Jak jsem se nestal obchodníkem s bídou

Obchodník s bídou, tj. člověk zneužívající „bídy“ a „chudoby“ jiných k vlastnímu obohacení.
Nikdo, koho bychom chtěli za souseda, kamaráda či známého. Osobně vlastním 6 bytů, v nichž k dnešnímu dni bydlí 4 sociálně zvýhodňované rodiny, některé z nich s příjmem přes 60 000,- Kč měsíčně. S kým to tedy vlastně „obchoduji“?

[ad#textova1]

S někým chudým a nebo s někým nadprůměrně bohatým v porovnání s běžnou českou rodinou, kde se otec i matka dennodenně v práci dřou, aby zaplatili za sebe i za své děti své účty za bydlení a ostatní nezbytné životní potřeby?

Proč tam bydlí jen 4? Protože tady v této zemi byl vytvořen úmyslně a zcela vědomě systém, který umožňuje podvodníkům a zlodějům, maskovaným jako „sociálně znevýhodňovaní“, krást a zneužívat dávky, které jim my všichni v této zemi, za absolutní nic darováváme. Měsíc za měsícem stále dokola, aby mohli bydlet jako lidé a nebyli na ulici i se svými 10 dětmi, kterým dali sami dobrovolně a bez naší spoluúčasti život.

Ano tak proto, protože mí klienti tyto dávky buďto propili, prohráli v automatech a nebo vyplatili příslušníkům stejné národnostní skupiny, kteří u nich v ulici provozují, pod dohledem našich (ne)Ziskových organizací, výnosné „krátkodobé půjčky“ s úrokem pouhých 100% měsíčně.
Ano tam všude končí peníze, které my darováváme měsíc co měsíc, naším sociálně zvýhodňovaným občanům.

Jak to vše vím? Protože po 2 letech v Anglii a 3 letech na Novém Zélandu, kde jsem dokázal přežít mezi afričany a maory, se vrátil domů a koupil jsem si v bláhové naivitě dům. Byla zima, všude krásný bílý sníh, domeček byl jako stvořený pro mou rodinu a pro sídlo firmy se zaměřením na výškové práce, prostě ideál.
Složil jsem zálohu, zařídil hypotéku, nastěhoval se a staly se 3 věci.

Sníh roztál, můj obchodní partner zbankrotoval díky DPH dluhové pasti, kterou stát u nás trestá poctivé podnikatele za to, že odvedli dobře a kvalitně svou práci a nedostali zaplaceno no a nakonec mí noví sousedé nafasovali dávky.

14 dní se u nás na ulici pouze slavilo, řvalo a ničilo vše ještě nezničené a nepřišroubované. Velmi rychle jsem zjistil, že mé zkušenosti a schopnosti z Londýna a Dargaviillu u nás doma neobstojí.
To, co se dělo na naší ulici, jsem nezažil ani v africko-polské čtvrti v Anglii, ani v maorských čtvrtích na Novém Zélandu.

V takovémto prostředí mnoho rodin s většinovými kořeny a navyklých na tradiční českou kulturu, bytí opravdu dlouhodobě nevydrží.

Nevydrželi jsme ani my. Stačilo oněch 14 dní abychom pochopili, kde není naše místo. S hypotékou na krku, partnerem v exekuci a prázdným domem v ghetu, jsem stál před dvěma volbami, buď osobní bankrot, nebo pronájem bytů v ghetu někomu, kdo tam bude ochotný bydlet.

Dlouho jsem se nerozmýšlel a tady začalo mé “dobrodružství“. Velmi důvěrně jsem se seznámil s černou dírou, ve které mizí ročně miliardy našich korun, s podvody při čerpání nejrůznějších dávek. Byl jsem svědkem toho, jak je doslova přes noc možné zlikvidovat hodnoty, prostředí a principy soužití, které fungovaly v daném prostoru po několik generací.

Zažil jsem sestěhovávání rodin, kdy při kontrole vlastního domu zjistíte že tam, kde má bydlet 5 lidí, je jich ve skutečnosti 25 a místní stavební úřad Vám za to vyhrožuje pokutičkou milion korun. Toto jsou skutečné pasti. Pak raději sáhnete na poslední rodinné úspory určené na rekonstrukci prvního domu, vyřídíte další hypotéku, sám se nastěhujete i s rodinou do nájemního bytu 2+1 a koupíte další dům v ghetu, jen proto, aby jste podruhé během pár týdnů utíkal jako pracující a bezúhonný člověk před osobním bankrotem. A to vše jen proto, že dodržujete zákony a chcete žít jako člověk.

V následujících letech jsem si velmi jednoduše a jasně uvědomil, o čem to je „obchodovat“ se sociálně zvýhodněnými občany této země, s lidmi, které někdo naučil, že nic nemusí dělat, za nic nenesou zodpovědnost, ze všeho se mohou vylhat protože jediní, kteří si je dovolí kritizovat jsou přece fašisté, nacisté, xenofobové a rasisté, přesně tak, jak jim to vysvětlují ti šikovní kluci a holky z „(ne)Ziskovek“.

Takže to, že vy jako jejich „obchodní partner“ přidejte požárem z nedbalosti o dvě garáže, cena vašich nemovitostí klesne o 50%, majetkově jste minus několik set tisíc, které ještě k tomu pořád jen dlužíte bance, nájem občas dostanete a občas také ne, přestože stát (my) jsme jim peníze na nájem dali, je vlastně úspěchem, pokud se alespoň nedostanete do insolvence a nebo na kardiologii.

Zodpovědně tvrdím, že jedinými skutečnými obchodníky s chudobou jsou právě oni kluci a holky z (ne)Ziskovek, kteří díky prakticky miliardovým dotacím z našich společných peněz, nemusí ani nikomu nic poskytovat, ani se o nikoho skutečně starat.

Prostě dostanou svých pár set milionů ročně, jen tak za nic a pro nic, jako jejich klienti.
A potom také čile obchodují s bídou oni příslušníci stejné skupiny „znevýhodněných“, kteří díky zákonu silnějšího a s pomocí gumové hadice udržují své klienty v „důstojných“ podmínkách svých ubytoven a také na krátkém řetězu svých krátkodobých, výhodných půjček, kterým jaksi ze záhadných důvodů neumí či nechce nikdo z oněch královsky placených (ne)Ziskovkářů, ani zabránit, ani o nich informovat širokou veřejnost.

Neměl jsem v plánu obchodovat se svými nynějšími klienty, nemohl jsem zabránit bankrotu svého poctivého a těžce pracujícího partnera a nemohl jsem se stát obchodníkem s bídou. Mí klienti jsou nadprůměrně bohatí, nic jim nechybí, pokud však nepropijí, neprohrají, nebo jinak neprošustrují peníze své a svých dětí, ty peníze, které jim my ostatní občané této země každý měsíc darováváme a to bez toho, že by oni museli naší společnosti cokoliv jakkoliv vracet.

Svět je zajímavým místem k životu, pouze by bylo fajn dosáhnout toho, aby pravda byla pravdou a všem se měřilo stejným metrem.