Jaké to je učit černé studenty (1)

Jaké to je učit černé studenty

Až do nedávné doby jsem učil ve škole na jihovýchodě USA, kde většinu tvořili černí studenti. Mainstreamová media nám dávají sem tam ochutnat, jaké jsou podmínky na takové škole, ale opravdu jen ochutnat. Výrazy, které novináři pro takové školy používají, jako jsou „chaotický“, nebo „špatné prostředí pro učení“, popřípadě „nedostatek disciplíny“ nezachycují to, co se děje každý den. Nic tak neotevře oči jako každodenní realita učení černých a tyto zkušenosti se zde pokusím sdělit.

Jednou z prvních věcí na černých, které jsem si všiml, je to, že jsou hluční. Měli jen malou představu o obecném slušném chování. Nebylo neobvyklé, že na mne křičelo najednou pět studentů. Pokoušet se je utišit bylo k ničemu a bílé učitelky na tom byly v tomto ohledu obzvláště špatně. Seděl jsem ve třídě jedné z nich, když studenty doslova prosila, aby se zklidnili. Jen křičeli o to víc, aby přeřvali její hlas. Zdá se, že vůbec neměli představu o faktu, že s vyjádřením myšlenky se má čekat do doby, až na člověka přijde řada se slovem. Něco je napadlo a ihned to prostě museli vykřiknout. Takhle jsem vedl diskuzi o vládě a najednou jsem byl přerušen: „Potřebujem víc Demokratů, Clintonová dobrá!“. Studenta tento výlev na chvíli uspokojil, ale za dvě minuty začal opět křičet „Clintonová je dobrá!“.

Každý, kdo se kdy pohyboval kolem mladých černochů, ví, že jediné, co neustále poslouchají, je rap. Černí sami často vymýšlejí vlastní rýmy a nebylo neobvyklé vidět ve třídě patnáct studentů, jak na sebe rappují a pohybují se do rytmu (pozn. překladatele: autor zde použil slovo „jiving“, které popisuje typické chování černých, ale vzhledem k jejich absenci v ČR nemá český ekvivalent, laskavý čtenář si příklady tohoto chování jistě najde např. na Youtube). Neustále se překřikovali a najednou rappovali 15 různých rýmů ve svém hrubém a primitivním dialektu. Slova těchto rýmů byla téměř bez výjimky dětinským vychloubáním, např. „Who got dem shine rim, who got dem shine shoe, who got dem shine grill?“ (překlad: Kdo tu má nejlesklejší kola, kdo tu má nejlepší boty, kdo tu má nejlepší grill? — autor zde ovšem nemá na mysli grill zahradní, ale jakýsi „kryt na zuby“, věc mezi černými velice oblíbenou).

Rapper-amatér tuto tirádu pak zakončuje — v nejsprostších možných výrazech — prohlášením, že je sexuálním idolem pro celé ženské pokolení. Z nějakého podivného důvodu studenti také vzdychali a sténali místo toho, aby v rapu použili některá slova, např. „She suck dat aaahhhh, she fuck dat aaaahhhh, she lick dat aaaahhh.“ (laskavý čtenář si jistě tuto sprosťárnu přeloží sám, netřeba být zbytečně vulgární, nicméně v principu jde o popis sexuálních aktů s tou výjimkou, že místo vyslovení výrazu pro daný akt dotyčný černý jen komicky vzdychá).

Hodně černých slečen tancovalo na chodbě, ve třídě, na židlích, vedle židlí, pod židlemi, prostě všude. Jednou jsem měl telefon a musel jsem na chvilku odejít ze třídy. Trvalo to asi dvě minuty, než jsem se vrátil, ale když jsem vstoupil zpět do třídy, všechny černé studentky se seřadily u tabule a eroticky se k velké radosti ostatních černých svíjely, jako by byly v křečích.

