8.8.2013
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Jsme jen rodnými čísly k přerozdělování peněz

Sdílejte článek:

OD: LUBOŠ DROBÍK 08|08|2013

Nechci sdílet nic s nikým, kdo si mě neváží a pro kterého jsem jen jakýsi prostředek k jeho užitku. Dávám si pozor, aby mě nikdo nevyužíval a obchodoval se mnou ve svůj prospěch. Vyhýbám se těm, pro které jsem jen velké NIC a nevidí mě VÍC. Dávám ruce pryč od lidí, kteří sami zabředlí ve svých negacích, stahovali by mě ke dnu. Nepřitahují mě figury s nafouklým EGEM, bijící se do prsou se slovy, “Já jsem tvá záchrana”. Jsem lhostejný ke všem rozsévačům STRACHU, donašečům poplašných zpráv a apokalyptickým poslům o hrůzné budoucnosti, velkých krizích a brzkém konci světa. Chtějí mě jen vypreparovaným strachem přimět k loajalitě. Nechává mě lhostejným svůdné vábení politiků, abych je volil. Snažím se prohlédnout všechny falešné hry, které by chtěl někdo se mnou hrát a nepřistoupit na ně. MÁM VOLBU.

 

[ad#hornisiroka]

 

Tady jsem svobodným. Naučil jsem se sdílet svůj život s lidmi, kteří mě vnímají, zajímají se o mě a chtějí, aby se mi dařilo. Podporují mě, spolupracují, vytvářejí se mnou něco, co nás všechny přesahuje. Vytahují mě svou pozitivní energii vzhůru k oblakům a snům o lepším příštím. Tvoří a slouží celku. Inspirují mě a pomáhají mi vidět nekonečnost mého bytí. Bourají zdi okoukaného, zatuhlého, fádního, společenského domečku. Jsou autentičtí a neformální. Jsou posedlí touhou zítřejší modré oblohy, bez Janouškovských a Bémovských černých mraků. Bláznivě nebázlivě rozplétají nitky zrůdnosti uplácaného systému kolem nás a svými novými životními návyky a moudrostí ho chtějí poslat pomalu do dějepisných učebnic. Žijí jinak a tím tvoří NOVÉ. Takové si vybírám a těm patří má pozornost. MÁM VOLBU.

 

Cítím se svobodným. Ale jen do okamžiku než narazím na jednoho divného partnera. Jímá mě ve svých spárech a nechce mě celý můj život pustit. Znám HO od svého prvního dne života. Přinutil mě narodit se v podivném prostoru pro průmyslové rození lidských šablon s názvem “Porodnice”. Chtěl jsem být zrozen doma, ale nemohl jsem. Opatřil mě divným dlouhým číslem, kterým jsem dodnes označen. Říká se mu “Rodné číslo” a nesmí se zapomenout. Ve čtyřech měsících mi vzal mámu. Musela jít pracovat na socialistické budovatelské plantáže s lidskou tváří. Přišlo teplé pražské jaro, které pak bylo brutálně zválcováno ruskými mrazivými kremelskými tanky. Strčil mě do zařízení odložených kojenců, plačících v bolesti marně po svých matkách. JESLE, ale pro mě to byly JE-ZLE. Pak mě zavřel na dlouhé roky do Ústavu pro vygumování vlastní identity s názvem ŠKOLA. Byla nás tam celá spousta. Aby byly naše vzpomínky na prenatální blaženost dokonale zapomenuty, rozdělil všechny šestileté pamětníky do skupin po třiceti a zahájil “očistný” proces. Produktem po dlouhých letech byla netvořivá unifikovaná a strachem pokořená individua, připravená k výrobnímu procesu, zbavená vlastních úsudků a své důstojnosti, poslušně uctívající rudé božstvo s bohy, které ON určil. Tím to ale neskončilo. Kdo byl zrozen mužem, ten byl ONÍM divným partnerem, pod pohrůžkou trestu, povolán do dalšího převýchovného zařízení. Tam jsme všichni vysvlékli zbytky svého lidství a oblékli se do sepraných zelených obleků s výložkami. Dal nám do rukou zařízení k zabíjení druhých a řekl nám, že jsou všude naši nepřátelé. Měli jiného boha. ON chtěl, abychom se stali stroji na zabíjení a čísly vyraženými na malém kovovém štítku, aby po nás alespoň něco zůstalo. Proces byl dokonán. NEMĚLI JSME VOLBU, ale přežil jsem.

 

Prošel jsem tím vším a takto celoživotně postižen začal podnikat. Musel jsem ale nejprve přijít k NĚMU a ON mi dal zase nějaké číslo. Říká se mu IČO. Také mě poučil, že když chci podnikat, tak musím vůči NĚMU průběžně plnit 2200 povinností. Souhlasil jsem pokorně v touze objevit svou potlačenou kreativitu. Ani jsem nepřemýšlel o tom, že ze všech peněz, co vydělám, MU polovinu musím odevzdat. ON tomu říká daně, já vyvlastnění mých příjmů. Máme na to dodnes jiný názor, ale JEHO můj názor nezajímá. A tak poslušně půl roku pracuji pro NĚHO a půl roku pro sebe. Dal jsem MU už 22 půlek svých příjmů, takže 11 let svého pracovního života. Ani jednou mi nepoděkoval. Asi je trochu nevychovaný, ale nechci si stěžovat. BERU TO TAK, JAK TO JE.

