1.1.2019
Kategorie: Společnost

Jak vlastně probíhá cenzura na Facebooku a kdo ji vykonává?

Sdílejte článek:

MARTIN AMBROS

Článek na Novinkách je poněkud stručný, proto jsem se raději seznámil s originálem na New York Times. S ohledem na politické zaměření NYT je možné předpokládat, že skutečná situace je ještě horší. Ovšem to už by “demokratičtí” čtenáři nemuseli úplně vydýchat.

[ad#textova1]
Takzvaní moderátoři mají v první řadě z úkol vyhovět objednavateli cenzury. Tedy mainstreamu a tak se snadno stane, že jsou přehlíženy některé projevy, které jsou v souladu s názorem prosazovaným státem a názory opozice jsou mazány. Bez ohledu na to, zda jde o projevy politické, nebo náboženské. V mohamedánských zemích jsou tak cíleně umlčovány ostatní náboženství. V Indii mají zase smůlu Tamilové.

Pravidla pro jednotlivé země či regiony jsou distribuovány v excelovských tabulkách a powerpointových prezentacích a pochybnosti o příkazu se nepřipouští. Je zřejmé, že Facebook bojující s poklesem hodnoty na burze se snaží vyhovět požadavkům na něj kladeným. Bez ohledu na to zda cenzuru vyžaduje autoritářský režim v arabských zemích nebo zda tak je po nátlaku od evropské komise. Vlastník Facebooku není morální autorita, cílem společnosti je tvorba zisku a pro společnost je výhodnější vyhovět tlaku na cenzuru nepohodlných názorů, než riskovat vysokou pokutu nebo úplný zákaz působení na lokálních trzích.

Díky výše uvedenému se však stal přesný opak požadovaného. Čím více cenzury, tím více nerovnováhy a tím více moci v rukou vykonavatele cenzury. A to se přestává líbit i těm co si cenzuru objednali.

V každé zemi funguje nějaký soudní systém ať již v něm za vyjádření na síti hrozí jen ztráta zaměstnání jako u nás nebo useknutí ruky nebo poprava. Systém funguje. Jenže globálně působící sociální síť je problém. I největší totality nechtějí aby na ně bylo poukazováno jako na totalitní systém. Proto nechají na svém území sociální sítě působit, ale vykonání exekuce přehodí na odpovědnost firmy lačnící po zisku. Win to Win situace? I do not think so.

Ti co spustili požadavky na omezení obsahu nad rámec zákonů a místo soudců nechali rozhodovat outsourcované levné zaměstnance ve třetím světě vykonávající objednávku zaměstnavatele spustili spirálu zneužívání sociálních sítí.

Mezi obhájci cenzury jiných názorů, různých elfů, nebo milovníků nařízení z dílny Věry Jourové na obhajobu cenzury sítí obvykle zaznívá, že obchodní společnost má právo si stanovovat vlastní pravidla pro uživatele a ti jsou povinní se tím řídit. Vždyť přece u nás jsou postihováni hlavně všichni ti zlí xenofobové, voliči Zemana a odpůrci EU. Z pohodlí internetu od kavárenského stolku si jen těžko uvědomují, že tak jako zde je jejich názor součástí “mainstreamu” tak podobně nadšení z cenzury jsou i vládnoucí skupiny v totalitních zemích. Virtuálně by se dalo říct, že u jednoho stolku spolu srkají sojové Latté naši Kartouzové či Kolaříkové a členové íránské mravnostní policie. Spolu s nimi zde sedí členové vojenské chunty Burmy, komunističtí cenzoři ve Venezuele, narkobaroni z Kolumbie i bývalá agentka Stasi Anetta Kahane. Prostě dobrá společnost.

Jen si tihle ochránci své pravdy neuvědomují, že svoboda slova buď je, a nebo není. Neexistuje nic mezi tím. Místo toho, aby tlačili na sociální sítě cenzuru odmítali, sami cenzuru zadávají.

Přitom řešení by bylo snadné. Vlastník sociálních sítí by zveřejnil kdo a z jaké země požaduje cenzuru a samozvaný cenzor by pak byl světovou veřejností odsouzen.

Semknutí, verbální sankce a nezávazné deklarace už panáci v OSN a podobných organizacích umí na výbornou.

Jediné co chybí je skutečná odvaha zlé věci pojmenovat jako zlo. Ale na to už jsme jako běžní občané zvyklí. Vládcům nejde o dobro, ale o to aby vládli co nejdéle.

No a mne teď zajímá už jen jak dlouho bude trvat, než tento můj příspěvek někdo nahlásí jako závadný.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Martin Ambros

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (27 votes, average: 4,85 out of 5)
Loading...