Spousta černých, hlavně žen, je neskutečně tlustých. Některé jsou tak tlusté, že jsem musel pro ně ve třídě zařídit speciální sedačky. Neříkám, že bílí studenti nejsou tlustí — jsou, ale je to věcí počtů a postoje. Většina černých žen se prostě o to, že jsou tlusté, nestará. Bílých anorektiček je spousta, ale o černé anorektičce jsem ještě neslyšel.

Jedna moje studentka mi vysvětlovala: „Černý žencký sou prostě velký, pane Jacksone“. Zeptal jsem se tedy: „Je v černé komunitě přijatelná nadváha?“ Dvě černošky s nadváhou začaly ihned jako odpověď tancovat se slovy „Našy chlapy sou prostě na šťavnatí ženskí“. „Šťavnatý“ je černý výraz pro nadměrné pozadí. (pozn.: Zde jsem měl dilema, jak přeložit černý slang. Černí v USA komunikují zparchantělou verzí angličtiny zvanou oficiálně „ebonics“ (popř. „niggerbabble“, podle toho, v kterém státě USA se nacházíte), která v podstatě odpovídá tomu, když u nás mluví/píšou cikáni zmršenou češtinou, tedy nedodržování gramatiky, pravopisu, špatný slovosled, časování atd…)

Černí jsou v průměru ti nejvíce kritizující lidé, které jsem kdy potkal. „Tví tryčko je hnusní, tvý rti sou tlustý, tví dítě je bastard“. Na rozdíl od bílých, kteří se kolem tématu „rasa“ pohybují jen velice opatrně, jsou černí až brutálně přímí. Jednou jsem potřeboval poslat do ředitelny vzkaz. Zeptal jsem se na dobrovolníka a najednou jsem měl pocit, že jsem na nějaké demonstraci, protože všechny ruce byly nahoře, přihlásili se všichni do jednoho. Moji studenti milovali ulít se ze třídy i třeba jen na pár minut, pryč od dohledu bílé autority. Vybral jsem jednoho chlapce se světlejší pletí. To se nelíbilo jednomu studentovi s opravdu tmavou pletí: „Vybrals půlčáka“ (v originále „half-breed“). A ihned se k němu přidali další černí, šest jich neustále vykřikovalo najednou „Je to půlčák“.

Po celá desetiletí naše země lkala nad špatnými akademickými výsledky černých — a také bylo nad čím lkát. Je ovšem bez debaty, že spousta černých přišla do školy s obrovským handicapem, který není jejich vinou. Doma se naučili mluvit dialektem, který je téměř cizím jazykem. Černí nejen špatně vyslovují slova, často používají i špatnou gramatiku. Když se chce černý zeptat „Kde je koupelna“, někdy řekne např. „kte koupelna je“ („Where is the bathroom“ a „Whar da bathroom be“). A takhle mluví na střední škole. Studenti píšou tak, jak mluví, takže se tento „jazyk“ objevuje i v jejich písemných pracích.

Je pravdou, že někteří bílí čelí podobnému handicapu. Mluví s jakýmsi „venkovským“ akcentem, který se špatně reprodukuje, ale jeho výsledkem jsou věty typu „I’m gonna gemme a Coke“. Někteří z těchto venkovských bělochů se museli naučit správnou gramatiku a výslovnost. Rozdíl ale je, že většina bílých toto překoná a naučí se mluvit spisovně, většina černých se s tím neobtěžuje. Většina černých, které jsem kdy učil, neměla žádný zájem o školní předměty. Učil jsem dějepis a studenti často odmlouvali, že se to a tamto učit nebudou, protože je to jen o bílých. Samozřejmě, toto byla „multikulti“ historie („diversity“ history — v USA je adjektivum „diversity“ synonymem pro „pro černé“), ve které černý kuchař kdejakého kovboje dostal svou speciální kapitolu o tom, jak přispěl k dobývání Západu, ale černé děti to stejně shledaly nedostatečným. A tak jsem to vzdal a určil jim samostatné úkoly na téma „skutečná černá historická osobnost“. Mým oblíbencem byl Marcus Garvey. Nikdy o něm neslyšely a nikdy si o něm nic nevyhledaly, i když jsem jim to dal za úkol. Bylo jim to jedno, nechtěly prostě pracovat.

