Jak jsem učil romské žáky … osobní zkušenosti

STANISLAV KORITYÁK

Ačkoliv nejsem odborník na vzdělávání Romů, přece jen jsem několik cikánských dětí odučil. Nebylo jich mnoho. Přesto na mnohé z nich dodnes vzpomínám. A protože nás příští týden čeká téma nudné a neradostné – revize RVP, podělím se o zkušenosti s výukou romských dětí. Je třeba občas zařadit i něco pozitivního. Jména dětí jsou změněna.

Nejdříve se však podělím o výsledky hlasování z minulého článku, věnovaného mediálnímu útoku na místostarostku ostravské městské části, paní Alenu Pataky, která si dovolila otevřeně promluvit o problémech při vzdělávání Romů.

Ostravskou místostarostku paní Pataky podpořilo 99,6 % respondentů

Článek měl obrovskou sledovanost a ohlas. Dostal jsem 2x vynadáno, a k tomu přes 400 pochval a poděkování. Ještě větší podpory se dostalo paní místostarostce.

Předpokládám, že se jednalo o starší lidi s nižším vzděláváním, jak bývá u podobných průzkumů obvyklé. Ale jsme v demokracii a i my „hloupí“ máme právo uplatnit svůj hlas. Mimochodem – počet respondentů byl trojnásobný oproti běžným průzkumům veřejného mínění, takže má výpovědní hodnotu.

Odmítám se starat o cizí děti za méně, než za kolik se o ně nestarají vlastní rodiče

S romskými dětmi jsem pracoval několikrát. Poprvé jako student v romském centru DROM v Brně na Bratislavské. Tam také později vzniklo Muzeum romské kultury, o němž jsem psal minule. Žil jsem tehdy v jedné z uliček, přiléhajících k ulici Bratislavská, v tzv. brněnském Bronxu a nemám iluze o tom, jaké poměry v této části města panují.

DROM (cikánsky cesta) bylo nízkoprahové centrum, kam chodily romské děti odpoledne po vyučování. Měl jsem na starost výtvarné, rukodělné a někdy i lehce sportovní aktivity. Občas přišla řeč i na výuku, ale nebylo to často. Děti chodily, jak se jim zachtělo, kdo chtěl, tak přišel. Tím byla fakticky znemožněna systematická práce ve smyslu pravidelné výuky.

Problém nastal, když jsem se rozhodl začít brát děti na výlety do přírody. Někteří rodiče si začali klást podmínky, jako kdyby mně poskytovali nějaké dobrodiní tím, že pustí své děti na výlet. Nebyla vůbec řeč o placení. Jedním z požadavků některých tatínků bylo, abych jim děti po návratu z akcí vodil do herny u křižovatky ulic Cejl a Bratislavská.

Děti byly fajn, ale vodit lemplovi dítě do herny jsem odmítl (já vím – nevím, co si tento dobrý muž prožil, a nemám právo jej odsuzovat). Skončil jsem, když se jeden z rodičů přišel poradit s rozhodnutím o dávce. Do výpovědi jsem napsal: Odmítám se starat o cizí děti za méně, než za kolik se o ně nestarají vlastní rodiče. Celá tato anabáze trvala dva měsíce.

Zdenda – dobře vychovaný zloděj

Jednou z mých učitelských štací byla vesnická malotřídka v Podkrkonoší, kterou navštěvovaly místní děti a děti z nedalekého dětského domova. V jedné učebně se společně učili prvňáci, třeťáci a páťáci, ve druhé druháci a čtvrťáci. Učitelé byli dva, já a paní ředitelka, k tomu paní družinářka. Ta měla na starost i úklid. Obědy se dovážely a vydávali je učitelé.

Škola měla vysokou didaktickou úroveň, což byla zásluha paní ředitelky. S ohledem na malý počet žáků ve třídách dokázala velice dobře pracovat s dětmi, které měly vzdělávací problémy. Proto tam své děti vozili i rodiče odjinud, přestože měli vlastní školu.

Asi po týdnu mi hoch hodiny přinesl zpět s novou baterkou. Kde ji vzal, jsem se raději neptal. Protože mne tento jev zaujal, hledal jsem v odborné literatuře příčinu tohoto chování. Už si to nepamatuji přesně, ale prý to souvisí s osobní neukotveností, kterou si dítě kompenzuje tím, že hromadí věci.

Když jsem na škole končil, dostal jsem od Zdendy na památku obrázek o velikosti pasu, na němž byl Slon lesní (tak to napsal). Byla to velice pěkná grafika, připomínající grafitti od Keitha Haringa.

