K blahobytu se neprodaníme

V těchto dnech se začínají objevovat zpřesněné odhady růstu jednotlivých ekonomik za rok 2019. Jedná se stále o odhady, na přesná čísla je zatím brzy, nicméně jde o odhady poměrně přesné a realita by se od nich neměla vůbec lišit.

Zastánci členství v Evropské unii používají mimo jiné i argument, že členství je přínosné z důvodu možného většího prosazení se na globálním trhu. Dále, že jednotné podmínky (čti další a další regulace) jsou rovněž přínosné, zjednodušují a zlepšují fungování ekonomiky. Také tvrdí, že bychom měli přijmout euro, protože by to mělo pro naši ekonomiku další přínosy.

Rád bych slyšel argumentaci eurooptimistů, týkající se skutečných výsledků ekonomiky. Globálně růst ekonomiky zpomaluje. To není zase až tak překvapivé, ekonomika se prostě pohybuje v cyklech. Co je ovšem podstatné, je srovnání růstu ekonomiky USA a Evropské unie. Když se prezidentské funkce ujímal Donald Trump, úhlavní nepřítel všech „liberálních demokratů“, byla média plná předpovědí, že zničí americkou ekonomiku. Reálný výsledek je ten, že v roce 2019 dle odhadů rostla tato ekonomika o 1,9 % meziročně. Hlavními důvody jsou přehledná situace na trhu, stabilní výše úrokových sazeb a snížení daňového zatížení. Tedy něco, z čeho špičkám Evropské unie naskakuje kopřivka. Ono se opravdu lépe podniká, když firmám zbývá více prostředků na investice a díky stabilnímu prostředí se výrazně ulehčuje investiční plánování. Navíc americkou ekonomiku výrazně táhne spotřeba domácností. Prostě lidé se mají dobře, výhled do budoucnosti jim nezatěžuje žádná velká nejistota, tak si mohou dovolit utrácet.

A nyní Evropská unie. Její ekonomika rostla o 1,4 % a ekonomika zemí eurozóny jen o 1,2 %. Tady je podle mě jasný důkaz, že euro opravdu není žádnou výhodou. A není to tak, že by eurem platily jen vyspělé země, které rostou z vyšší základny a tedy lze čekat růst pomalejší, proti zemím, které měly startovní čáru níže a měly by růst rychleji a ty bohatší dohánět. Eurem platí třeba na Slovensku, v Portugalsku nebo Řecku a to rozhodně nejsou v rámci EU bohaté země. To, že eurozóna roste pomaleji, je dlouhodobý trend. On přece jenom ten názor, dle zastánců eura dávno překonaný, že možnost ovlivňovat ekonomiku kursem měny je komparativní výhodou, bude stále platný.

Dlouhodobým trendem je také skutečnost, že Evropská unie prostě USA nedohání, naopak každým rokem zaostává čím dál více. A důvod? Ten je podle mě jasný. Zatímco USA sází na stabilitu a snižování daní, Evropská unie se rozhodla jít přesně opačným směrem. Neustále jsou zaváděny nové regulace, protože přece jen ty mohou přinést ten slibovaný blahobyt. Ne, opravdu nepřinesou, každá regulace je jen dalším klackem pod nohy jak podnikatelům, tak celé ekonomice. Stále se vymýšlí nové daně a je snaha přerozdělovat stále větší objem peněz, protože jen ti moudří vládci vědí, jak je správně použít. Ne, opravdu to nevědí. No a slovo „stabilita“ zní v současné Evropské unii jako hořký vtip. Místo snahy o stabilitu přichází Evropská komise s Novým zeleným údělem. O tom jsem se rozepisoval již dříve a nechci se opakovat, každopádně ten jakoukoliv stabilitu rozmetá na atomy. Ale podle jeho zastánců pak budeme žít lépe a budeme se mít lépe. Ne, opravdu nebudeme.

Evropská unie prostě po ekonomické stránce nefunguje. Ona tedy nefunguje ani v jiných aspektech, ale to není předmětem tohoto článku. Není náhodou, že z deseti nejhodnotnějších firem světa je jich osm amerických a dvě čínské. Nejlépe postavená evropská firma je na 13. místě, jedná se o Nestle. A počet evropských firem v první stovce dlouhodobě klesá.

Jistě je možno namítat, že růst ekonomiky není to hlavní, ale myslím, že nikdo z nás se nechce mít hůře. Pokud to opravdu nechceme, tak je nutné přestat podléhat zelenému šílenství, nepřijímat euro a ideálně odejít z Evropské unie co nejdříve. Aby se náš životní standard nesnižoval, potřebujeme stabilitu ekonomického prostředí a nízké daně, tedy přesně to co jsou pro lídry Evropské unie sprostá slova.