Každý, kdo učí černé, brzy pozná, že mají zcela odlišný pohled na vládu než bílí. Jednou jsem se rozhodl strávit 25 minut tím, že jsem zadal studentům úkol, aby napsali jednu věc, kterou by vláda USA měla udělat ke zlepšení své země. Tuto otázku jsem položil ve 3 třídách s dohromady cca 100 studenty, z nichž asi 80 bylo černých. Bílí studenti měli většinou „konzervativní“ nápady. „Odříznout od podpory lidi, co nechtějí pracovat“ byla nejčastější odpověď. Prakticky každý černoch ale odpověděl variací na téma „potřebujeme víc služeb, které zajišťuje stát“.

Moji studenti měli jen mlhavou představu o tom, kdo za státní služby platí. Pro ně je to jako kouzelná kasička, která se nikdy nevyprázdní. Jedna černá dívka opakovaně ve třídě zdůrazňovala potřebu více sociálních dávek. Já se jí snažil vysvětlit, že lidé, opravdoví živí lidé, ty peníze musí zaplatit na daních. Její odpověď byla „no jo, ale to je od bílejch, ti stejně smrdí“. Na to jsem reagoval: „Ale spousta černých vydělává víc jak 50 tisíc USD ročně, brala bys tedy i od svých“ — na to odpověděla: „To jsou stejně půlčáci“. Třída souhlasila. Tehdy jsem s tím tématem skončil.

Mnoho černých dívek je naprosto v pohodě celý život na sociálních dávkách (welfare queens). V den, kdy se hovořilo o budoucích povoláních, jedna z nich hlasitě ve třídě vykládala, jak bude mít hodně dětí a jak bude inkasovat tučné příspěvky od vlády. Nikdo ve třídě proti jejímu výběru „povolání“ nic neměl.

Překvapivé názory se objevovaly v různých diskuzích se třídou. Bavili jsme se o zločinech, spáchaných po řádění hurikánu Katrina a já nadhodil jako téma znásilnění dívky v koupelně v Superdome (pozn. stadion Superdome je jeden z nejznámějších příkladů, jak se černí chovali — uzavřeni v nouzových podmínkách se změnili na rozdíl od bílých ve zvířata). Většina studentů to považovala za zločin, ale pár jich to zlehčovalo. Jeden černoch do diskuze bez přihlášení vykřikl „O nic nešlo — mysleli si, že všichni umřou a tak se trošku bavili, jen se chtěli trošku pobavit, víte, co myslím“. Pár černých na to přikyvovalo na souhlas.

Vedoucí oddělení na škole jednou zadal všem učitelům úkol, aby se všech studentů zeptali na následující otázku: „Myslíte, že je v pořádku porušit zákon, pokud z toho budete mít prospěch?“. Tehdy jsem už chvíli učil, a proto mne nepřekvapily odpovědi, které totálně konsternovaly mou mladou, bílou, liberální kolegyni. Většinovou odpovědí bylo „ano“. Jeden student k tomu poznamenal „Jde vo prachy“ („Get dat green“). Mezi černými je taková úroveň konformity, že jí bílí jen těžko uvěří. Mají rádi jednu hudbu: rap. Volí jednu stranu: demokraty. Tancují stejným způsobem, mluví stejným způsobem, jsou hlasití stejným způsobem a propadají u zkoušek stejným způsobem. Bílí jsou jiní — někteří mají rádi country, jiní metal, jiní pop a ostatní třeba rap. Vytváří různé skupiny, mají různé ideologie a názory. Černí jsou všichni prostě černí, a když se nějaký černoch liší od většiny, dají mu to sežrat.

