Jindřich Melichar: „Jestli vláda takhle ekonomiku zastaví znova, skončili jsme všichni.“

Téměř dva měsíce jste přicházeli o většinu tržeb. Jarní sezóna je zabitá, další škody způsobí nejistota, co bude dál. Dokážete nějak vyčíslit škody?

Předběžně jde o částku zhruba 35 milionů a jedná se pouze o součet režijních nákladů v souvislosti s uzavřenými prodejnami a ztráty z nerealizovaného prodeje zboží. Není v tom zahrnutý zastavený velkoobchod, předplacený marketing a podobně.

Pomohl vám stát?

Když všechno dobře dopadne, tak se bude přímá pomoc pohybovat okolo 7 milionů. To je příspěvek na zaměstnance a částečná kompenzace nájmů uzavřených prodejen. A potom 12 milionů záruka v rámci programu Covid II, abychom si mohli vzít půjčku a měli z čeho zaplatit dluhy, které jsme kvůli nouzovému stavu nastřádali.

Kolik jste loni odvedli do státní pokladny? Zhruba…

Hlava mi z toho padá do dlaní, to jsem vůbec neměl hledat, tohle číslo… V součtu plateb všech daní a odvodů za zaměstnance jsme minulý rok státu zaplatili bezmála 50 milionů.

Pojďme teda od čísel k reálnému životu. Po dvou měsících jste mohli konečně otevřít. Bude to jako dřív? Vrátili se zákazníci, nebo se spíš bojí? 

Po týdnu můžete těžko dělat nějaké závěry. Ale je zřejmé, že zákazníci jsou opatrní a rozjezd je opravdu pomalý. Nějaký trend uvidíme nejdříve na konci května. Když se pokusím nepropadat depresi, tak by se dalo říct, že hledíme do budoucna s optimismem jednonohého tanečníka.

Po bitvě je každý generál. Ale myslíte, že mělo uzavření prodejen a vůbec zmrazení ekonomiky v takovém rozsahu smysl? A nějaký efekt?

Nejsem epidemiolog s přístupem k citlivým datům, a proto těžko můžu posoudit, jak moc se tím zbrzdil nebo zamezil rozjezd nákazy. Každopádně takové zmrazení ekonomiky bude mít svoje smutné důsledky. Nevím, jestli půjde někdy spočítat, kolik životů se tím zachránilo a kolik lidských osudů naopak zmařilo.

Přes strašení s příchodem druhé vlny epidemie na podzim si myslím, že takové vypnutí ekonomiky, včetně zavření škol, si už nebudeme moct dovolit. Pokud se budeme umět postarat o seniory a zdravotní personál, můžeme se inspirovat třeba skandinávským modelem. Virus asi hned nezmizí a my se musíme naučit s tím žít a pracovat.

Přišel jste během epidemie na nějaký postup, který by v takové krizi zafungoval? Na nějakou radu pro podnikatele, které stát nechal ve štychu?

Já těžko můžu někomu radit, na to je v téhle zemi chytráků odvedle až dost. Můžete být sebevětší odborník nebo čaroděj, když vám ale zakážou dělat svoji práci, moc toho nevymyslíte. Jasně, když vás to položí, můžete zkusit něco jiného, pokud vás dluhy neumoří. Nebo se můžete nechat zaměstnat ve státní správě nebo v nějakém holdingu, tam ekonomické strasti většinou nedolehnou. Mě se to bohužel netýká, protože jsem nezaměstnatelný.

Nemáte žádný vlastní plán B?

Mám plán B: pořídit si dodávku, jezdit po kraji, prodávat bramboráky a pivo do kelímku a seřizovat mopedy.

Nelitujete nakonec oboru? Není samovýroba a prodej, které závisí na spoustě partnerů a ekonomické situaci i situaci na trhu, vlastně to nejhorší? 

Oboru určitě nelituji. Je extrémně náročný na to mít dobré vlastní lidi a partnery, protože náš byznys je neuvěřitelně komplexní. Vývoj, výroba, cestování, logistika, bankovní instrumenty, velkoobchod, vlastní obchodní síť, on-line prodej, marketing atd. Ve všech těchto činnostech jsem odborník, v průměru tak na 7 až 9 procent. Každopádně vám to dá dost široký rozhled, a pokud vás to stále baví, není důvod naříkat, že děláte v jednom z nejhorších oborů, i když je to v podstatě pravda.

Ačkoli jste přišli o tržby, pomáhali jste proti epidemii. Za vlastní peníze, aniž to po vás někdo chtěl. Lidé ale často říkají, že „takových podnikatelů moc není“. Je to podle vás pravda? Nebo slovo podnikání nějak přišlo v Čechách o čest?

Myslím, že slušných a poctivých podnikatelů je víc než dost, akorát se o nich moc nemluví, protože jejich vlastnosti jsou málo sexy pro skandální nebo šokující zpravodajství. Pravda, elektrikář z Lanškrouna stavovské cti taky moc nepřidá… Každopádně tohle hloupé klišé, že každý podnikatel je lump, vzniklo podle mě v 90. letech při celonárodní rozkrádačce, a protože se s tím dodnes nedokážeme popasovat, tak ta pachuť občas vyplave.

Mimochodem, všimli jste si, že každá doba s sebou nese určitý podnikatelsko-manažerský dress code styl? V devadesátkách to byly mokasíny, bílé ponožky, mrkváče, kravata à la Klaus a barevné lesklé sako. Dnes to jsou pekelně špičaté boty, kalhoty à la legíny, bílá košile a sako po mladším bráchovi. Těší mě, že Bushman styl je v tomhle nadčasový. Tehdy i dnes vypadá nositel našich věcí jako manažer ohňostroje.

Kdyby se čas dal vrátit třeba do února, udělal byste něco jinak? A máte nějaké poučenější plány na případnou další vlnu epidemie, o které jste mluvil?

Nevybavuji si, že by šlo něco v únoru udělat jinak. Snad jen nebýt optimistou v tom, že stát nemůže zakázat lidem na dva až tři měsíce dělat jejich práci. Že to prostě v Evropě není možné. Opravdu si nemyslím, že může společnost bez fatálních následků přežít podobné vypnutí na podzim, a nemělo by k tomu tedy v tomto rozsahu dojít. Protože se ale často pletu, budu mít raději připravenou tu dodávku.

ZDROJ

Jindřich Melichar (*1967) v roce 1997 po svém návratu z cesty po Severní Americe, Novém Zélandu a Austrálii založil značku Bushman zaměřenou na outdoorovou módu. Během cesty si totiž mj. vydělával i jako jako brigádník v sadech a na farmách a během dlouhých měsíců pozoroval, jaké oblečení je pro dlouhodobou práci pod širým nebem ideální. Dnes má značka desítky prodejen v ČR i SR a obléká mj. zaměstnance národních parků a zoologických zahrad po celém světě.