21.3.2017
Redakce
0
Kategorie: Politika

Jsem přítelem Izraele a jsem na to hrdý

Sdílejte článek:

IGNÁC MILAN KRAJNIAK

Pokud někdo věří na celosvětové sionistické spiknutí, doporučuji mu, aby se zaměřil na dvě jména. Benjamin Netanjahu a George Soros. To jsou dnes pravděpodobně nejznámější Židé, kteří se pohybují v světové politice. Na těchto dvou lidech si můžeme jednoduše ukázat, že celosvětové židovské spiknutí nemůže fungovat. Netanjahu a Soros jsou protipóly. Spolupracují asi jako dva negativní magnety – zcela se odpuzují.

[ad#clanek-respo]

Benjamin “Bibi” Netanjahu se narodil v roce 1949 v Tel Avivu. Od roku 1963 žil s rodiči ve Filadelfii, ale v roce 1967 se vrátil do Izraele, aby nastoupil na základní vojenskou službu v nejelitnější speciální jednotky Sajeret Matkal. Zúčastnil se několika protiteroristických operací, při osvobozování rukojmí z letadla na letišti v Tel Avivu byl zraněn. Po šesti letech služby se vrátil zpět do USA.

Na podzim 1973 však vypukla Jom Kipurská válka, Bibi se okamžitě vrátil do Izraele a bojoval v bitvě o Suezský průplav a na Golanských výšinách. Během osvobozování rukojmí na letišti v Ugandě (1976) se hlásil do zásahové jednotky, ale v Izraeli platí pravidlo, že speciální rizikové operace se může zúčastnit pouze jeden člen rodiny. Operaci však velel jeho bratr Jonatan, takže Bibi se na této akci nezúčastnil. Rukojmí se podařilo osvobodit, Jonatan Netanjahu však při operaci zahynul. Když jako správný velitel jako poslední opouštěl ugandské letiště, zastřelil ho do té doby se skrývající terorista.

Bibi se pak dal na politickou kariéru, několikrát byl ministrem financí. Díky jeho ekonomické politice se z Izraele jako chudé zemědělské země stala jedna z nejbohatších zemí světa. Mimo jiné i proto, že podporoval Startup zejména v oblasti informačních technologií. Premiérem byl Netanjahu od roku 1996 do roku 1999, a pak od roku 2009 dodnes. Jeho politické názory jsou konzervativní, prosazuje tvrdou linii vůči islámskému terorismu.

George Soros se narodil v roce 1930 v Budapešti. Během války celá jeho rodina zahynula v koncentračních táborech. Jeho osobně zachránil arizátor, kterému musel jako chlapec chodit pomáhat arizovat majetek po Židech, kteří pak skončili v Osvětimi. Otřesná zkušenost, která ho musela hluboce ovlivnit.

V roce 1946 Soros emigroval do Velké Británie. Stal se jedním z největších burzovních spekulantů na světě, je miliardářem a od osmdesátých let minulého století filantropem – lobbistou. Po celém světě podporuje nadace, které pomáhají lidem, ale současně prosazují jeho ultraliberální ideologický pohled na svět. Podporuje LGBTI aktivity a gender ideologii. Podporuje tzv. barevné revoluce, podporuje přistěhovalce, aby se dostali do Evropy a USA. O jeho vlivu na světovou politiku si můžete přečíst v uniklých mailech na tzv. Sorosleaks .

V izraelských parlamentních volbách v roce 2015 se rozhodl George Soros odstranit Netahjahua z premiérské funkce. Platil mohutnou negativní kampaň nevládních organizací, kterou podporovala i Hillary Clintonová. Díky tomu Netanjahuova podpora ve veřejnosti klesala a analytici byli přesvědčeni, že volby prohraje. I v Izraeli před dvěma lety se však ukázalo, že průzkumům se už dnes nedá velmi věřit. Netanjahu volby vyhrál a pokračuje ve funcki premiéra dodnes.

Protipóly Netanjahu a Soros názorně dokazují, že celosvětové sionistické spiknutí není možné. I Židé jsou totiž lidé, stejně jako Slováci, Češi, Maďaři, Němci nebo Rusové. Najdeme mezi nimi dobrých i zlých lidí, moudrých i hloupých, liberálních neomarxistických bláznů i realistických konzervativců.

Čtenář již asi pochopil, že mně osobně je sympatický Netanjahu. Svou výsadkářské historií, ekonomickým povznesením státu, i bojem proti islámskému terorismu. A Sorose považuji za nebezpečného, ​​protože financuje vývoz škodlivé liberálně neomarxistické ideologie do celého světa. Ze stejných důvodů nemám rád Clintonovou a je mi sympatičtější Trump. Mimochodem, z uniklých mailů vyplývá, že Soros má na Clintonovou poměrně silný vliv. Ale Netanjahu neřídí Trumpa a ani Trump neřídí Netanjahua. Jsou to svobodní lidé, kteří se rozhodují sami. Někdy lépe, někdy hůře. Ale nejsou to figurky někoho v zákulisí, a to mi je na nich sympatické.

Odhlédneme nyní od toho, že kritika státu Izrael bývá často jen maskovaným antisemitismem. Podívejme se na to, zda je kritika státu Izrael oprávněná a jaký postoj k Izraeli by mělo mít Česko.

