kdy se nám stalo, že jsme si začali vychovávat elitu, která to tu tak nenávidí a pohrdá?
Paní Denemarková ve svém projevu vypustila spoustu klamavé mlhy, spoustu salónního kejklířství se slovy, podstatu ale minula tragicky. Vlastně se v projevu Radka Denemarková vykreslila jako další odstín hnědé. Což je kuriózní, když se proti hnědé, politické hnědé jala havlovsky bojovat.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]
Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2026:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Anonym 300,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Anonym 70,- Kč, Bohumír Holeček 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, Antonín Glacner 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Anonym 300,- Kč, Vladimír Pospíšil 250,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Petr Maděra 3 333,- Kč, W.A.T. 300,- Kč, Ivo Kadlčík 500,- Kč, MVDr. Eva Krejbichová 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 3000,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Anonym 200,- Kč, Josef Tichý 2000,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč
Celkem za měsíc: ... 18 703,00 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.
Podobné příspěvky
Máme prezidenta alkoholika?
LUBOMÍR STEJSKAL Seděl jsem na chodbě polikliniky, kam pravidelně doprovázím na rehabilitaci manželku na vozíku po těžkém úraze dolní
Co se vlastně děje na Ukrajině?
REDAKCE PP 21|02|2014 Dění na Ukrajině není lehké komentovat. Kdo je ten dobrý a kdo ten zlý? Za co