20.4.2019
Kategorie: Politika

Imaginární cesta do Burešovy duše

Sdílejte článek:

OLGA PAVLÍKOVÁ

„Obvinili moji manželku. Prasárna“, řekl a prý neodstoupí, i kdyby ho obvinili. 

Roztomilé je, že na svoji obhajobu uvádí argument o tom, že Čapák by nikdo neřešil, kdyby nebyl v politice. Mně tímto sdělením potvrdil, že dle jeho vidění světa považují dravci jeho typu své Čapáky za zcela běžné a zároveň veskrze marginální příběhy, které jejich statutu dravců přináleží. Tento blog pátrá v Burešově duši, tudíž se nebude zabývat dušemi jeho ctitelů, o kterých se lze domnívat, že jsou taktéž přesvědčeni o neomezených právech dravců.

Bureš umí. Nepotřebuje žádné argumenty, stačí použít agresivní rétoriku, veřejnosti dát najevo jak „chrání svoji rodinu“ a ví, že to u lidu zabere. Co tedy umí? Vyhledávat a následně využívat mezírky v zákonech, které mu umožnily vybudovat Čapí hnízdo. On by ho vybudoval klidně ze svých zisků, ale dobrodružství přečůrávacího jednání je tak zábavné, že nešlo odolat. Stejně tak nešlo odolat korunovým dluhopisům. Pak se v politice objevily Věci veřejné, vedené malým dravečkem, které naslibovaly důvěřivcům transparentnost veřejné správy a předložili voličům několik progresivních myšlenek. Ukázali se však jako naprosto nepřipravení packalové, kteří se mezi sebou sami rozložili. A Bureš se nejen inspiroval, ale i poučil.

Žádné povolování otěží lidem ve svém týmu, naopak, jedině oddaný služebník až za hrob si může dovolit výnosné bokovky typu J.F.. Teče-li maličko nebo pořádně do bot, členové týmu se likvidují a nahrazují, s tím duše Burešova problém nemá. Také nemá problém do svých machinací zavléci příslušníky své rodiny, o kterých málokdo z nás ví, jaké mají charaktery. Zda jsou jim Burešovy manýry vlastní, nebo zda jsou jen loajální, nebo zda se musí podmanit z donucení.

Včera psali o tom, že byl udělen doživotní trest rodičům z amerického Domu hrůzy, kteří téměř 30 let nepředstavitelně týrali svých 12 dětí a dlouho u soudu zapírali, až nakonec potvrdili své jednání a dětem se omlouvají a tvrdí, že je milují. Také dvě nepochopitelné duše. Je to asi o tom, že když se po duši šlape, začne se ona skrývat co nejhlouběji, aby trpěla co nejméně. I Burešova duše by měla dostat prostor, aby se zase vynořila a nemařený soudní proces by jí dal k tomu šanci.

Autor: Olga Pavlíková


 


Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 4,82 out of 5)
Loading...