 

Málem mi jednou udělal radost. Řekl mi, že chce abych byl zdráv a proto mám k dispozici zdarma JEHO zdravotní péči. Musím MU ale v průměru přispět částkou 30 000 Kč ročně, stejně tak jako ostatní, včetně kojenců na JEHO předimenzovaný zdravotní systém. Prý HO stojí 300 miliard. Nevím, jak to myslel s tím zadarmo, ale nejsem konfliktní a tak to platím. Také mi slíbil, že se o mě ve stáří postará a bude mi dávat něco na přilepšenou. Můžu se prý spolehnout, že ty peníze, které MU už roky dávám, určitě bude pro mě mít, i když teď má určité finanční potíže. NEVĚŘÍM MU, ALE PLATÍM.

 

Také mi řekl, že musím k placení používat jen JÍM určené a u JEHO kolegy vytištěné papírky. Poznám je podle hezkých barevných obrázků mých krajanů. Je na nich číslo, kterým ON doporučuje jejich hodnotu a když tomu budou všichni věřit, tak se z ní jako zázrakem stane hodnota reálná. Je dokonalým kouzelníkem, ale myslím, že MU to už dlouho nebude takto vycházet. Svádí ho to totiž hodně tyhle papírky u SVÉHO kolegy centrálního bankéře tisknout. Jsou spolu domluveni. Kolega tiskne a požaduje úrok. JEMU to nevadí, protože ho zaplatí jiní. Vždyť je to tak jednoduché a prochází to. A tak jak se naplno vesele tiskne, tak se zároveň inflací vyvlastňují úspory všech ostatních. ON se stále více zadlužuje, ale má to vymyšlené tak, že ten dluh v budoucnu zaplatí dnešní děti a ne ON. Nevím co mu ty děti udělali, zvláště když mnozí z nich ještě ani nežijí. Nás má asi více rád, protože po nás chce, abychom zaplatili jenom úrok z JEHO dluhu. Je to “maličkost” zhruba 80 miliard ročně. Protože je dost neohrabaný a neefektivní, chce abychom všichni uhradili také spoustu dalších JEHO zbytečných výdajů. Všichni platí a zároveň chudnou. A tak, aby si udrželi svou životní úroveň pracují stále více a více. Poptávka po pracovních silách se ale nasytí, nezaměstnanost rapidně vzroste a oni stejně zchudnou. Budou MU pak platit stále méně a méně. ON zvyklý na snadný způsob sycení svého nenasytného bachoru je však bude nutit platit více. Všichni se dostanou do konfliktu a myslím, že se z toho ON a většina lidí nakonec zhroutí. MÁME NĚJAKOU VOLBU?

 

Také mi jednou zdůraznil, že všechny tyhle papírky, kterým mám říkat peníze, musím ukládat jen v takových domech, kterým se říká banka, které ale jen ON povolí. Zavést si nějaké jiné papírky než JEHO a vytvořit si nějaké alternativní peníze nesmím. A tak jsem potlačil svou touhu, dělat si své vlastní peníze z ničeho a půjčovat je za úrok ostatním. Nešlo mi ani o zbohatnutí, ale chtěl jsem si vyzkoušet, jestli by ostatní mým papírkům uvěřili, stejně tak jako těm JEHO. Celé mi to připadá zrůdně neetické, takže jsem nakonec rád, že mi to zakázal. Pro NĚHO je to však v naprostém pořádku. NEMÁM VOLBU.

 

Všiml jsem si, že ON stále více lidí za něco trestá. K tomu postavil speciální, dráty a zdmi obehnané budovy. Tam všechny ty trestané na dlouhé roky posadí. Oni tam pak nic nedělají, přivyknou nové realitě a když je zase pustí nejsou schopni se zařadit zpět do života. Raději se zase nechají znovu potrestat. Celý tento podivný proces pak uhradí všichni ostatní. ON také vypracoval milióny paragrafů různých zákazů, příkazů a nařízení, svázal je a očísloval do úhledných svazků. Říká se jim zákony a každý je musí respektovat. K jejich dodržování vybral desetitisíce pánů ve stejnokrojích s cedulkou “Pomáhat a chránit” a nainstaloval mraky kamer na každém rozcestí i skrytých zákoutí naší vlasti. Cítím, že mě dostává pod stále větší kontrolu a NEMÁM JINOU VOLBU.