Před sto lety byla na místě současných izraelských měst poušť. Před padesáti lety byly uprostřed pouště malé izraelské oázy, v nichž se pěstovaly zemědělské produkty, z nichž vývozu Izrael žil. Dnes stojí v izraelských městech mrakodrapy, ve kterých sídlí globální technologické firmy kotované na burzách. Třetina firem kótovaných na technologické burze NASDAQ pochází z Izraele.

Izrael je obklopený státy, které již 70 let usilují o jeho zničení. Demografická převaha je na straně arabských států přibližně v poměru 20 ku 1. Přesto dokázal několikamilionový Izrael dosud vyhrát každou válku, i když v Jom Kipurské v roce 1973 měl namále. Mýlí se ten, kdo si myslí, že v těchto válkách Izrael vždy podporovali Američané. Izrael si své války musel vybojovat sám.

Navzdory tomu všemu je Izrael demokratická země, kde se rozhoduje ve volbách. V zemi fungují synagogy, mešity, kostely, Haifa je dokonce sídlem centrály bahaistické církve. Evropané jsou v zemi vítáni, mohou chodit po zemi bez ochranky. O křesťanské náboženské i kulturní památky se stará stát. Několik pamětních míst je prohlášeno za národní kulturní památky.

Jaký je to kontrast s Egyptem, Sýrií, Jordánskem, Libanonem nebo Irákem … I v těchto zemích existují elity, které by rádi Evropany přivítali a ke křesťanům mají tolerantní přístup. Co to však křesťanům pomůže, když islámští radikálové kdykoliv vypalují kostely, unášejí a zabíjejí křesťanské věřící? Co to pomůže evropskému obchodníkovi, kterého při snaze o investici nebo byznys musí hlídat ochranka, aby ho neunesli nebo mu rovnou neodřezali hlavu? Vlády v těchto zemích nejsou schopny garantovat Evropanům bezpečnost.

S kým má Česko na Blízkém východě spolupracovat? Podle mě s těmi, se kterými máme společné civilizační kořeny, společný politicko-ekonomický systém a společné zájmy. Mluvit o společných kořenech židovsko-křesťanské civilizace je nošením dříví do lesa. Co se týče hospodářských vztahů, v oblasti IT, startupů ale i efektivního zemědělství se máme od Izraelců co učit. A co se týče společných zájmů, je jím zejména boj proti islámskému radikalismu a terorismu, ale i boj proti nelegální migraci.

Co máme společného s islámskými státy? Několik stoletou historii vzájemných válek, během nichž se rozhodovalo, zda bude Střední Evropa křesťanská nebo muslimská. Na rozdíl od západoevropských států, my máme historickou zkušenost s tím, že islám je rozpínavý a chce dobývat a ovládnout nová území. Vnímání radikálního islámu jako bezpečnostního rizika máme společné právě s Izraelem.

Izrael je náš jediný spojenec na Blízkém východě. Ze všech ostatních zemí Blízkého východu do Evropy přicházejí lidé, kteří jsou pro nás bezpečnostním rizikem. Z Izraele přicházejí do Evropy investice.

Máme u nás lidi, kteří na jedné straně brojí proti islámskému terorismu a současně brojí proti Izraeli, který s islámským terorismem bojuje. Na jedné straně chtějí bojovat proti islámskému ohrožení, ale současně tleskají palestinským teroristům, kteří zabíjejí izraelské civilisty. Takoví lidé to podle mě nemají v hlavě zcela uspořádáno. Takoví lidé jsou nezpůsobilí řídit stát, protože vykazují velkou chybovost v přístupu k realitě.

Pro mě je Izrael inspirující zemí, která ve velmi obtížných klimatických i geopolitických podmínkách dokáže zajišťovat svým občanům vysokou úroveň svobody, bezpečnosti i životní úrovně. Dokáže se rozvíjet a růst navzdory všem nepříznivým okolnostem.

Do Izraeli chodím rád. Jeruzalém je město míst, kde člověk cítí historii z každého kamene. Izrael je neuvěřitelně pestrá krajina – nejen nábožensky. Najdete zde pouště i zalesněné hory na severu. Najdete tam Mrtvé moře 450 metrů pod hladinou moře, ale i dvoutisícový Mt. Hermon, na kterém se můžete lyžovat. Ortodoxní čtvrti se střídají s ultraliberální, Tel Aviv dokonce volají Sin City Středomoří. Pláž v Tel Avivu považuji za nejkrásnější městskou pláž ve Středomoří.

Zkuste se tam jet někdy podívat. Bez ohledu na to, zda jste liberál nebo konzervativec, pravičák nebo levičák. Přesvědčte se na vlastní oči. Je málo zemí na světě, kde si každý může najít to své a cítit se tam dobře.

[ad#pp-clanek-ctverec]

ZDROJ: Ignác Milan Krajniak

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (32 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Oligarchismus nás dusí

    IVAN BEDNÁŘ Aby bylo jasno, nejsem žádný nacionalista, ani ultra či anarchista. Jenom si myslím, že ze stále přibývajících

    Jsou Piráti pravice?

    PERGILL Mnoho soudruhů se nás snaží přesvědčit, že piráti jsou pravostředové, případně přímo pravicové uskupení. A že tudíž, kdo