Žák mi ze smetáku vyrobil držátka na pilníky

Jedním z předmětů, který jsem učil, byly dílny, které romské děti bavily. Některým se výuka líbila do té míry, že si samy vyhledávaly práci, co by ještě mohly udělat. Na konci dvouhodinovky jsem je musel vyhazovat z dílny, aby šly domů nebo na další výuku. To se však týkalo i „neromů“. V tuto chvíli je však podstatné, že dílnu nechtěli opustit ani Romové.

Jeden z romských žáků se jmenoval Marek. Pracoval sám od sebe, velmi rychle, i když kvalitativně asi na 80 procent. Výrobky nebyly dokonalé, funkční však ano. Pamatuju si, jak jednou o přestávce nařezal násadu od koštěte na zhruba 10 cm dlouhé kousky a vyrobil z nich chybějící držátka na pilníky. Mohl jsem se na něj zlobit? Oželel jsem smeták – byly pilníky. Hoch dostal jedničku a pochvalu. Je to k nevíře, ale tento Rom byl největší pracant ze třídy.

Nejen on měl kladný vztah k manuální práci. Jiný Rom si vyrobil dřevěnou maketu pušky na gumičky. Po odchodu ze školy se pod vlivem dílen začal učit truhlářem. Dílny bavily dokonce i převážnou většinu romských děvčat, vyráběly brože, sponky do vlasů atd.

Osobně mám zkušenost, že těmto dětem vyhovuje fyzická práce, která nevyžaduje přesné výpočty a měření, zato je však vidět hmatatelný výsledek, jako třeba vaření. Práce (učení) musí dětem dávat smysl. A každému dává smysl něco jiného. Ne každý musí být intelektuál. Pamatujme na to! Ani já nejsem čistokrevný intelektuál. Díky tomu neberu vážně přechytralé kecy „expertů“ a „odborníků“, protože vím, že jejich erudice začíná a končí žvaněním.

Nemohu spasit svět, ale mohu pomoci jednomu konkrétnímu člověku

Učil jsem ještě jednoho hocha z dětského domova. Zažil jsem s ním období puberty. Tehdy si na mě chodil téměř po každé hodině stěžovat do ředitelny, protože jsem nezohledňoval jeho speciální potřeby a měl jsem na něj stejné požadavky (co se chování týče), jako na všechny ostatní. Jednou jsem jej nechal stát v lavici s dovětkem, že si může jít stěžovat. Na to mi zklamaně sdělil, že už byl o přestávce před hodinou, ale paní ředitelka v ředitelně nebyla.

Proběhly určité boje a oba dva jsme si vymezili mantinely a navázali plnohodnotný vztah. Tím, že jsem neustoupil a trval na svých pravidlech, jsem si postupně získal jeho důvěru a respekt. Bohužel nebral vážně některé kolegyně. Došlo to tak daleko, že mu na konci osmé třídy, po opakovaných stížnostech, hrozilo přeložení na jinou školu. Vzal jsem si jej stranou, promluvil s ním jako „chlap s chlapem“ a vysvětlil  mu, že si může myslet, co chce, ale musí v ženském prostředí přežít a nesmí se nechat zničit.

Žák pochopil, změnil své chování, vyhrál třetí cenu v olympiádě z ruštiny, první cenu ve finanční gramotnosti a v současnosti se učí kuchařem. Je z něj skutečná osobnost. O prázdninách navštívil podnikatelský tábor, kde jej silně ovlivnilo setkání s Radimem Paříkem, uvažuje o investování a uvažuje o přestupu na střední hotelovou školu. Ačkoliv už ani jeden z nás nejsme ve škole, jsme stále v kontaktu.

Zde si dovolím jednu poznámku na adresu neziskovek a jiných spasitelů. Nemohu zachránit celý svět, ale pokud se rozhodnu a dám tomu energii (ne pouze slova), mohu pomoci několika konkrétním lidem. Ne náhodou, když jdu večer v Milovicích okolo Billy, se ke mně hlásí tlupy romských výrostků.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, ing. Pavel Hirsch 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 12 611,23 Kč

Vybráno 28.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Projev J. D. Vance v Mnichově: Šok pro europapaláše - 14.2.2025
• Současná totalita skrytá za pláštíkem demokracie s hrdým názvem Liberální progresivismus - 14.2.2025
• Trumpův ministr obrany v Bruselu prohlásil, že návrat Ukrajiny do hranic před rokem 2014 a členství země v NATO je nereálné - 14.2.2025

(24 votes, average: 4,63 out of 5)

Loading...