 

Zjistil jsem, že ON je chytrý a prozíravý. Čas od času namluví lidem, že ON vlastně nerozhoduje, ale rozhodují oni. Pravidelně zřídí speciální místnosti s takovými bedničkami, kam pak ti lidé chodí a vhazují do nich papírky se jmény. Aby lidé neztráceli čas a nemuseli moc přemýšlet, jména jsou za ně předem vybrána. “Jsou to ti nejpravější z pravých,vyberte si mezi nimi, když vyberete dobře, bude vše krásné” řekne se jim. Většina tomu uvěří a hned tam spěchá. Všichni pak odcházejí s pocitem, že něco ovlivňují, přetékají novou nadějí a jsou MU za to vděční. Je to jediný okamžik, kdy ON říká jak jsou oni důležití. Jsou však jen rodnými čísly k přerozdělování peněz pro uvedená jména na papírcích, vyplývajících z volebních výsledků. Po nějaké době stejně všichni propadnou zklamání, že zase vhodili to nesprávné jméno. ON ví moc dobře, že pohár naděje nesmí vyschnout a tak již chystá novou volební blamáž. JE NĚJAKÁ VOLBA?

 

 

Hodně zarážející je, že ON je sebedestruktivní. Nechá na sebe přisát pijavice bohatých finančních lobby a nic s tím nedělá. Ty HO pak vycucávají, ON krvácí a ztrácí sílu. JEMU však tyhle masochistické choutky nevadí a možná v tom nalézá i určité zvrhlé potěšení. Vadí to těm, kteří to platí. Aby tolik nekřičeli, zřídí Úřad proti pijavicím a ustanoví speciální policejní protipijavicový útvar. Do útvaru se nasadí bílí bělouši oněch finančních lobby. Vypadá to hezky, ON však krvácí dál a aby přežil, pumpují do NĚHO transfuzní stanice drahocennou krev, odebranou před tím od všech křičících. Jejich křik tak neumlká. JEMU je to ale jedno. MAJÍ NĚJAKOU VOLBU?

Byl jsem svým narozením vsazen do JEHO narezlých soukolí, vyrobených podle stovky let staré projektové dokumentace. Drtí mojí důstojnost a pasíruje mě mřížkou svého aparátu v něco jiného než chci být. Celé roky mě vsazoval do těsných, čerstvého vzduchu zbavených forem. Chtěl, abych byl JEHO unifikovaným produktem, označeným číslem výroby a pak IČem k odevzdávání peněz pro JEHO bezedný chřtán. Strojem bez citů, zbavený vlastního úsudku. Loajálním přitakávačem JEHO pravd a naplňovačem JEHO potřeb. Strachem přemoženým slabochem a konzumentem JEHO pomatených idejí. Učil mě zabíjet a nenávidět druhé národy.

 

Chtěl, abych zapomněl na sebe, na to kdo jsem, proč jsem se narodil a jaké je mé poslání. Chtěl mi vzít svobodnou vůli, ovládat a zcela vyvlastnit, skrze peníze, mou životní energii. Chtěl si mě podmanit ke SVÉMU užitku. Udělat závislým na JEHO sociálních dávkách, zdravotní pomoci, vzdělávání a všech možných dalších rychle zkazitelných cukrátkách. Měl jsem být JEHO narkomanem, v JEHO léčení, v JEHO doživotní LDN péči. Měl jsem být utopen v mase ostatních, šedí na zamračeném nebi a zapadlým sluncem. Temnou noční oblohou a vyhořelou hvězdou.

 

Já ale chci a budu zářit. Tvořit nové kolem i sám sebe. Vylézat z bezpečných ulit šedého průměru a riskovat nebezpečí nepoznané cesty. Pozvedávat své vědomí a lidí kolem a tím pohřbívat staré a přežilé a rodit nové a funkční. Chci být posedlý závislostí na zkoumání kosmické moudrosti, být narkomanem Univerza a poslem vesmírných zákonů. Chci dál odkrývat pomatenost systému, ve kterém žijeme a otevírat oči své i druhých do nových směrů. Chci milovat a být milován. Rozprostřít své pošramocené srdce do všech směrů. Být šťastný a mít na to právo. Být citlivou inspirativní bytostí. Tohle mi ON nikdy nemůže vzít. MÁM VOLBU.

 

ON JE STÁT, studená neživá zatuhlá instituce a já se JÍM cítím být obelhávaný, neuznaný a okrádaný. Své přátele si pečlivě vybírám, ale ON mi byl dán. Jsem s ním celoživotně a trvale propojen. Tady NEMÁM VOLBU. Přesto všechno jsem ale SVOBODNÝ. Skrze své vlastní uvědomění, že ON je pro mě důležitý. ON mi ve své hrůze ukazuje, kdo nejsem a nikdy nechci být. Tím mám šanci uvidět, odhalit a probudit v sobě to, kdo jsem a čím chci být. ON plní nenahraditelnou funkci. Udržuje rovnováhu sil v mém životním poli a svým kontrastem napomáhá mému růstu. A za to jsem mu vděčný. To je totiž to nejcennější, co si mohu tam nahoru mezi hvězdy zpátky odnést. Tím ON splácí trápení, která mi způsobuje a půlroky mého života, které mi bere. JSME VYROVNÁNI.

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: novybyznys.cz

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Kouřit nepřestanu

    RED HOOK O půlnoci z úterý na středu začal platit protikuřácký zákon. Už bylo na čase. Mě osobně děsně sralo,