Dalo by se namítnout, že mezi černými jsou důležité rozdíly mezi skupinami, které bílý prostě nepostřehne. Já se je snažil postřehnout co nejlépe, ale stejně jsem zaznamenal, že se oblékají stejně, mluví stejně, myslí stejně. Jistě, vytváří skupiny, které spolu soupeří, ale ty skupiny jsou v podstatě všechny stejné. Mezi černými nenajdete tak odlišné skupiny, jako jsou třeba „šprti“, nebo „Gothové“.

Jak svět připadá černým

Jedna věc, na které se všichni černí shodnou je, že všechno je „rasistické“. Tuhle lekci liberalismu absorbovali dokonale. Udělal sis úkoly? „Ne, domácí úkoly jsou rasistický!“ Proč jsi dostal z testu za 5? „Test je rasistickej“. Snažil jsem se třídu naučit něco o britských filosofech a první věc, které si na Benthamovi, Hobbesovi a na Lockem všimli, byla „Jsou všichni bílí! Kde jsou černí filosofové?“. Zkusil jsem vysvětlit, že v Anglii osmnáctého století nebyli žádní černí. Asi uhodnete, co na to řekli: „To je rasistický!“

Jeden student mne nařknul, že ho nechávám schválně propadnout u testů, protože nemám rád černé. „Tak ty myslíš, že nemám rád černé?“ „Jo“ „Udělal jsem něco, co by tomu nasvědčovalo? Jak to víš?“ „Prostě vím.“ „Proč to říkáš?“ Jen se ušklíbnul, díval se z okna a nasával vzduch skrze zuby. Možná je to regionální věc, ale černí často sají vzduch skrze zuby jako bezeslovné vyjádření pohrdání nebo nepřátelství.

Moji studenti občas neviděli svět jinak než skrze to, že jsou černí. Měl jsem skupinu, která měla jako hosta výměnného studenta z Německa. Jednou udělal prezentaci v Powerpointu na téma významné německé stavby, své školy a své rodiny. V průběhu té prezentace občas černí vykřikli „A kde jsou černí?“ Otrávený Němec se snažil několikrát vysvětlit, že tam kde žije on, žádní černí nežijí. Ostatní mu nevěřili. Řekl jsem, že Německo je v Evropě, odkud pochází bílí lidé a že černí lidé pocházejí z Afriky. Trvali ale na tom, že je Němec rasista, protože se odmítá doma bavit s černými.

Černí se velmi živě zajímají o své rasové vlastnosti. Například jsem zjistil, že někteří černí mají „dobré vlasy“. „Dobré vlasy“ je černý slang pro vlasy černo-bílých míšenců. Zdá se, že jsou méně kudrnaté, snadněji se upravují a jsou více atraktivní. Černí jsou také hrdí na světlou pleť. Představte si dva černé studenty, jak se uráží přes celou třídu. Jeden je štíhlý a tmavý, druhý je obézní, ale světlý. Ten tmavší začne celou výměnu „Jsi tlustej, Ridario!“ Ridario se usměje a ani se na toho druhého nepodívá, jen odvětí „A ty žárlíš, protože jsem světlej.“ A tak dál a dál, oba opakují stejné urážky pořád dokola.

Moji černí studenti neměli vůči hispánským imigrantům nic než odpor. Byli tak sprostí, že nás naše školní oddělení upozorňovalo nikdy nenadhazovat téma imigrace pro případ, že by to zaslechl ředitel, nebo někdo z venku. Samozřejmě, bílí jsou „rasisti“, ale o nás přemýšlí alespoň jako o Američanech. Ne tak Mexičani. Černí mají určitý, ne nezbytně nepřátelský, postoj k bílým lidem. Ví, jak se bílí chovají, a je jasné, že si myslí, že jsou bílí chytří a dobří v organizování. Současně nejspíš podezřívají bílé, že tu „rovnost“ mezi černými a bílými jen hrají, aby mohli černé lépe kontrolovat. Černí chtějí větší kus amerického koláče. Jsem přesvědčený, že kdyby to bylo na černých, dali by bělochům podstatně méně, než mají bílí teď, ale něco by nám přece jen dali. Mexičanům by nedali nic.

Dokončení zítra