7.6.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Jak “ušteřit” podle ČSSD: Pro propuštěné stranické zaměstnance vytvořit nové erární trafiky

Sdílejte článek:

RED 07|06|2016

Vládní partaj nejenže nerespektuje rozhodnutí soudu, který jí pravomocným rozsudkem přikázal zaplatit dluh vůči advokátu Altnerovi a vysmívá se tak před očima občanů celému právnímu řádu České republiky, snaží se z povinnosti vykroutit různými obstrukcemi a vlastně tak dává návod na nedodržování zákonů, které i svojí parlamentní činností uvedla v život a šikanuje jejich nepřehlednou džunglí “obyčejné lidi”, ale díky ušpiněnému kaliku z této kauzy dále odkrývá svou pravou tvář socialistických parazitů a “šetří”.

[ad#clanek-respo]

Princip sociálně-demokratického “šetření” spočívá v tom, že partajní výdaje, z pozice vládní strany, jsme přece u koryt, soudruzi, přeexpeduje na jimi ovládaný státní penězovod. Bez jediného kritického slova “strážce” erární pokladny, bez většího zájmu ostatních politických subjektů. Že by tato praxe byla na české politické scéně již tak vžitá, že toto kupčení s teplými křesly ve státní správě už nikomu nestojí ani za slovo údivu?

Lidé propuštění kvůli finančním problémům ČSSD z Lidového domu tedy “mají obrovské štěstí”. Právě pro ně se najednou objevují nová, státem placená místa na ministerstvech či v parlamentu, bez kterých by asi Česká republika ani nemohla fungovat. Ve svých úřadech pro ně vytvořili místa ministři i poslanci. Pravda, trafiky pro spřízněné partajní duše jsou u nás dlouholetou praxí všech politických stran, ale sociální demokraté ale slibovali, že tomu učiní přítrž, a i proto prosadili služební zákon.

Strana, která nyní čelí výzvě k zaplacení 337 miliónů Kč a začala šetřit, schválila, že letos propustí 22 lidí z pražské centrály (zatím odešlo 11) a zkrátí úvazky zaměstnancům v regionech. O části z nich, která ale poté našla místo ve státní správě, špičky sociální demokracie nechtějí mluvit.

Podle Hospodářských novin například z mediálního týmu, který pečoval o image strany, museli odejít tři lidé. Dva z nich se uchytili v resortu školství, jemuž šéfuje Kateřina Valachová z ČSSD. Přímo v jejím kabinetu od května pracuje někdejší PR asistent Radek Vráblík. Jde o nově vytvořené místo referenta. “Kancelář ministra v podstatě neexistovala a byla nově koncipována a proběhlo její nezbytné personální doplnění. Po celý rok se stav průběžně trvale a odborně doplňuje,” odmítá tajemník ministerstva Jindřich Fryč interpretaci, že strana nařídila postarat se o propuštěné. V resortu Valachové se uchytili i další lidé spojení se sociální demokracií. Do Národního institutu pro další vzdělávání nastoupil Lukáš Pfauser, další vyhozený pracovník tiskového oddělení ČSSD. Už dříve navíc do kanceláře ministryně přišel sociálnědemokratický zastupitel v Kralupech nad Vltavou Antonín Seidel, někdejší mluvčí středočeské buňky. Dalším příkladem je bývalá mluvčí ČSSD Eva Gregorová, která po odchodu ze strany chvíli tápala. Nejprve zhruba měsíc pracovala na ministerstvu zdravotnictví, kde jako tajemnice pomáhala s veřejným vystupováním náměstkyni a zároveň místopředsedkyni ČSSD Lence Tesce Arnoštové. “Vybrala jsem si ji jako zkušenou, velmi schopnou a organizačně zdatnou,” říká o propuštěné mluvčí náměstkyně Arnoštová. Gregorová u ní ale dlouho nevydržela − po několika týdnech ji přetáhl europoslanec za ČSSD Pavel Poc. … Tolik HN.

Rozpor s ideou tolik prosazovaného služebního zákona vysvětlil premiér Bohuslav Sobotka tím, že cílem služebního zákona nikdy nebylo zcela zabránit politikům, aby si do úřadu přivedli své lidi: “Místa v kabinetu ministra by neměla spadat pod služební zákon, ti lidé by měli přicházet a odcházet s ministry. Členové vlády musí mít právo vybrat si své nejbližší spolupracovníky.”

Ano, služební zákon obsahuje hned několik výjimek, díky kterým si politici mohou i dnes na ministerstva přivést své lidi, aniž by museli projít výběrovým řízením a složit úřednickou zkoušku. Nejvíc možností zaměstnat soudruhy z partaje nabízí právě kancelář ministra − její velikost záleží jen na politikově uvážení a může jít až o desítky lidí. Počítají se sem třeba poradci, mluvčí či protokolární pracovníci. Ministr si navíc může přivést až dva politické náměstky. Každý z nich má nárok na obsazení dvou míst, která nespadají pod služební zákon.

[ad#clanek-respo]

Tato zákonná klička však může dosáhnout “překvapivých rozměrů”. Jen několik měsíců poté, co se Sobotkův kabinet ujal moci, si ministři najali dohromady přes sto poradců. Nejvíc jich měli ministr vnitra Milan Chovanec a ministryně práce Michaela Marksová. Nyní se oranžové partaji velmi hodí ve stádiu “šetření”. Nač přeci zbytečně utrácet stranické peníze (také však povětšinou od státu), když tu vládneme a můžeme ještě více podojit daňové poplatníky. Však zdroje jsou …

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (21 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky